Reklama
reklama

Tomáš Hron: Sportovní kariéra je pro mě nejdůležitější

Brněnského zápasníka v thajském boxu Tomáše Hrona jen tak něco neskolí. Obvykle se několik měsíců připravuje na zápas, který trvá pouhých pár minut, ale do něhož musí dát vše – sílu, vytrvalost, techniku, taktiku. Pokud má schopného soupeře, může si ze zápasu odnést opravdu nepříjemná zranění. Jednatřicetiletý nadšený chovatel plazů a v současnosti také ambasador hodinek Invicta však bolest nevnímá. „Je to adrenalin. Během zápasu téměř nic necítím. Bolest se dostaví až druhý den, když ze mě všechno spadne,“ popisuje své mnohaleté zkušenosti.

Co vás přivedlo právě k thajskému boxu?

 

Když mi bylo šestnáct, díval jsem se na televizi a někdy o půlnoci začali vysílat thajský box. Díval jsem se na něj a doslova mě to nadchlo. Chtěl jsem ho začít trénovat, ale měl jsem v té době asi sto třicet kilo, takže jsem nejprve potřeboval zhubnout. Nasadil jsem dietu, začal jsem trénovat sám a pak jsem se odvážil vstoupit do klubu Muay Thai Brno.

 

A to vás to takhle ohromilo na první pohled? Měl jste se zápasením nějaká zkušenosti a předpoklady? Třeba jste se pral ve škole...

 

Opravdu mě to nadchlo. Ve škole jsem byl spíš otloukánek, otesánek, znáte to. Sice jsem byl „velikej“, ale žádný rváč jsem nebyl. Pak jsem začal s bojovými sporty. Dělal jsem karate, sebeobranu, vždy jsem se o tento typ sportů zajímal. Koukal jsem na filmy s touto tematikou, hledal inspiraci.

 

Máte nějaký vzor?

 

Z těch velkých jmen je to určitě Peter Aerts, Holanďan, několikanásobný vítěz K-1 (prestižní soutěž, poznámka red.), a Remy Bonjasky, s kterým jsem i trénoval. To jsou lidi, s nimiž jsem přišel do styku a motivovali mě.

 

Máte zápasnickou přezdívku Rattle Snake. Jak jste k ní přišel?

 

Tomáš „Rattle Snake“ Hron. To vymyslel můj manažer a mám ji už dávno. Snad od dvanácti let se zabývám teraristikou, chovám hady – užovky, krajty, chřestýše... Připadají mi opravdu moc zajímaví. Mám i hada vytetovaného na lýtku.

 

Co je pro vás na thajském boxu lákavé? Je pro vás něčím specifický?

 

Já bych řekl, že každý sport je specifický. A co je pro mě lákavé... To se nedá říct tak jednoduše, ono je to opravdu všechno. Prostě ta tvrdost a výjimečnost. Není to klasická hra, kde se na sebe lidi dívají a snaží se obehrát o balon, ale tady je člověk v ringu sám, stojí tam sám za sebe, není tam nikdo, kdo by vám přihrál, pomohl, poradil. To je něco, co mě na bojových sportech přitahuje.

 

Na co si musíte během zápasu dávat pozor? Máte vymyšlenou taktiku? Platí na každého soupeře něco jiného?

 

Dneska už soupeře většinou znám, navíc mám díky internetu a Youtube možnost nastudovat si ho. Dívám se, co dělá, a podle toho s trenérem připravujeme taktiku. Na začátku to samozřejmě nešlo, když jsem začínal, ještě nebyla žádná velká jména, ale dnes už je to součást přípravy. Koukám se, jak se soupeř hýbe, co dělá. A soupeř takto samozřejmě nastuduje mě, už jsem takhle zápas prohrál. Soupeř mi šel po slabém místě.

 

A to je jaké? Tedy pokud to není tajemství...

