Reklama
reklama

Stanislav Bernard: Chybí nám elity

Podobu úspěšného pivovarníka Stanislava Bernarda dnes zná díky etiketám piva jeho značky snad každý. Přitom k vaření piva se tento sedmapadesátiletý rodák z Opavy dostal vlastně náhodou, šlo mu především o to, aby rozjel své vlastní podnikání a mohl se realizovat, což za komunizmu nebylo možné. „Chtěli jsme podnikat, a tak jsme se do toho vrhli. Měli jsme sen a šli za ním,“vzpomíná na svézačátky generální ředitel rodinného pivovaru Bernard. Jméno Stanislava Bernarda je spjato také s Nadačním fondem proti korupci, jehož je spoluzakladatelem. „Normální je přece nekrást a protikorupční fond je první nevládní organizací, za kterou jsou vidět jasné výsledky,“ míní Bernard.

Jak jste se dostal k pivovarnictví? Byl to váš sen, nebo šlo ryze o náhodu?

 

Byla to spíše náhoda. Po revoluci jsem pracoval v Opavě a mimo jiné jsem stál u zrodu týdeníku Region na Opavsku. Naší snahou bylo získat novinářskou nezávislost, což znamenalo zajistit finanční prostředky pro redakci. V té době jsem se poznal s Pepou Vávrou, který tehdy pracoval v Ostravaru. Chtěli jsme společně vyvážet pivo do Polska. Já například i proto, abych získal peníze na činnost redakce týdeníku, ale než jsme stačili vyvézt první pivo, polské úřady zavedly ochranářské dovozní daně a z obchodu nic nebylo. Ale dá se říci, že to bylo moje první setkání s pivovarnictvím, pokud ovšem nebudu počítat svoji osobní zkušenost s pivem, jako národním nápojem.

 

Proč jste si vybrali zrovna pivovar v Humpolci, když jste oba v té době žili na severní Moravě?

 

Protože humpolecký pivovar byl jedním ze dvou, které se tehdy privatizovaly. Vedle Humpolce to byl ještě pivovar v Českém Krumlově. A Pepa Vávra pochází od Humpolce a místní pivovar dobře znal. Jednalo se o pivovar ve špatném technickém stavu, dnes se dá říct, tzv. „po smrti“, kde se již měsíc nevařilo pivo a o kterém bylo rozhodnuto, že bude zavřen. V té době organizačně spadal pod Jihočeské pivovary a roky se do něj neinvestovalo. A ani pověst humpoleckého piva nebyla dobrá.

 

To jste to tedy měli na začátku těžké…

 

Také nám tehdejší pivovarští odborníci dávali několik měsíců života. Většina lidí nám nevěřila, že pivovar dokážeme oživit a dlouhodobě provozovat. Vlastně se jim dnes ani nedivím, byla to z naší strany opravdová bláznovina.

 

Přestože byl pivovar v žalostném stavu, v dražbě jste ho pořídili za pětačtyřicet milionů korun. Váhal jste hodně, zda na sebe takový úvěr vzít? Kde jste vzali odvahu jít do takového rizika?

 

Takto jsme vůbec nepřemýšleli. Chtěli jsme podnikat, a tak jsme se do toho vrhli. Po revoluci se naskytovalo mnoho různých příležitostí k podnikání. Chtěli jsme se s Pepou konečně realizovat, což jsme za komunistů nemohli. Propočet pro aukci jsme samozřejmě měli, dokonce na celé A4. Vyvolávací cena byla devět a půl milionu korun, což byla účetní hodnota pivovaru. Cena se vyšplhala až na závratných pětačtyřicet milionů korun, k tomu je nutné připočítat ještě zásoby v hodnotě sedm milionu korun. O pivo z humpoleckého pivovaru však neměl nikdo zájem.

 

A co vaše rodina, vaše žena – podporovala vás na začátku vašeho podnikání, i když budoucnost pivovaru mohla dopadnout jakkoli?

 

Helena v té době učila na základní škole matematiku a fyziku v Dolním Benešově na Opavsku, takže jsem byl v Humpolci sám a na víkendy za ní dojížděl do Háje ve Slezsku. Později se za mnou přestěhovala do Humpolce a začala pracovat ve firmě na pozici účetní.

