Exkrementy v ulicích aneb už zase skáču přes Merde!

Přestože v České republice proběhl letos již 12. ročník Suchého únoru, kampaně, které se loni zúčastnilo 900 tisíc dospělých, v jihomoravské metropoli nejkratší měsíc roku rozhodně suchý minimálně v jednom ohledu není a nebudou ani další měsíce. Řeč není o alkoholu, ale o věci v mnohém méně závažné, která však dokáže vzbudit stejnou vlnu nevolnosti, jako právě přemíra ohnivé vody. O otisku psího exkrementu na lidské obuvi. V Brně totiž o tento zážitek rozhodně není nouze a přejít trávník suchou nohou je tu takřka nemožné. Už zase skáču přes Merde, jak píše Stephen Clarke.

Tráva se v únoru ještě nezelená a brněnské ulice a jejich okolí opět rozkrývají hříchy místních pejskařů. Jen pro zajímavost, v roce 2013 sesbírali v centru sousední Olomouce zhruba 30 kilogramů exkrementů za jediný den. Raději nedomýšlet, co by ukázala rafička váhy dnes, notabene v Brně, jehož počet obyvatel přesahuje hanáckou metropoli téměř o 300 tisíc.

Bylo by jednostranné tvrdit, že za záplavou zapáchajícím hromádek stojí pouze lehkomyslnost a lenost místních pejskařů. Na ty zodpovědné totiž čeká hned při startu jejich snahy zlikvidovat stopy po svém chlupatém štěstí nástraha.

Psí exkrementy jsou sice součástí směsného komunálního odpadu, a občané je mohou vhazovat do černých nádob před domy, obecně závazná vyhláška města Brna (číslo 4/2016) však stanoví, že fyzické osoby jsou povinny směsný komunální odpad ukládat pouze do sběrných nádob, které přináležejí k jimi užívanému objektu. Pokud ho tedy vhazují do nádob přistavených k jiným objektům, uvedenou vyhlášku tím porušují. Podtrženo sečteno, k sobě ano, k sousedovi ne.

Při venčení tak pro uvědomělé pejskaře vyvstává nerudovská otázka. Kam s ním? Například v zástavbách rodinných domů, aby člověk běžný odpadkový koš pohledal. S nedostatkem míst, kam lejno odhodit, klesá i motivace jej vůbec sbírat. Řešení je proto nasnadě. Víc košů a důsledné kontroly.

Netřeba při nich zacházet tak daleko jako v jihofrancouzském městě Béziers. Zde se v loňském roce rozhodly úřady bojovat s množstvím psích výkalů na veřejných prostranstvích poněkud svéráznou cestou. Majitelé psů budou mít u sebe povinnost nosit genetický pas svého mazlíčka, který vznikne na základě odběru vzorků jeho slin. Exkrementy nalezené v ulicích pak bude možné přiřadit ke konkrétnímu zvířeti a neukázněnému majiteli přiletí pokuta.

Jak se říká, ryba smrdí od hlavy, a přestože je v našem případě zdroj zápachu jiný, jádro pudla zůstává stejné. Motivace páníčků, byť za cenu cukru a biče. Problém totiž jinak z ulic nezmizí, protože samotné čtyřnohé aktéry budeme na veřejné toalety zřejmě učit chodit jen stěží. I když… Brněnský patent, psí pisoáry, už slaví úspěch například i v Kanadě.

Může-li si cirkusový medvěd metodou pozitivního posilování osvojit jízdu na koloběžce, možná by veřejné WC zvládli využívat i nejlepší přátelé člověka. Ale, sáhněme si do svědomí, sami si mnohdy také raději odskočíme do křovíčka, takže, kdo ví…