Reklama
reklama

ROZHOVOR: Aneta Langerová a její Dvě slunce

Nové album Dvě slunce na sklonku loňského roku vydala oblíbená zpěvačka a skladatelka Aneta Langerová. Šest dlouhých let čekali její fanoušci na novinku, která naváže na její mimořádně úspěšnou desku Na Radosti. A právě v těchto lednových dnech přišla zpráva z Bruselu, že Dvě slunce jsou mezi pětadvaceti alby z celé Evropy nominovány na hudební oceněni Impala Awards v kategorii Nejlepší evropské nezávislé album. Je to úžasný mezinárodní úspěch a také další důvod si s Anetou o jejích nových písničkách popovídat.

Aneto, jak se člověk ocitne ve světě dvou sluncí?

Začala jsem přemýšlet nad prostorem uvnitř sebe. Ale i nad tím, čím ten prostor naplňuji. Zjistila jsem, že jde o společný, kolektivní prostor, který je v mém případě plný představ a obrazů nekonečného svobodného bytí. Při práci na nové desce se postupně naplňoval novými příběhy, jež se chtěly narodit. Dvě slunce k nám přicházela pravděpodobně z těchto tajemných míst v našich hlavách, srdcích, myšlenkách a představách.

Daří se vám svobodné bytí, o kterém mluvíte, uplatňovat při tvorbě?

Tvorba mi tuto cestu ukazuje. Když tvořím, cítím se šťastně a svobodně. Hudba mne provází celým mým životem a odhaluje mi mé skutečné já. Cítím, že začala další nová etapa mého života.

Proč jsou ale ta slunce dvě? Jedno vám nestačí?

Je na každém z nás si vybrat, kolik jich chceme vidět. Jedno svítí nad námi a druhé se odráží na vodní hladině. Jde o jeden nebo dva světy dělené hladinou? Nedávno jsem se o tom bavila se svými synovci, kteří se taky zajímají o kvantovou fyziku. Řekli mi, že sluncí může být nekonečno. A tato představa nekonečna je mi něčím velmi blízká. Nekonečnost vesmíru si představuji jako vnitřní prostor, jenž je naplněn hlubokými emocemi. V tom cítím obrovskou sílu, která mě se vší rozhodností staví zpět na zem.

V bookletu nového alba vítáte posluchače v nekonečném prostoru, kde je snění dovoleno. Stačí se jen stát tím, kdo pozoruje. Je vám role pozorovatele blízká?

I když to bude znít jako paradox, jsem založením introvert. Od dětství ráda pozoruji vše kolem, ale zároveň jsem vždycky ráda trávila čas na různých odlehlých místech, kde jsem mohla být ponořená ve svém světě a vnímat, co se děje uvnitř mne samotné. A tyto vědomé představy se časem začaly přetvářet v písně.

Vzpomenete si na píseň, kterou jste složila jako první?

Myslím, že to byla píseň věnovaná našemu psu Alanovi. Byl to můj velký přítel, trávila jsem s ním hodně času, když jsem byla malá.

A která píseň byla tou první v případě nového alba?

Na horách sněží. Ale rodila se zároveň se Stromem. Někdy se mi podaří napsat píseň celou, jindy se zaseknu v první sloce. Na horách sněží vznikala tak, že jsem si hrála na piano a hudba s textem přicházely v ten samý okamžik. Přinášelo mi to pocit vnitřní svobody, že nemusím plnit nic, co sama nechci. Uvědomění si sama sebe, že můžu jít životem ještě o trochu víc svobodněji než doposud. Dopřát si svobodu je myslím úkolem nás všech.

Jak vůbec nová deska vznikala?

Společně s Jakubem Zitkem, jenž je spoluautorem a producentem Dvou sluncí, jsme se zhruba rok pravidelně setkávali a vzájemně si přinášeli hudební a textové nápady v jeho domácím studiu, kterému říkáme Anténa. Několikrát jsme vyjeli do hor nebo na venkov k mému tátovi, kde jsme si vytvořili provizorní studio. Měli jsme tam absolutní klid pro práci na písních. Když jsme se nemohli vidět, tak jsme každý zvlášť pracovali u sebe doma.

Ve skladbě Tělo 2086 zpíváte o době, kdy se lidi nehýbaj´, nevídaj´ a nestýkaj´. Reflektuje tento text současnou situaci?