Je to žena, která mě podporuje nejen, když se něco daří.

 

Začátky musely být krušné a neumím si úplně představit, že jste za totality mohli získat potřebné zkušenosti. Spíše jste se asi museli učit vše „za běhu“. Měli jste na začátku nějaké konkrétní cíle, plány, koncepci?

 

Především jsme měli sen, za kterým jsme šli. Vařit co nejkvalitnější pivo a vybudovat úspěšnou značku. Prvních deset let to však byl především boj o přežití. Celý pivovar byl ve stavu, že jsme neustále opravovali, zajišťovali chod výroby. Stávalo se, že se rozbila lahvovna, a tak jsme poslali lidi domů, celý den opravovali a potom je na noc svezli zpět, abychom stačili nastáčet pivo na druhý den. Bylo to náročné, ale současně na tuto dobu rád vzpomínám, hodně jsme se naučili.

 

Jak se vám podařilo vytvořit z chátrajícího pivovaru bez jména úspěšný podnik?

 

S prodejem piva to na začátku nebylo jednoduché. Tehdejší humpolecké pivo mělo zcela pokaženou pověst, a tak když jsme někam přišli s nabídkou našeho piva, říkali: „Dobré! A odkud jste? Z Humpolce. Tak to nechceme!“ A to se Humpolec nachází na Vysočině v trojúhelníku Jihlava, Pelhřimov, Havlíčkův Brod a ve všech městech stojí pivovar. I to byl důvod, proč jsme začali pivo prodávat do celé České republiky. Naštěstí se nám od začátku dařilo. V prvním roce po privatizaci jsme prodali čtyřikrát tolik, nežli tehdejší státní podnik před privatizací. A když jsem si všiml, že na dálnici není žádná reklama, tak jsme ji pověsili na most u Humpolce. Okamžitě se to projevilo v prodeji. Byla to doba, když byli lidé ještě na reklamu velice citliví.

 

Vypadá to, že když něčemu věříte, svému snu, jdete za ním. Jste člověk, který mění své plány v závislosti na okolnostech, nebo se vždy snažíte dotáhnout prvotní záměr do konce?

 

Zrovna nedávno jsem si připravoval prezentaci na jednu konferenci o brandingu, o budování značky, a tak jsem se nad tím zamýšlel. A došel jsem k názoru, že jsem za celých jednadvacet let, co stojím v čele pivovaru, naštěstí nemusel nikdy uhnout z cesty, kterou jsem si před roky vysnil. V názorech jsem konzistentní, ale říci, že nejsem schopen měnit názor, by byla hloupost. Každý z nás přece získává v čase nové poznání, tedy si utváří i nové názory. Ale pokud vytvoříte nějaký plán, je nutné jej dotáhnout do konce, jinak by to nemělo smysl. Jenom tak můžete uspět.

 

 

Působíte na mě jako člověk s opravdu vlastními názory. Máte nějaký vzor? Někoho, kdo vás obohatil, jehož filozofii sdílíte?

 

Měl jsem spíše více vzorů, od kterých jsem čerpal inspiraci či nápady. Ale pokud mám jmenovat jeden, jistě by to byl pan Tomáš Baťa. Jeho myšlenky jsou dodnes inspirující. A kdo mě naprosto ovlivnil, byl samozřejmě můj táta, který měl úžasnou schopnost většinu věcí jednoduše a jasně vysvětlit.

 

Ale zpět k pivovaru a vašemu podnikání. Jak vznikl název Bernard? Proč jste použili právě vaše jméno?

 

Byl to nápad našeho tehdejšího společníka Rudolfa Šmejkala. Ta diskuze, jak se naše pivo bude jmenovat, trvala několik dní. Tehdejší názvy humpoleckého piva – Orlík, Zálesák nám nepřišly vhodné ani správné a hledali jsme něco, co bude zajímavé, nebude se muset překládat, bude znít. Až když mi Pepa Vávra slíbil, že bude vařit jenom to nejlepší pivo, souhlasil jsem se jménem BERNARD.

 

A co váš obličej na etiketách a v reklamních kampaních? Stál jste u zrodu vy? Odkud se berou ty neotřelé nápady?

