Výběr praktického lékaře se vyplatí nepodcenit

Zákon má jasno. Mít svého praktického lékaře je právo, nikoliv povinnost. Pokud se však rozhodnete u žádného z praktiků nezaregistrovat, je nutné počítat i s řadou možných komplikací. V tom lepším případě s mnoha potřebnými telefonáty a blouděním po specialistech, v tom horším zanedbání vlastního zdraví či prodloužení procesu léčby, protože budou odbornému lékaři chybět potřebné informace. Právě i tato administrativa totiž spadá pod křídla praktiků.

Odpověď na otázku, podle jakých kritérií si praktického doktora vybrat, není zcela jednoduchá. Jednou cestou je zaměřit se na kladná doporučení od rodinných příslušníků či od známých, další zapátrat po uživatelských recenzích pacientů na internetu. V tomto případě je však potřebná obezřetnost.

„Lidé mnohdy negativně reagují na některé lékaře s tím, že jim nevěnují dost času. Je však nutné si uvědomit, že lékař ve své soukromé praxi musí řešit velké množství administrativy. Například v naší společnosti razíme přesvědčení, že lékař by měl především léčit a neměl by se zbytečně zatěžovat papírováním. Proto mají naši lékaři a sestry maximální podporu speciálního administrativního týmu, který za ně všechny potřebné administrativní úkony vyřeší. Mohou se tak plně věnovat svým pacientům bez stresu z vyplňování dokumentů a tabulek,“ vysvětlila Soňa Neuhortová, generální ředitelka společnosti Všeobecný lékař s.r.o.

Ta má po celé republice 13 ordinací praktického lékaře pro dospělé. „V Brně pak máme jednu v centru na Masarykově ulici. Aktuálně však jednáme o tom, abychom zde mohli otevřít další,“ doplnila Neuhortová.

Kromě referencí je určitě vhodné zaměřit se i na vzdálenost ordinace od bydliště, ordinační hodiny, případné registrační poplatky či doplňkové služby. „Všeobecný lékař s.r.o. nabízí například návštěvní službu sestry v terénu. Ta je určena pro pacienty našich ordinací, kteří se nemohou ze zdravotních důvodů dostavit k lékaři na pravidelné kontroly, převazy, odběry a podobně. Vždy je potřeba indikace této služby ošetřujícím lékařem,“ přiblížila Soňa Neuhortová.

Zaspat by neměly ani mladší ročníky. „Pediatr smí mít ve své ordinaci registrované pacienty pouze do 19 let jejich věku. Na druhou stranu praktický lékař pro dospělé může registrovat pacienty po dovršeni 14 let. Je tedy na samotných pacientech, respektive na jejich zákonných zástupcích, kdy přesně provedou přeregistraci mezi dospělé pacienty,“ popsala Neuhortová.

Běžně se tak děje v období dosažení plnoletosti. „Doporučujeme však nenechávat přeregistraci na poslední chvíli. Praktický lékař nemá povinnost pacienta přijmout k registraci do své ordinace, záleží zejména na jeho aktuálních možnostech a kapacitě. Je tedy vhodné zjistit si možnosti vybrané ordinace dopředu, než se spoléhat na automatické přijetí a registraci,“ upozornila.