Tuto píseň jsme s Kubou napsali dávno předtím. Takže jde o shodu náhod, které neexistují... Ale lidé se mne na to samozřejmě ptají. Je to pro mne až zarážející, jak člověk něco napíše, a ono se to, i když nechce, stane. S námětem přišel Kuba, líbil se mi, a tak jsme ji společně dokončili.

Klavírista Jakub Zitko se podílel i na vaší předcházející desce Na Radosti. Jste už zřejmě dobře sehraný tým. Můžete se navzájem ještě něčím překvapit?

Kuba mne neustále překvapuje tím, co do naší spolupráce přináší. Zejména svým pochopením a trpělivostí. Těžko bych asi našla někoho, kdo by se mnou dokázal věnovat tolik času hledání správného vyznění každé písně.

Na albu Dvě slunce jsou často poetické texty. Například Jak krásné je být milován?

Tato píseň vznikala v jednom období společně se Sama a Netopýrem. Mám ji spojenou s celoživotním tématem mít ráda samu sebe a zároveň přijmout, že je člověk milován někým jiným.

Příběh písně Bílý Den inspiroval váš otec.

Táta je pro mne archetypem člověka, který je naplno spjatý s přírodou. Stará se o zvířata a přesně ví, co kdy a kde zasadit. Je naprosto spokojený s tím, kdo je a co má. A to obdivuji. Musím ale říct, že inspirací nebyl jen můj táta. Kuba Zitko jednoho dne přinesl Bílý Den – dobrodružný román z období zlaté horečky od Jacka Londona. A tak se nám ty náměty propojily do jednoho příběhu.

Předtím, než jste se plně začala věnovat hudbě, hrála jste tenis. Pamatujete se, kdy nastala změna?

Svou první raketu jsem držela, když mi byly čtyři roky. Oba mí sourozenci profesionálně sportovali, a tak bylo logické, že to táta chtěl i ode mne. Všechny tři nás vedl k disciplíně. Když jsme neměli zápasy, tak jsme o víkendech lítali po kopcích a on nám stopoval čas. Spíš, než o výkonech byl pro mne sport o vyběhání se z emocí a chování k druhým. Myslím, že to bylo někdy kolem mých sedmi osmi let, kdy jsem se rozhodla čistě pro hudbu. Máma měla absolutní hudební sluch. Má ho i táta, který mimochodem krásně zpívá. Tátové obou mých rodičů byli muzikanti, tak zřejmě nakonec vyhrály geny.

Co byste popřála svým posluchačům?

Věřím, že vám nové písně budou dobrými společníky. Každý z příběhů má svou vlastní atmosféru. Ta vás třeba zavede blíž k tišině vlastní duše. Tak jako mne. Doufám, že se všichni brzy setkáme na živých koncertech, kde si je společně zazpíváme.

Martina Procházková (Art Shock)

Autor: 
redakce
Aktuálně
Sdružení dopravních podniků ČR (SDP ČR) se už počtvrté spojilo s nadačním fondem Muži proti rakovině, který je organizátorem akce Movember v České republice. Tramvaje, trolejbusy a autobusy v...
27.10.2021 - 08:01
Ve čtvrtek 28. října 2021 je nejen Den vzniku samostatného československého státu, ale také svátek pro sportovní fandy. Od 15:20 se totiž v hale Vodova odehraje brněnské futsalové derby.
26.10.2021 - 13:49
Železniční nehoda včera večer zastavila provoz na trati v Rájci-Jestřebí na Blanensku.
26.10.2021 - 08:18
Zlato bylo vždy ozdobou a znamením elit. Zlato symbolizuje vznešenost, bohatství a moc, dává pocit hojnosti, lesku a bohatství.
25.10.2021 - 14:09
Na muže postávajícího v houští nedaleko školy upozornila strážníky v pátek odpoledne žena procházející jednou z komárovských ulic.
25.10.2021 - 08:18
Bagry, ale i stavební stroje a technika. Brňané se mohou v následujících měsících těšit v ulicích svého města na čilý ruch. Proměňovat se bude neustále Mendlovo náměstí, novinky čekají Staré Brno i...
24.10.2021 - 14:01
Komentáře