 

V té době jsme spolupracovali s jednou reklamní agenturou a jejím kreativním ředitelem byl Dejan Štajnberger, dnes můj kamarád. Ten přišel pro mne ze začátku s šíleným nápadem: Bernard s čistou hlavou. Tedy umístit můj obličej na pivní etikety, později i do reklamy, např. na billboardy. Zpočátku jsem nesouhlasil, nikdy by mi nešlo říkat: „To moje pivo je nejlepší…“.  Ale během chvilky jsem si uvědomil, že je v tom obrovská šance. Vtip, udělat si ze sebe legraci a ještě se totálně odlišit. A tak jsem souhlasil. Když nám potom přicházely do pivovaru e-maily „Pivo máte super, ale co dělá ten ušatý netopýr na etiketě“, bylo to úsměvné. 

 

Zakládáte si na odlišnosti, rodinném charakteru pivovaru. V čem se odlišujete od ostatních?

 

Paradoxně je to především tím, že zachováváme tradiční výrobní postupy. Ano, máme dnes moderní pivovarskou technologii, ale vaříme tradičně – dvourmutově, důsledně dodržujeme oddělené hlavní kvašení na spilce a dozrávání v ležáckém sklepě a nepasterizujeme. Není dnes mnoho pivovarů, které zůstaly těmto výrobním postupům věrny. Také se odlišujeme reklamou, přístupem k PR akcím. Třeba naše billboardy Svět se zbláznil… držte se. Snažíme se poukázat na nějaký celospolečenský problém, ale současně být vtipní, provokativní a nebojíme se udělat si legraci sami ze sebe. Vydáváme lifestylový magazín „Vlastní cestou“, zkrátka je toho víc.

 

Netajíte se s tím, že vaším cílem je udělat z piva Bernard kultovní značku. Máte nějakou představu o konkrétních formách? Jak poznáte, až k tomu dojde?

 

Je to náš sen, za kterým jdeme. Máme kvalitní pivo, budujeme značku. Máme silný příběh a máme vlastní názor. To jsou předpoklady, ale nikdy nemůžete říci: „Mám kultovní značku.“ Tomu by nikdo nevěřil, to musí říci jiní a musí jich být hodně. Ti, kteří se ztotožní s tím, co děláme a jak to děláme. A musí to cítit stejně.

 

Vyrábíte české pivo, na kterém si zakládáte – jste hrdý Čech, patriot?

 

Neřekl bych, že jsem patriot, ale jsem Čechem rád. Ale také si myslím, že asi není úplně důležité, zda jste Čech, Američan, Ir či Japonec, ale mnohem důležitější je, kdo jste, jak myslíte, jak se chováte a jakou máte například morálku.

 

Co z českého naturelu máte rád a co vám naopak připadá jako negativní vlastnost či problém?

 

Když jsem psal úvodní sloupek do našeho říjnového magazínu Vlastní cestou, tak jsem se o tomto tématu zmínil. Přijedu po dovolené ze zahraničí do naší krásné země a pustím si za hranicemi rádio. A slyším prohlášení jednoho politika za druhým, samá negace, zlost a zášť. A korupce… Chybí nám politická kultura, chybí nám vzory, elita. A z toho vyplývá závist a maloměšťáctví.

 

Jste zářný příklad toho, že když jde člověk za svým snem, nebojí se riskovat a zároveň si je vědom, že mu ale nic nespadne do klína zadarmo, dosáhne úspěchu. Co vás žene kupředu?

 

Chtěl bych žít v zemi, kde je příjemně, kde se nekrade. Jsem přesvědčen o tom, že jako národ máme na mnohem více, nežli se handrkovat zprava a zleva o státní rozpočet. Mám své sny a snažím se podnikáním bavit, obklopovat se schopnými mladými a inspirujícími lidmi. To je osvobozující.

 

Angažujete se ve veřejné sféře – v médiích, kandidoval jste do senátu. Myslíte si, že když je člověk úspěšný a je vidět, měl by na sebe vzít více odpovědnosti, jít příkladem, nestarat se „jen o svůj byznys“, ale myslet i na veřejné blaho?

