Reklama
reklama

Komentáře

Ať je teplo nebo zima, na radnici je vždy prima. V brněnských ulicích už to však s takovou jistotou neplatí. Zvláště zahalí-li město černá oblaka a zavládne smogová situace a chaos. Ten totiž opanoval Brno se stejnou důsledností jako škodliviny v ovzduší.
Stáří: 4 týdny 1 den
Radní městské části Brno-střed se rozhodli, že v praxi ukáží, do jaké míry myslí na své občany. Tentokrát se jim konkrétně nelíbilo, jak vysoké částky platí v porovnání se zahraničím či velkými firmami a úřady za služby mobilních operátorů. Myšlenka jistě chvályhodná.
O tom, že jsou brněnští radní a zastupitelé plni invenčních a průlomových nápadů, není sporu. A tuto svou dovednost dokázali v červnu a s konečnou platností ji stvrdili počátkem října. Přišli totiž na efektivní způsob, jak zabít několik much jednou ranou.
Brněnská pivnice U Poutníka zažívá od počátku září příval pozornosti a zájmu. Nutno podotknout, že zřejmě nechtěně. Důvodem tentokrát nejsou spory s majitelem domu, ve kterém se pivnice nachází, jak tomu bylo zhruba před třemi lety. Tehdy dostával oblíbený lokál výpověď z nájmu.
Přestože před rokem ještě nebylo vůbec jisté, jaký bude kvůli údajné ztrátovosti a nesplaceným dluhům osud Velké ceny, rychlé mašiny se do Brna opět vrátily. Je to jedna z mála věcí, kterou lze o letošním ročníku s určitostí říci.
Srdce města Brna tvoří hrad Špilberk, mohutná barokní pevnost, která během historie několikrát úspěšně čelila obléhání a jejíž součástí byla i obávaná věznice. A právě na její někdejší slávu navazuje Brno i v dnešních dnech. Je totiž stejně nedobytné, jako kdysi jeho dominanta.
Po více než měsíci od rozpadu bývalé vládnoucí čtyřkoalice hnutí ANO, lidovců, Žít Brno a Strany Zelených je situace na brněnské radnici stále nejistá a spíše než stabilní hospodaření města připomíná hru na černého Petra. Kdo chce dostát svým závazkům, musí z kola ven. 
Méně je někdy více, tímto heslem se zřejmě zapomněli řídit brněnští politici, když začali jednat o sestavení nové koalice v Brně. 
Když se řekne jižní Morava, nemyslí většina z nás na industriální Brno se slavnými veletrhy, ani na její ekonomický potenciál. Naopak. V mysli vytane romantická Pálava, vinice a s krajem neodmyslitelně spjatý folklór. A také košty.
V rámci motta „sny se plní o Vánocích“, nadělilo si Brno letos pod stromeček pěkný dárek.
První městská část hlavního města se kdysi pustila do boje s jezdci na segwayích. Turisté jezdící nijak nízkou rychlostí po chodnících totiž vytáčí jak místní, tak i jiné turisty, kteří krásy Starého Města a Malé Strany poznávají tak, jak by se poznávat měly – pěšky.
Angličtina má hezké rčení „není konec, dokud ta korpulentní dáma nezačne zpívat“. Aamerický hráč baseballu Lawrence Berra zase říkal „není konec, dokud není po všem“.
Ještě než začal mít americký stát Kalifornie obrovské problémy se suchem a nedostatkem vody, nebylo výjimkou, že lidé jdoucí po chodníku byli najednou mokří od hlavy až k patě, jak se těsně vedle nich právě spustily zavlažovací systémy.
Michalu Haškovi není líto, co se stalo německým ženám a dětem v roce 1945. A podle jeho stranického kolegy Zdeňka Škromacha jsou lidé, kterým to líto je, kolaboranti a zaslouží vypráskat.
Automobil a motocykl se za více jak jedno století staly nedílnou součástí našeho života. Pocit rychlosti dokázal odedávna fascinovat snad každého, kdo se svezl tryskem na koni nebo pádil po dálnici s třemi sty koni pod kapotou.