Brno a plýtvání. Končí s neefektivním hospodařením v koši i naše svědomí?

V jihomoravské metropoli by se například za plýtvání veřejnými prostředky daly považovat korupční kauzy týkající se manipulací se zakázkami a privatizací majetku, finance vynaložené na opětovně vypisované soutěže a studie, jež skončily v šuplíku, nebo vzletné vize, které jim v zásuvkách budou dělat společnost. Příklad? Z poslední doby třeba západní část teplárenského komplexu na Špitálce a chytrá čtvrť budoucnosti, která se své budoucnosti však zřejmě nedočká. Plány, včetně toho územního, se totiž změnily, potřebný je tu vznik školy a spolu s futuristickým záměrem přišlo Brno i o miliony vynaložené na jeho přípravu a propagaci.

O poznání střídměji se město snaží chovat v případě školních jídelen, které chce motivovat ke spolupráci s charitami. Až čtvrtina obědů totiž neskončí v bříškách malých strávníků, ale v koši. A ať v tom plýtvání nenecháme město samotné, právě hospodaření s potravinami obecně je jedním z bodů, u kterého by se měl alespoň na chvíli zamyslet každý sám za sebe. Na mrhání jídlem a potravinovém odpadu mají totiž největší podíl právě domácnosti, nikoli maloobchod či pohostinství. Jez, abys žil, nežij, abys jedl.

V případě jihomoravské metropole se navíc můžeme díky vědcům z Mendelovy univerzity v Brně a jejich spolupráci s firmami SAKO Brno a Green Solution mrknout místním obyvatelům pěkně pod pokličku, přesněji řečeno, pod víko popelnice. Z dat získaných rozsáhlým šetřením, které nemá u nás ani v zahraničí obdoby, z přelomu let 2019-2020 vyplývá, že průměrný obyvatel Brna vyhodí ročně 37,4 kilogramů potravin. Nejvíce plýtvají lidé na sídlišti, konkrétně jde o 53,6 kilo na osobu a rok, šetrnější jsou ti ve vilové zástavbě s 32,7 kilogramy a na venkově s 29,1 kilogramy. Z údajů o obsahu černých popelnic je patrné také to, že Brňané nejčastěji vyhazují ovoce a zeleninu, pečivo a jeho zbytky, balené potraviny včetně obalu jak rostlinného, tak živočišného původu, přičemž na jaře a v létě jsou aktivnější.

Čísla jsou to alarmující a zbytečně vysoká. A to také proto, že jde o stejně promarněné peníze jako v případě těch veřejných. Plýtvání se prostě nevyplácí. V žádném ohledu, ani v žádném množství. A buďme k sobě upřímní. Kromě zbytků totiž v černých popelnicích končí částečně i naše svědomí.

A co brněnské svědomí? To je na tom ještě hůř. Jeho vyplýtvané finanční prostředky totiž nekončí v černých popelnicích, ale v pomyslné černé díře. Souhrnná data z jejího obsahu bohužel k dispozici nemáme, byla by ale jistě zajímavá a zřejmě také ještě o poznání znepokojující. Kdo šetří, má za tři.