 

Ano, pokud je firma úspěšná, člověk je úspěšný, musí pomáhat. Neznamená to však, že by měl převzít roli státu. Ten se má postarat o sociálně slabé, nemocné a staré. Bohužel, u nás v republice to dost často nefunguje. Ročně uvolníme v pivovaru prostředky řádově ve statisících, především v našem regionu a okolí Humpolce, ale pouze tam, kde vidíme, že to má smysl. Podporujeme různé organizace, skupiny či jednotlivce, ale vždy si pečlivě zjistíme, zda je to potřebné. Podporujeme i sport a kulturu, ale i vzdělanost. Vymysleli jsme a jsme garantem Mladí, soutěže o nejtalentovanějšího a nejvšestrannějšího žáka a studenta města Humpolec. A tak bych mohl pokračovat…

 

Vaše jméno je spjato také s Nadačním fondem proti korupci...

 

Jsem spoluzakladatelem tohoto fondu, protože se mi tato práce zdá smysluplná. Normální je přece nekrást, a přitom se ročně v naší republice rozkrade okolo sto padesáti miliard korun. A že má tato práce smysl, je vidět na kauzách, na které jsme ukázali.

 

Uvedete nějaké konkrétní případy, v nichž se protikorupční fond angažoval?

 

Ocenili jsme například Libora Michálka, který upozornil na korupčnímu jednání v souvislosti se Státním fondem a ministerstvem životního prostředí. Kromě něj fond oceňuje řadu dalších lidí, kteří na korupci upozornili a téměř vždy pak mají vážné osobní problémy. Další kauzou je Dopravní podnik hlavního města Prahy, který byl masivně vykrádán a o kterém se dnes mluví jako o české gorile. Nadační fond proti korupci také podal trestní oznámení na ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, jeho prvního náměstka Vladimíra Šišku, který je nyní ve vazbě. Nebo zamýšlená modernizace tepelné elektrárny Prunéřov státním podnikem ČEZ za pětadvacet miliard korun. Smlouvy jsou uzavřeny, potíž je však v tom, že v zemi chybí uhlí na dobu životnosti této obrovské investice. Ti, kteří na to upozorňují, jsou umlčováni. Poslední otevřenou kauzou je Nemocnice Na Homolce, která nechala vydělat za působení bývalého ředitele MUDr. Vladimíra Dbalého na pronájmu vlastních skladů soukromé společnosti.

 

Takže jste s činností fondu spokojen?

 

Celkově jsem přesvědčen, že tento protikorupční fond je první nevládní organizací, za kterou jsou vidět jasné výsledky, a že jeho činnost přispívá k celkové změně k lepšímu.

 

A otázka na závěr – máte kromě vytvoření kultovní značky piva Bernard ještě nějaké další sny, které byste si rád splnil?

 

Chci se svými blízkými být v životě šťastný…

Autor: 
redakce
Aktuálně
Alkohol, možná v kombinaci s drogami, hrál pravděpodobně podstatnou roli včera nad ránem v Mokré.
19.09.2017 - 07:31
Kožní problémy, tělesné bolesti a řadu dalších zdravotních neduhů, které sužují mnoho lidí, lze u nás řešit zákonnými produkty z konopí. Od prosince roku 2016 mohou obyvatelé moravské metropole Brno...
18.09.2017 - 20:03
Pokoje zalité sluncem a doširoka otevřené okenice, se kterými si pohrává lehký vánek se slanou příchutí. A šplouchání moře. Idylická představa bydlení, která ožívá především nyní, v čase...
18.09.2017 - 18:18
Řidiči si v centru Brna musí připravit pevné nervy. K mnoha uzavírkám se dnes přidala další. Jejich trpělivost prověří zákaz vjezdu do Křenové ulice.
18.09.2017 - 12:41
Krátce po velkých změnách ve vlakové dopravě během letních prázdnin musí cestující počítat s dalšími výlukami na železniční trati.
18.09.2017 - 08:30
Ceny bytů v České republice stále rostou a současný stav neovlivnily ani prázdninové měsíce. V meziročním srovnání nyní pořídí Češi nové bydlení až o 20 % dráž a průměrná rodina tak na vlastní...
17.09.2017 - 19:58
Komentáře