 

Prozradit to můžu, i kdyby si to tu někdo přečetl. Já už jsem snad deset let nezápasil s Čechem, jezdím do zahraničí, takže tam si to nikdo nepřečte. Například jsem zápasil v Amsterodamu v Ajax Aréně, kde bylo dvacet tisíc lidí, s Danielem Ghitou, který mi rozkopal zadní nohu. Po té mi nikdy nikdo nešel a připravený jsem na to nebyl. V půlce druhého kola jsem musel skončit.

 

Říkal jste dvacet tisíc lidí – baví vás taková obrovská pozornost?

 

Samozřejmě. Ona je to také show pro lidi, nejen zápas. Třeba nástup zápasníků, roztleskávačky, všechno kolem. Při nástupu jdete po molu, lidi vám tleskají, zápasníci si to vychutnávají, například dělají různé tanečky. Já na tanec nejsem, ale moje show je taková, že v Čechách třeba pouštím Tři sestry, nějakou legrační písničku. A lidi to baví. V prosinci jsem zápasil na Lucerně s Turkem a pustil jsem si song „O strašlivé vojně s Turkem“.

 

Při takovém typu sportu musíte být asi mnohem odolnější vůči bolesti, než je běžné.

 

Říká se, že zápasníci kontaktních sportů mají snížený práh bolestivosti. Ale to si člověk opravdu neuvědomí. Adrenalin bolest potlačí a během zápasu si ji neuvědomujete. Pak přijdete do šatny, spadne to z vás a někdy je to strašné. Ale nejhorší je to druhý den ráno, ať už vyhrajete, nebo prohrajete. Cítíte každý sval a všechno vás bolí. Když máte za jeden večer víc zápasů, ráno se mnohdy ani nemůžete postavit.

 

Už jste si někdy takhle ráno říkal „Proč já to dělám?!“ nebo něco takového?

 

Dnes už kupodivu ne. To jsem si říkal úplně na začátku, když jsem poprvé přišel do klubu a tenkrát ten trénink nebyl na takové úrovni jako dnes, to jsem byl opravdu hrozně „bitej“. Dneska už jsou zkušenosti trenérů úplně někde jinde a tréninky nejsou tak tvrdé.

 

Jak vypadá váš den? Musíte hodně trénovat, abyste se udržel ve formě?

 

Přípravu začínám tak dva, tři měsíce před zápasem. Trénink má dvě fáze, což je pro mě ideální. Ráno mám kondiční trénink – silovou přípravu, vytrvalost, rychlost, tedy běh, posilovnu, atletický trénink. Na to mám speciálního trenéra, doktora Jana Cacka, který mě připravuje. Druhá fáze je pak odpoledne, a tu tvoří thajský box nebo box, kde mě vede Karel Kaiser z klubu Muay Thai Brno. Dneska už mi nestačí být jen doma, takže jezdím trénovat do Prahy i do zahraničí, například do Holandska.

 

Jakého úspěchu si nejvíce vážíte?

 

Je toho víc. Například když jsem vyhrál v roce 2004 tady v Brně turnaj King of the Ring, což byl můj první velký úspěch. Pak v Itálii v roce 2007 K-1 Italy Oktagon, kde jsem porazil lidi, kteří měli papírově vyhrát. A v roce 2010 jsem vyhrál v Amsterodamu boj o světový titul Malá pyramida. Všechno jsou to těžké turnajové soutěže, musíte do ringu vícekrát, a když si třeba při prvním zápase něco uděláte, stejně tam musíte nastoupit. Musíte se kousnout úplně na dno, a i když už nemůžete, tak prostě musíte.

 

Nikdy jste žádný zápas nevzdal a vždy jste vydržel až do konce?

 

Z více než osmdesáti zápasů jsem nedokončil jen dva. Jeden byl právě ten s Danielem Gitou v Amsterodamu, o kterém jsem již mluvil, a pak minulý rok v Los Angeles s Nathanem Corbettem, který mi dal loktem do hlavy tak, že mi praskla. Měl jsem deset stehů na hlavě, všude spousta krve... Byl jsem týden v Americe a v ringu jsem strávil dvě minuty.

