Reklama
reklama

Tereza Groszmannová: Jsem spíš optimista

Je stálicí hereckého souboru Mahenovy činohry brněnského Národního divadla, kde exceluje například v inscenacích Mirandolína, Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Nebesa či ve stand-upu ##T#€?#%#. Diváci Terezu Groszmannovou znají také z dabingu nebo filmu a televize. V tomto odvětví navíc rozjela úspěšnou kariéru i v Itálii, kde mimo jiné spolupracovala s Terencem Hillem.

Co vám udělalo v poslední době radost?

Tak především to, že se lidé postupně vracejí zase do divadla a po dvouletém provizoriu zase začínají být hlediště plná.

A teď se zeptám naopak. Nadzvedlo vám něco, lidově řečeno, mandle?

No, já musím říct, že se snažím nerozčilovat a pokud to není nutné, tak si věci moc nepřipouštět. Co mně asi ne doslova zvedlo mandle, ale trošku mě stresuje, jsou zprávy kolem Ukrajiny. To musím říct, že sleduji s velkými obavami, tak snad to dobře dopadne.

Pocházíte z Podkrkonoší, studovala jste v Brně a Praze, pracovně jste zakotvila i v Itálii, abyste se poté vrátila zpět do brněnského angažmá. Považujete sama sebe tak trochu za dobrodruha?

Jestli sama sebe považuji za dobrodruha? Určitě ne… Já jsem vždycky byla k velkým změnám, co se týče pracovních záležitostí, spíše přinucena okolnostmi. Nikdy bych si vyloženě nevytyčila cíl, že teď půjdu tam, teď zase pojedu támhle, teď budu žít tady. Vždycky to všechno nějak vyplynulo samo od sebe. Nejsem dobrodruh. No, jen tak trošinku

Ještě se vrátím k vaší televizní a filmové kariéře v Itálii. Jak se stane, že se princezna Pampeliška, což byla v roce 1994 vaše první role v Mahenově činohře, dostane k práci na Apeninském poloostrově? A proč se pak zase vrátí do města pod Špilberkem?

Co se týče pracovního nasazení v Itálii, tak jsem sice nejdříve vstoupila do brněnského angažmá a měla jsem po premiéře Pampelišky, ale v devadesátém čtvrtém roce se tehdy dělal obrovský konkurz po celé výhodní Evropě. Já jsem se ho náhodou zúčastnila, i když mi tehdy dvakrát ujel autobus do Prahy. Nějak jsem tam nakonec dojela a vyšlo to. Takže se ale opět nedá říct, že by to bylo z mé strany něco cíleného… A to, že jsem se vrátila? Musím říct, že nikdy jsem nebyla emigrantem, vždycky se podvědomě stahuji domů.

Po návratu zpět jste dokonce vystudovala italštinu. Nepřemýšlela jste nad tím, že byste prkna, která znamenají svět, vyměnila za dráhu překladatelky?

Já jsem nakonec italštinu nedostudovala, skončila jsem ve třeťáku před státnicemi, protože jsem tenkrát byla těhotná s druhým dítětem, a ještě jsme zkoušeli Naše furianty. To už se nedalo skloubit a pak, když jsem přerušila studium, tak už mě pohltila rodina natolik, že nemám dostudováno…

Diváci Vás mohou vidět například v inscenaci Mirandolína. Málokdo z nich však tuší, že jste hru i sama přeložila. Jak se vám pracovalo s vědomím, že vlastně připravujete text také sama pro sebe?

Když jsem překládala Goldoniho Mirandolínu, tak se mi to samozřejmě překládalo radostněji s pocitem, že ty věty budu pronášet na jevišti přímo já. Člověk se samozřejmě neubrání jistému způsobu, kdy mu v hlavě běží: tak tohle by se mi mohlo říkat dobře, tohle by mohlo vyznít lépe… Navíc když herec přistupuje k cizímu překladu, tak si ho takzvaně upravuje do pusy a tohle jsem si už samozřejmě odpracovala při překládání, takže to pro mě bylo i výhodné. (úsměv)

U Mirandolíny, respektive jejího autora Carla Goldoniho, ještě zůstaneme. Po svém návratu z Itálie jste se na jevišti Mahenovy činohry poprvé objevila v Goldoniho Treperendách, za roli Mirandolíny jste získala Cenu Thálie. Považujete Goldoniho za svého osudového autora?

