KOMENTÁŘ: Bydlení v centru Brna je spíše za trest než za odměnu. Hlavně v noci

Když se ve známé satirické povídce Svatopluka Čecha značně posilněn zlatavým mokem ocitne Matěj Brouček v samém středu Prahy roku 1420, pozastavuje se nad vším, co se kolem něj děje. A není se čemu divit, když totiž onen zlatavý mok se svými kumpány v hospůdce Na Vikárce popíjel, psal se rok 1888, a skok v čase 468 let udělá své.

Pokud by se hlavní hrdina ocitnul místo přelomového roku husitské revoluce, který se do historie zapsal mimo jiné bitvou na Vítkově, v srdci současného Brna, cítil by se zřejmě obdobně zmateně. Zvuky nočním životem burácejícího města pod Špilberkem, totiž mnohdy připomínají bitevní vřavu. A společný jmenovatel? Alkohol.

Kdyby pan Brouček tak trochu zpitý pod obraz nespadl po cestě z hospody domů do sudu, nemusel se probudit v 15. století. A pokud by v nočním brněnském středu neřičeli na cestě domů pod obraz zpití pocestní, nemuseli by se v pozdní hodiny v centru probouzet ti, kdo v něm bydlí.

Jde sice o nadsázku, k realitě však nemá daleko. Bydlení v centru již totiž dávno není tou nejlukrativnější adresou. Blízkost služeb je tu draze vykoupena ruchem, připočteme-li k tomu problematické parkování a nároky na vybavení bytu, dostanou místní za hodně peněž málo muziky. I když… Muziky mají vlastně dost z okolních barů a provozoven, jejichž otevírací hodiny rozhodně nekončí s úderem desáté večerní.

Brněnský střed je všechno možné, jen ne klidný a tichý. A jeho obyvatelé s tím musí počítat. Ostatně, o tom, že je Brno příliš hlučné, rozhodl i Ústavní soud. V roce 2018 totiž s konečnou platností prohrálo město spor s manželi Novákovými, kteří si dlouhodobě stěžovali na hluk z veřejných produkcí na náměstí Svobody. David nakonec porazil Goliáše.

Ať se na mě manželé Novákovi nezlobí, hlasitost tamních akcí je ale jen jehlou v kupce sena. A to jehlou titěrnou. Onou fůrou sena jako od Hieronyma Bosche je totiž v případě Brna noční život. A ten je mnohdy stejně plný hříchů a morálního úpadku jako v pojetí tohoto nizozemského malíře.

Letní měsíce s sebou přináší nejen sezónu restauračních zahrádek, ale také potřebu si alespoň sem tam otevřít okno. A to je v rušných ulicích kámen úrazu. Přítomnost klimatizace a izolačních oken se vzduchovou neprůzvučností se sice v bytech v centru stává normou, nemělo by to však být spíše naopak? Že o důkladné odhlučnění by se měli postarat provozovatelé podniků?

Touto cestou se vydali například v roce 2017 v německé metropoli, která vyčlenila jeden milion eur na odhlučnění klubů a barů s tím, že peníze měly sloužit především k pořízení protihlukových bariér nebo k izolaci oken.

A to ostatní? To už je na nás samotných. Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. V klidu se doma vyspat, chce přece každý. Tak ho neruš.

Centrum má svého genia loci a zastánců života v jeho srdci se určitě najde nespočet, stejně tak jako těch, kteří se potýkají s jeho nástrahami. Tak k sobě buďme ohleduplní. To by pro začátek stačilo.