Pandemie způsobila generaci dětí, které neumí plavat. Odborníci varují před rostoucím strachem z vody

Dětská plavecká centra napříč Českem se potýkají s novým trendem: stále více dětí začíná plavecké lekce s napětím, nejistotou a často i strachem z vody. Podle odborníků je jedním z hlavních důvodů pandemie COVID-19, která na dlouhé měsíce uzavřela bazény a narušila pravidelnou výuku.

„Toto období bohužel přerušilo systematickou výuku plavání a mnoho dětí začíná později. Přicházejí s obavami z vody a často nemají dostatečné fyzické schopnosti ani bezpečnostní návyky,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová, zakladatelka plaveckého centra Juklík.

Když byly bazény zavřené, děti přišly o pravidelný kontakt s vodou. Ty, které by se běžně seznamovaly s plaváním už ve čtyřech nebo pěti letech, začaly často až s nástupem do školy. A rozdíl je znát. „Často pak bojují s pocitem strachu a nejistoty. Učí se pomaleji a potřebují více času a pozornosti. Čím dříve dítě získá jistotu ve vodě, tím snadněji zvládne techniku a bezpečně reaguje v neočekávaných situacích,“ dodává Štrougalová.

Na problém reaguje i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vydalo doporučení pro jednotná pravidla školní plavecké výuky. Stanovuje celkem 40 hodin plavání na prvním stupni, požadovanou kvalifikaci instruktorů i úhradu dopravy do bazénu, aby se snížila finanční zátěž pro rodiny. Samotná realizace však stále závisí na jednotlivých školách – některé mají vlastní bazén, jiné musí organizovat dopravu a hledat trenéry.

Podle odborníků by však školní výuka měla hlavně navazovat na základy získané v předškolním věku. Právě tehdy se totiž buduje vztah k vodě. Pokud dítě začne plavat až později, často se potýká s nejistotou, pomalejším postupem i chybějící technikou.

Zkušenosti z plaveckých kurzů zároveň ukazují, že mnoho rodičů se domnívá, že jejich děti umí plavat – ve skutečnosti jde ale často jen o „pasivní plavce“, kteří se sice udrží nad hladinou, ale neovládají základní dovednosti ani správné dýchání. „Na kurzech začínáme s dýcháním, protože to je stěžejní. Teprve pak rozvíjíme techniku. Hry, potápění hraček nebo podplavávání překážek učí děti jistotě a radosti z vody. A to je nejdůležitější – bez radosti není pokrok,“ vysvětluje Štrougalová.

Správně vedené plavání podle ní podporuje koordinaci, posiluje svaly, pomáhá zdravému vývoji a především učí děti sebevědomí a bezpečnému chování ve vodě. Klíčová je kombinace tří faktorů: aktivní podpory rodičů, kvalitní školní výuky a dodržování doporučení MŠMT.

Odborníci se shodují, že pokud se podaří pravidelně pracovat s nejmenšími dětmi, může být plavání přirozenou součástí jejich života stejně jako čtení či psaní. A zároveň zásadním prvkem, který může v budoucnu zachránit život.

Zdroj: TZ,Juklík.cz