Kde se pivo vaří, tam se dobře daří?

Hospodářská krize a nárůst cen vstupů se zatím na trhu minipivovarů neprojevily. Naopak. V Jihomoravském kraji rostou jako houby po dešti, jen v loňském roce jich tu vzniklo šest. Jedním z nich je například Pivovarský dům Poupě v centru Brna.

„Také zde investici zbrzdila covidová pandemie, ale i provozní důvody. První várka se uskutečnila loni na podzim, přestože technologie byla na místě už o dva roky dříve,“ popsal Filip Vrána, který vývoj na trhu dlouhodobě sleduje. Od podzimu se navíc bude na Mendelově univerzitě v Brně podílet jako pedagog na vzniku nového studijního programu zaměřeného na pivovarství a sladařství.

Nejvíce pivovarů je koncentrováno do Brna a jeho okolí, zejména pak na Tišnovsko, naopak teprve druhý pivovar vznikl na Blanensku. Výrobu ukončil třeba pivovar Santon z Měnína. „Cena piva se mění minimálně, zatímco vstupy vzrostly markantně,“ uvedl majitel pivovaru Zdeněk Kadlc, který pivo vařil od roku 2005.

Podobný osud může potkat i další provozy, podle absolventa Mendelovy univerzity a sládka Jana Grmely největší potíže malé pivovary totiž teprve čekají. „V roce 2022 pivovary čelily růstu cen surovin i energií v řádu desítek procent, nicméně silná letní sezóna většině z nich poskytla dostatek zdrojů pro pokrytí zvýšených nákladů. Růst cen vstupů však nadále pokračuje tak, jak končí fixace jejich dodavatelům i jim samotným. Otázkou je, zda můžeme podobně silnou sezónu čekat i v letošním roce, kdy se naplno začnou projevovat krizové ekonomické faktory a lze očekávat odliv hostů z restaurací, kam malé pivovary prodávají převážnou část své produkce,“ vysvětlil Grmela.

V oboru vzniká i nový fenomén. Samovýroba piva a experimentování v domácích podmínkách. „Myšlenka na vaření piva mého bratra i mě lákala už delší dobu a s prvním lockdownem jsme měli příležitost ji i zrealizovat. Už od začátku jsme věděli, že to nechceme pouze zkusit, ale zároveň se v tom i zdokonalit,“ vysvětlil Tomáš Daniel.

Z prvního pokusu jim doma zůstalo 10 litrů piva. „Pro vaření domácího piva jsme potřebovali demižon, rmutovací teploměr, kvasnou zátku s těsněním, stáčeč piva a hlavně základní suroviny. Finančně nás to vyšlo podobně jako kdybychom si koupili lahvové pivo, potřeba je ale přičíst čas, který jsme nad samovýrobou strávili. Jen samotný proces vaření zabral jeden den,“ dodal Tomáš Daniel.

Výsledným produktem měl být světlý ležák. „Prvotní nadšení ovšem vystřídalo vystřízlivění a přiznání si, že to není úplně ono. A tak jsme u vaření piva zůstali a snažíme se každou novou várkou posunout chuť dál a přiblížit ji našim požadavkům.“