KOMENTÁŘ: Nekrmte nás, nedělá nám to dobře. Je tak těžké podobným varováním odolat?

V období kladení mláďat je nutné zachovávat co největší ticho a klid, protože matky se o své ratolesti bojí a v rámci jejich ochrany by je v panice mohly zranit. V celé oboře navíc platí zákaz krmení veřejností. Podle Moniky Neshybové z Lesů města Brna je však s politováním, že zákazy se tu automaticky porušují nebo obcházejí a lidé toto počínání navíc často berou jako samozřejmost.

„Je to stejné jako se zákazem krmení daňků. Lidé si neuvědomují, jak zvěři škodí nejenom nevhodnou stravou, ale i ztrátou jejich plachosti, která může být nebezpečná i pro člověka. Samozřejmě pokud se zvíře stane nebezpečným, musíme ho z volné obory nabídnout například chovatelům do uzavřených výběhů,“ vysvětlila.

Trochu smutné vyústění a začarovaný kruh. Na jednu stranu voláme po návratu zvířat do jejich alespoň částečně přirozeného prostředí místo života ve výbězích a ubikacích, na stranu druhou je do nich ale svou touhou pozorovat je pěkně zblízka a ideálně na dosah ruky vracíme zpět.

Nejen v brněnské oboře lze často natrefit na skupinku školáčků nebo zájmového kroužku, kterak se pod vedením svého pedagogického dozoru neurvale snaží přidat k oddechujícímu stádu. Výsledek? Vyděšená zvířata a zklamané děti.

Není se pak čemu divit, že na sebe následky plné bolesti a utrpení nenechají dlouho čekat. Smutnou dohru mělo v Holedné například nevhodné chování návštěvníků na jaře roku 2023. Tehdy bachyně vrhla mláďata blízko plotu a děti do ležících zvířat šťouchaly klackem. Celý jeden vrh malých divočáků jejich počínání nepřežil.

Pro další fatální příklady netřeba chodit daleko. V národním parku Podyjí na Znojemsku na konci loňského roku odnesla zdravím nepotřebné dokrmování kobyla exmoorského pony, v ostravské zoo uhynula začátkem března koza s plným žaludkem plastových sáčků od neukázněných návštěvníků, sušenky se staly osudnými březí losici v Zoo Hluboká. Na podání nevhodné potravy dennodenně doplácí soukromé chovy i zvířata ve volné přírodě.

Nekrmte nás, nedělá nám to dobře. Proč je tak těžké podobná varování respektovat? Přilepšit zvířeti je přece zábava a v duchu myšlenky: „Máme doma starý chleba, tak ho přece nevyhodíme“, především náramně snadné. A ten roztomilý tvoreček navíc tak hladově kouká…

Chceme-li činit dobro, podávat pomocnou ruku bychom měli v první řadě tam, kde ji skutečně potřebují a rádi přijmou. A aby se nejednalo o službu medvědí, také v takové formě, která neuškodí, ale naopak opravdu pomůže. V okolí Brna je možné se například dohodnout na pravidelném venčení nebo fyzických pracích kolem psího hospicu Dejte nám šanci v Bukovince. A ano, je potřeba počítat s tím, že občas se u toho ta pomocná ruka taky trochu zašpiní.