KOMENTÁŘ: Brněnské nádraží pod nonstop dohledem? Lepší pozdě nežli později

Pohádku o pejskovi a kočičce zná u nás snad každý. A v Brně si ji počátkem března na vlakovém nádraží odžili tak trochu po svém. Hlavními protagonisty však nebyl pošetilý pejsek, nýbrž pořádný hafan plemene Středoasijský pastevecký pes, a pohlazení hodná číča, ale pěkně podnapilý kocór, který usnul na lavičce a nechal svého čtyřnohého kamaráda pokousat dva kolemjdoucí a jednu slečnu zahnat do kolejiště. Obdobný scénář zopakovali o zhruba měsíc a půl později v téže lokalitě i další výtečníci, protože se ale druhý incident odehrál za bílého dne a vyžádal si zásah složek IZS i transport pokousaného do nemocnice, získal si rovněž větší pozornost.

Tyto zvířecí případy jsou však jen špičkou ledovce, na nádraží je o zábavu postaráno téměř neustále, Městská policie Brno tu eviduje až 1 000 úkonů za měsíc. Na to, že se tu lidé dlouhodobě necítí bezpečně poukázala například i Pocitová mapa 2025, jejíž vznik zadal Odbor participace a Odbor strategického rozvoje a spolupráce brněnského magistrátu. Ke zvýšenému nonstop dohledu strážníků, doplněného přes den o asistenci sociálních pracovníků, ale přistoupilo město až v reakci na zmíněný zásah koncem dubna. Co jeden vzteklý pejsek zmůže, že?

A protože platí, že lepší pozdě nežli později, po 14 dnech se podle vyhodnocení magistrátu ukázalo, že se situace u nádraží zklidnila.  Škoda jen, že jsou strážníci limitováni současnou legislativou, která jim například neumožňuje využít institut zákazu pobytu. Ten byl zrušený v roce 2017.

Naštěstí má Brno ale i tak další nápady, jak konat. „Na základě dobrých zkušeností z centra města promyslíme umístění velkých květináčů, které prostor zkultivují. A chceme se pokusit najít možnost, jak poskytnout lidem bez přístřeší dostupné WC,“ uvedla primátorka Markéta Vaňková. Nezbývá než doufat, že se jím samovolně nestanou právě ony květináče.

Buďme ale k Brnu milostiví, nejedná se o problém pouze zdejší. Bezradná jsou nejen další tuzemská města a obce, ale i ta zahraniční. Kriminalita, bezdomovectví, návykové látky a dopravní uzly k sobě už tak nějak patří od pradávna, ať již jde o nádraží, frekventované zastávky MHD nebo stanice metra. Stačí si vzpomenout třeba na zážitky ze 70. let minulého století, které vylíčila mladičká Christiane v německém románu My děti ze stanice ZOO.

Ostatně, právě Německo rovněž eviduje v posledních letech nárůst kriminality na vlakových nádražích. Ve snaze si na nekalé živly pořádně posvítit, bojují tu s nimi, stejně jako třeba na největším bruselském uzlu, instalací nočních reflektorů a osvětlení. Jenže, jak je známo, pod svícnem je největší tma. To ví i senátor Zdeněk Hraba, který se ve svém pojetí vydal mnohem dál, než je světlo nebo květináče. V roce 2024 totiž nastínil ideu zákona, podle kterého bude bezdomovectví trestný čin.

Ale zpět do Brna. Zdá se, jako by se tu rozuzlení situace motalo tak trochu v začarovaném kruhu. Ve stejně začarovaném jako samotné nádraží a jeho přesun. Právě ten se ale výrazně promítne do problematiky kriminality v jeho okolí. Ta sice odsunem z bezprostředního centra města nezmizí, rozhodně ale bude méně na očích.