Jiří Vyorálek: Rád bych se považoval za univerzálního herce

Diváci tě velmi dobře znají z televizních seriálů i z reklamy, nejvíce času jsi ale strávil na divadelním jevišti. Považuješ se především za divadelního herce? Nebo se to v průběhu tvé kariéry mění?

Rád bych se považoval za řekněme univerzálního herce, který je schopný fungovat jak na jevišti, tak před kamerou. Čas strávený na jevišti samozřejmě dominuje, ale zejména díky seriálům a filmové práci časový sloupec mého bytí před kamerou pomaličku narůstá.

V angažmá v divadle Na zábradlí začínáš čtvrtou sezónu, před tím jsi byl několik let na volné noze. Co pro tebe bylo impulsem stát se zase součástí stálého hereckého souboru?

Na volné noze mi bylo dobře, ale pak přišla nabídka od týmu Štědroň – Viceníková – Mikulášek, kteří před těmi čtyřmi lety odcházeli z Brna vést divadlo Na zábradlí. Já na té volné noze  nejvíce spolupracoval  právě s nimi, mému vnímání divadla jsou totiž nejblíž, takže mě ta nabídka nesmírně polichotila a já ji rád přijal... to se neodmítá...

Narodil ses v Třebíči, dlouho jsi žil v Brně. I diváci si tě můžou pamatovat z televizní reklamy jako „vinaře Moraváka“. Jaký byl pro tebe přechod do Prahy? V té době jsi točil seriál První republika a navíc dohrával některé inscenace v Brně. Muselo to být vcelku hektické období?

Přechod do Prahy byl tak rychlý a naplněný prací, že jsem si vlastně žádného přechodu ani nevšiml. Důkazem budiž po třech letech nedozařízený pražský byt. Ve městě už se ale orientuju a ani jsem si nevšiml, kdy se to stalo. Bylo to opravdu hektické a část z toho jsem prožil na dálnici.

Do rodné Třebíče často jezdíš, plánuješ třeba v budoucnu „na stará kolena“ návrat?

Do Třebíče jezdím rozhodně méně často, než bych si přál a budou-li nějaká „stará kolena“ tak to je v budoucnu a to netuším, kam mě zanesou..

V posledních letech tě diváci mohou vidět v mnoha seriálech, v divadle, na koncertech…  Jsi pracovně poměrně vytížený. Jsi typ člověka, který potřebuje mít hodně práce?

Práce je vždycky strašně moc a nebo vůbec žádná. A ten řekněme „propad“ se těžce nese, takže je lepší mít tý práce víc, člověk pak má pocit, že to co dělá, někoho zajímá a někdo o to stojí.

V některém z rozhovorů jsi řekl, že si dokážeš na každé své postavě něco najít. Jde ale říci, že ti je některá z nich nejbližší?

Něco najít se dá na všem... Já opravdu žádnou nejbližší postavu nemám...

Byl jsi nominován na cenu Thálie, loni jsi získal ocenění jako nejoblíbenější herec v reklamě. Je nějaká meta, které bys chtěl profesně dosáhnout? Nebo tě podobná ocenění nechávají chladným?

Tyhle ocenění jsou příjemná, znamenají, že vaší práce si někdo všímá a že ji neděláte asi úplně blbě, ale já nejsem soutěživý typ, takže mě nechávají spíše chladným. Myslím, že některé věci se prostě měřit nedají.

Důsledně si hlídáš soukromí. Jeden z tvých koníčků je ale známý – hudba. Sám hraješ na kytaru. Kde tě můžeme vidět v roli muzikanta?

Je to tak. Vystupuji se skupinou Jupiters disco cowboys. Případný fanoušek by si ale musel zahrát na Sherlocka Holmese a najít si nás. Jsou to tak dva koncerty do roka různě po republice.

Pokud bychom pominuli obživu, jde vůbec říci, co ti je bližší a baví tě víc? Herectví nebo muzika?

Muziku si nechávám jako koníčka. Já na tu kytaru moc neumím a kluci z kapely, kteří hrát umí, mě tam spíš tak trpí, aby mi udělali radost a za to jsem jim vděčnej.

Prozradíš, co tě pracovně čeká v nejbližší době?

Právě od tohoto pátku točím vánoční kampaň pro Vodafone, do toho jezdíme se Zábradlím po republice, protože nám přestavují barák a od listopadu se rozjíždí natáčení druhé série První republiky.

V divadle Na zábradlí hraješ téměř ve všech repertoárových představeních. Zvládáš ještě vůbec chodit do divadla jako divák? A jakému divadlu dáváš osobně přednost?

No! To se stydím, to poslední dobou moc nezvládám. No a nejradši jsem, když na jevišti vidím něco, co jsem ještě nikdy neviděl..