Reklama
reklama

Politici by měli prosadit systémové změny

Aktuální rozhovor Moravského Metropolu s děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze docentem Ing. Miroslavem Ševčíkem, CSc.

Pane docente, pocházíte ze Zlína. Vracíte se občas do svého rodného regionu?

 

Ano, do Zlína a okolí se občas vracím. Nepocházím přímo ze Zlína, ale z Otrokovic, kde jsem chodil na základní školu i na gymnázium. V současné době jsem předsedou představenstva jedné významné otrokovické firmy, proto jezdím do Otrokovic i pracovně. Ve Zlíně jsem prožil především část svého sportovního života. Za Zlín jsem až do svých 20 let závodil v atletice a měli jsme s mými vrstevníky poměrně slušné úspěchy.

 

Byl jsem několikrát přeborníkem kraje v dorostu i dospělých na 400m překážek a získal jsem i  medaile na dorosteneckých mistrovstvích ČR ve štafetách.

 

Máte při vašem nabitém týdenním programu čas na nějaké koníčky?

 

Tak na koníčky mám čas, protože i samotná práce je mým koníčkem. Zajímá mě dění ve světě, ekonomie, hospodářská politika a politika a občas si zasportuji. V zimě si na chalupě sem tam odpočinu při rolbování sjezdovky.

 

Působíte jako vysokoškolský učitel na VŠE, kde vykonáváte funkci děkana Národohospodářské fakulty. Rovněž jste ředitelem Liberálního institutu. Daří se vám úspěšně šířit myšlenky tržního liberalismu mezi studenty?

 

Ve svých přednáškách seznamuji studenty se všemi základními přístupy, ať už je to v oblasti ekonomické teorie nebo hospodářské politiky. Nedá se říci, že by někde na světě existoval čistý tržní liberalismus nebo by existoval čistý komunismus.  I když pravdou je, že některé ekonomiky či některé státy se k této situaci blíží.

 

Já jsem měl to štěstí, že po skončení studia na vysoké škole mě oslovil vedoucí Katedry dějin ekonomických učení, kde již v době před rokem 1989 se přednášely běžně standardní ekonomické teorie, abych na katedře po studiích zůstal. Měl jsem tak možnost po svém nástupu do zaměstnání přednášet to, co dneska je standardní ekonomií a co se v té době učilo pouze v našem předmětu a to byly dějiny ekonomických učení.

 

Takže naši studenti měli možnost již od roku 1983, kdy jsem začal přednášet (jezdil jsem přednášet např. i do Brna, kde bylo konzultační středisko pro tehdejší dálkové studenty), seznamovat se všemi základními ekonomickými školami od klasické politické ekonomie Adama Smitha přes teorii komparativních výhod Davida Ricarda, Sayův zákon trhů, celou neoklasickou teorii ať už to byla Lausannská škola, Cambridgeská škola, Rakouská subjektivně psychologická škola či Stockholmská škola.

 

Přednášeli jsme i Keynesiánskou ekonomii (neokeynesiánskou a postkeynesiánskou ekonomii). Jsem velmi rád, že prakticky ještě v 80. letech jsme zahrnuli do svých kurzů i témata hospodářské politiky, které byly spojovány se jmény Reagan a Thatherová (reaganomika a thatherismus). V této činnosti jsem pak pokračoval v období, kdy se situace v České republice uvolnila. Na konci roku 1989 mě navrhli studenti, za kandidáta na rektora Vysoké školy ekonomické. Postoupil jsem do druhého kola a v tom druhém kole jsem získal 49% hlasů, prohrál jsem jen o pár hlasů. V té době volili samotní studenti, zaměstnanci a učitelé.

 

U studentů jsem svého protivníka porazil dvojnásobným počtem hlasů, ale jelikož váha učitelského hlasu byla vyšší a učitelé věděli, že chci dělat velké změny, tak u nich jsem získal zhruba z 500 hlasů jenom 160 hlasů. Pak jsem dělal prorektora na VŠE (údajně jsem v té době byl nejmladším prorektorem na světě) a pokračoval jsem i dál ve výuce. Dneska mě těší, že potkávám po téměř 30 leté pedagogické dráze spoustu svých studentů, kteří se taktéž již blíží k 50.