 

A na to se tři měsíce připravujete.

 

Přesně tak. Obyčejně zápas trvá buď tři kola po třech minutách s minutovou přestávkou mezi koly, nebo pět kol po třech minutách. To záleží na pravidlech. Vše záleží na několika minutách. Navíc zápasy nejsou každý týden, jako třeba u fotbalu nebo jiného sportu. Prohra se s vámi táhne už pořád. Lidi vám to předhazují i roky.

 

Máte v životě nějaký sen, na jehož dosažení pracujete? Čeho jste už dosáhl a co ještě chcete získat?

 

V první fázi jsem chtěl dodělat školu, což se mi podařilo. Vystudoval jsem trenérství a pak učitelství na Fakultě sportovních studií v Brně. Nemám oficiální klub, jen pár klientů na soukromé tréninky. Určitě je jen otázkou času, kdy si vlastní klub založím, ale zatím se chci věnovat své kariéře sportovce. Zápasit v soutěži K-1, která byla svého času nejprestižnější, i když dnes už nemá takové jméno. Ale co je můj sen, tak to je zápasit na nějakých soutěžích v Holandsku a dostat se na top místa v žebříčku.

 

Abyste se do takových soutěžích dostal, nezáleží na tom, kolik jiných zápasů vyhrajete?

 

Ne, tam jsou i lidi, které jsem porazil. Všechno je to otázka kontaktů, vztahů, domluvy. Prostě je to politika. Máte peníze, uspořádáte si turnaj a pozvete tam, koho chcete nebo koho vám lidi doporučí.  

 

Jaké jsou vaše plány na zbytek léta a co chystáte do konce tohoto roku?

 

Už měsíc jsem v přípravě na další zápasy. V září odjíždím do Holandska – Remy Bonjasky se vrací po dvou letech do ringu a já mu budu dělat sparing partnera. V říjnu mám dvě nabídky – v Nitře s jedním výborným běloruským zápasníkem nebo zápas o světový titul v Londýně. A v listopadu to bude v Plzni galavečer Souboj titánů, kde zatím řešíme podmínky.

 

A co rodinný život? Neplánujete se usadit, mít děti...?

 

Zatím k tomu tendence ještě nemám, ale do budoucna to samozřejmě nevylučuji. V tuhle chvíli je pro mě nejdůležitější moje sportovní kariéra.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Pořídit si nemovitost jako další zdroj příjmu. Češi i přes stále se zvyšující ceny považují koupi bytu či domu a jeho následné pronajímání za jeden z nejvýhodnějších způsobů jak zhodnotit své vlastní...
19.09.2017 - 20:14
Vymyslet za 24 hodin inovativní řešení reálného byznysového zadání, tak aby se dalo uplatnit v praxi. A to navíc s lidmi, které jste poznali teprve před chvílí. To bude cílem ČEZ Inovačního maratonu...
19.09.2017 - 19:55
Alkohol, možná v kombinaci s drogami, hrál pravděpodobně podstatnou roli včera nad ránem v Mokré.
19.09.2017 - 07:31
Kožní problémy, tělesné bolesti a řadu dalších zdravotních neduhů, které sužují mnoho lidí, lze u nás řešit zákonnými produkty z konopí. Od prosince roku 2016 mohou obyvatelé moravské metropole Brno...
18.09.2017 - 20:03
Pokoje zalité sluncem a doširoka otevřené okenice, se kterými si pohrává lehký vánek se slanou příchutí. A šplouchání moře. Idylická představa bydlení, která ožívá především nyní, v čase...
18.09.2017 - 18:18
Řidiči si v centru Brna musí připravit pevné nervy. K mnoha uzavírkám se dnes přidala další. Jejich trpělivost prověří zákaz vjezdu do Křenové ulice.
18.09.2017 - 12:41
Komentáře