Nedá se říct, že je Goldoni doslova můj osudový autor, ale je to jeden z mých nejoblíbenějších, protože je to rytmus, je to tempo, je to švih. Takže ano, je mým velmi, velmi oblíbeným autorem.

V divadle Reduta uvádíte také vlastní stand-up s názvem ##T#€?#%#...

Co se týče stand-upu, někde je milně uváděno, že jde o vlastní stand-up Terezy Groszmannové, ale není to tak. Všechna slova, která pronáším na jevišti, mi vložil do úst Martin Čičvák, který hru napsal. Takže rozhodně to není můj vlastní stand-up, já v něm vlastně jen hraji Terezu Groszmannovou, která pronáší na jevišti věty, které vypadají, jako že je v tu chvíli vymýšlím a že se mě bytostně dotýkají, ale některé věci jsou tam samozřejmě zkreslené, domyšlené. Jde o text Martina Čičváka a hraji jeho autorskou hru.

Fotografie neohrožené Terezy Groszmannové z pakátu ke stand-upu ##T#€?#%# v divadle Reduta. Foto © Jan Vrba

Jste herečka velkého jeviště Mahenova divadla, v roce 2018 jste si s inscenací Rozmarné léto vyzkoušela i prostředí cirkusového šapitó, které tehdy NdB vztyčilo v Lužánkách. Zahrála jste si ještě v nějakém jiném netradičním prostředí?

Musím říct, že představení Rozmarné léto v cirkusovém šapitó patří k mým nejhezčím vzpomínkám, protože to vlastně bylo absolutně mimo jakýkoliv divadelní prostor našich tradičních a obvyklých budov. A přes všechny překážky, od sněhových závějí po občasnou absenci vody a tak dále, to bylo sice náročné, někdy velmi náročné, ale zároveň mi tato zkušenost přinesla strašně moc nových dovedností. Například i cvičení na vzdušné hrazdě a vzpomínám na to moc ráda. Ale jinak si nedokážu vybavit, že bych někdy zkoušela něco podobného, co by se tomu mohlo vyrovnat. Bylo to zkrátka jedinečné.

Cituji z medailonku k Ceně Thálie. „Na jevišti pak prokazuje schopnost nebývalého spojení výbušného temperamentu s přesným vědomím míry a komentujícím nadhledem.“ Jaká je Tereza v soukromí? Výbušně temperamentní nebo spíš s nadhledem komentující?

Tereza Groszmannová je někdy výbušně temperamentní a někdy komentující. A to je vlastně i to, co je na tom životě hezké, že nic není černé nebo bílé. Vždycky je v něm víc barev. Rozhodně se nedá říct, že bych byla jenom veselá nebo jenom smutná. I když jsem spíš optimista a snažím se být veselá. Ale dokážu se i pohádat a dokážu být i protivná, zkrátka asi tak jako každý. (úsměv)

Děkuji za rozhovor

Autor: 
Lenka Gregorová
Aktuálně
Spojení parkové a přírodní části, místa pro lidi i pro přírodu. Takový přístup zvolil vítězný tým krajinářského architekta Radka Prokeše. V příštích letech začne podle jejich soutěžního návrhu...
19.05.2022 - 08:50
Brněnský park Kraví hora se stane v úterý 24. května centrem osvěty boje proti cévní mozkové příhodě (CMP). V ČR následkem mrtvice umírá 6 tisíc lidí ročně bez ohledu na věk. Přitom při včasném...
18.05.2022 - 07:40
Mise pod hlavičkou Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) má za cíl potvrdit vhodnost a bezpečnost lokalit českých jaderných elektráren. Seismická vhodnost českých jaderných lokalit je...
17.05.2022 - 14:54
Špatné zprávy se obvykle často opakují a šíří se rychleji než ty dobré, což může zkreslovat dojem o celé společnosti. Ta však rozhodně není tak zkažená, jak si možná mnozí myslí. Strážníci se o tom...
17.05.2022 - 11:11
Dopravní podnik města Brna se v další části své kampaně zaměří na bezpečnost chodců při přecházení. Ti na mnoha místech zahloubaní do mobilních telefonů vstupují do silnice nebo kolejové dráhy bez...
17.05.2022 - 08:01
Doba keltských osadníků, středověk a pohanské tradice nebo prostředí císařského dvora. To vše a mnohem víc zažijí na vlastní kůži během jediného večera návštěvníci zámku v Mikulově. V pátek 20....
16.05.2022 - 20:05
Komentáře