Vašek Bláha (Divokej Bill) – Chceme, aby to byla jízda

Jako  Lahůdky, představíš jej prosím pár slovy? 

Je to jedinej „ploužák“ na desce, v rytmu valčíku čili na tři doby, v D dur. Nápad a inspiraci napsat takovou písničku jsem dostal, když jsem byl na diskotéce a sledoval, jak lidi rádi tancujou na pomalý pecky. Protože se u toho můžou mačkat. Projel jsem diktafon s poznámkami nápadů a jeden šikovnej tam byl. A byla tam i poznámka „máš oči jak trnky“, tak jsem si říkal, že to by se mohlo líbit i na Moravě. A pak největší klišé – verš „láska páska“ (toho jsme si všimli až při míchačce, ale už jsme to měli tak pod kůží, že to nešlo změnit). Zbytek textu pak už šel tak nějak sám. Mluvím o tom samozřejmě trochu s nadsázkou. Takhle pragmaticky pecky Divokýho Billa nevznikají. Od prvního nápadu až po finální verzi to trvalo jako vždycky několik let. Byla hromada verzí a úprav, než jsem tu písničku představil kapele. Pak jsme ji ještě s klukama přetavili ve zkušebně a vlastně ještě znovu ve studiu, než jsme ji vycizelovali do finále. To téma zdrhnout někam pryč, do klidu, od toho fofru dnešního světa, se vlastně tak trochu prolíná celým albem. Tak takhle nějak vznikla největší slaďárna na naší nové desce. Že to bude singl, jsem tenkrát samozřejmě netušil. To tak nějak vyplynulo, že se pro to asi nejlíp hodí. A je zde i šance, že nám ji zahraje nějaký to rádio. V rádio verzi je zkrácená, na desce je ještě o minutu delší, uslyšíte zde hrát i jednoho z našich hostů – kvartet, to abyste se mohli déle mačkat :-)

Albová novinka dostala název Bazilišek, proč právě tento mytický tvor?

Je to podle písničky Bazilišek. To byla již dlouho rozdělaná věc, cítili jsme, že má potenciál, silný sloky, silnou melodii, ale text původního refrénu byl o bohapustém pití piva. Časem přišel nápad předělat ho na něco ušlechtilejšího. A tak se stalo. Takhle vzniká hodně našich písní. Půlka prvotního nápadu je dobrá, druhá nám nesedí. Tak se prostě dají k ledu a dodělají, až to dozraje. Pak nás napadlo, že by to mohl být i zajímavý název desky. My, jako osmičlenná kapela, totiž vlastně takový potrhlý bazilišek jsme. Různý názory, nálady, pohledy na svět, emoce, ega. Je to pelmel, a tak jsme ho dali jako jednoho z adeptů (těch názvů jsme měli asi pět). A světe, div se, nakonec jsme se na něm shodli. Navíc z tý písničky máme dobrý pocit. Takhle zní Divokej Bill, když hraje na čundru u táboráku. A tam jsme skoro všichni začínali. Mrkněte na obal, je to tam i namalovaný :-)

O albové novince mimo jiné padlo, že je to v něčem trochu návrat ke kořenům Divokýho Billa. Můžeš to trochu rozvést…

Strávili jsme hodně času zkoušením a vymýšlením aranží nových písniček. Tak jsme to dělávali na začátku. Chtěli jsme, aby deska byla spíše ohraná ve zkušebně než vyprodukovaná ve studiu. Jsou to dva světy, oba super, ale teď byla naše představa taková. Chtěli jsme, aby to prostě znělo víc, jako když hrajeme naživo. Hodně sbory, víc hurá systém než vypiplaná studiovka. Vtipně to okomentoval náš basák Jurda, když povídal, že je to nejdražší živák na světě. 

Co dalšího považuješ za důležité k novince prozradit?

Jako většinu našich desek jsme i tuhle točili ve studiu Sono u Unhoště. Měli jsme trošku peripetie s producentem, takže jsme začali bez něj. Což vlastně taky bylo jak za starejch časů. Ale pak jsme oslovili Adama Karlíka mladšího – producenta, zvukaře, jmenovce našeho houslisty, který nám s tím velice pomohl. Poradil nové triky, přinesl nové nápady a pohled zvenčí. Na začátku bylo přes dvacet písniček, na album se jich dostalo dvanáct. Původně jsme měli v plánu pozvat hromadu hostů, ale jako vždy to shořelo na nedostatku času. Ale nějací tam jsou. Na trumpetu v pecce Bazilišek kamarád z kapely China Shop Bull Nobby Dobson. Sem tam zapíská Vendův táta a taky ten kvartet. 

V čem je Divokej Bill v pozitivním slova smyslu stejný jako před pětadvaceti lety a v čem jiný?

Takhle to udělalo frrrrrr a jsou z nás dospěláci. My těch 25 let strávili vlastně pořád někde po koncertech. Koníček se stal naším živobytím. Vítejte ve světě dospělých. Přesto si myslíme, že lidi na naše koncíky chodí hlavně proto – a to je pořád stejný –, že dokážeme zablbnout a užít si to setkání. Muziku, atmosféru, to se nikdy nezmění. Jak se zpívá v jedný nový písničce na týhle desce, která se jmenuje Nostalgie: „Dál žijem pro bigbít“!!! Na nic lepšího jsme ještě nepřišli. Takže ano, už nejsme mladí floutkové, ale cíl zůstává stejný – dobře se pobavit, potěšit lidi a užít si každou akci naplno.  

Které z pecek z novinky zazní na nadcházejícím turné k 25 letům existence kapely a na co dalšího se mohou fanoušci na téhle speciální narozeninové šňůře těšit?

Tyhle koncerty budou docela dlouhý, budeme hrát 25 písniček v základním setu plus přídavky. Kolik, to už bude na lidech. Z nové desky jsme vybrali 6 věcí, např. již zmiňované Lahůdky a Baziliška, pak určitě nasadíme první singl Temného krále a vypalovačky Magistrálu, Běžící pás a možná i motorkářskou Sněžnou. A dál samozřejmě všechny provařený pecky, co mají lidi rádi. Chceme, aby to byla jízda. Teď se akorát intenzivně připravujeme, denně zkoušíme, snažíme se zhubnout a zocelit hlasivky a játra. Jako vždycky je to pro nás veliká radost. Ale taky veliká výzva a zodpovědnost. Nálada na palubě je skvělá, moc se těšíme. 

Více informací k jednotlivým zastávkám turné 25 i koncertu v O2 Areně a předprodej vstupenek najdete na www.divokejbill.cz

Rozhovor: Lukáš Kadeřábek