 

Vzpomínají na mé přednášky před rokem 1989 a říkají, že byly pro ně velmi přínosné, zvláště pak po změnách věděli, jak vlastně tržní hospodářství funguje. Někteří mně dokonce později poslali i poznámky z těchto přednášek. Nemyslím si, že přednášky byly příliš jednostranné, ale samozřejmě kladu důraz na hospodářskou politiku a ekonomickou teorii, která se opírá o tržně konformní přístupy.

 

Jakou vědeckou činností, příp. kterými projekty se aktuálně zabýváte na vaší fakultě?

 

Fakulta se zabývá celou řadou projektů. Zpracovává průběžně projekty grantové agentury. Zpracovává i projekty, které jsou zadávány decizní sférou. Za poslední roky bych mohl připomenout např. následující témata: Energie z odpadů - zatím nevyužitý potenciál; Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických a větrných elektráren v ČR; Spotřební daň z pohonných hmot v ČR - když více znamená méně; Regulace nájemného - politicky motivovaná nespravedlnost. Snažíme se propojit naši činnost s praktickou hospodářskou politikou.

 

Obecně zkoumáme dopady uplatňování hospodářské politiky na vývoj ekonomiky nejenom v České republice, ale zabýváme se možnostmi řešení dluhové krize ve vyspělých ekonomikách (USA, EU, případně konkrétně i u nás). Poslední takovou analýzu jsme dělali v souvislosti s modely, které používá EU pro odhady dopadu škodlivin C02 a poukazujeme na to, že tyto modely jsou naprosto nevypovídající a plánování různých opatření do roku 2050 ze strany EU zavání sociálním inženýrstvím, protože například počítá s parametry, které jsou naprosto neodhadnutelné.

 

V poslední době jsou slyšet časté protesty proti placení školného a stížnosti učitelů na nedostatek peněz v systému. Mohla by privatizace vysokého školství tento problém vyřešit?

 

Asi bych vůbec nehovořil o privatizaci vysokého školství. Vysoké školy zůstanou i na dále veřejné, i pokud by se zavedlo školné. Školné je mnohými považováno za jistou překážku pro studium sociálně slabých studentů. Bohužel se na školné nahlíží tímto pohledem. Nedošlo k pochopení, že vysoké školy nemají další možnosti k tomu, aby mohly zaplatit ty nejlepší odborníky, kteří by měli předávat své zkušenosti.

 

Školné, pokud by mělo být zavedeno, tak by právě mělo mít i vysoký sociální charakter. Dnes je zřejmé, že náklady na studium na vysoké škole jsou stejně značně vysoké v podobě výdajů na ubytování, cestování, nákup učebních pomůcek, případně dalších nákladů.

 

Sociálně nejslabší, byť nadaní potenciální studenti vysokou školu nemohou z těchto důvodů studovat. Školné by mělo být jedním ze zdrojů sociálního stipendijního fondu, odkud by právě tito studenti mohli čerpat finanční prostředky na to, aby si zabezpečili možnost studia. Pokud by placení školného bylo navíc odloženo, tak se vlastně jedná o částky, které nemusí studenti vynakládat ihned. 

 

Za předpokladu, že výše školného by bylo např. 10 000,- Kč za semestr a standardní délka studia 5 let (3 roky bakalářského studia a 2 roky magisterského studia), tak za celé studium zaplatí student 100 000,-Kč. Po skončení studia naprostá většina absolventů např. naší vysoké školy nastupuje s platem vysoko přesahující tři desítky tisíc korun.

 

Upozorňuji, že nemluvím o všech studentech, samozřejmě mohou existovat jednotlivci, kteří na tuto částku dosáhnou až po určité době. Z toho je zřejmé, že v podstatě výše celého školného představuje cca 3 - 4 měsíční platy.  Školné by nemělo být velkou zátěží. Samozřejmě by mělo být umožněno splácet ho i po delší dobu. Samotné školné nevyřeší financování vysokých škol, ale mohlo by  aspoň částečně pomoci. Upozorňuji, že vysokoškolské vzdělání nepovažuji za veřejný statek, je to spíše statek soukromý.

 

Jaký je váš názor na hospodaření, případně existenci českých státních a polostátních firem jako Budvar, České dráhy, České lesy, Česká pošta, ČEZ nebo Letiště Praha? Je ekonomicky efektivní a bezpečné, aby entita - stát – držela tak obrovské množství kapitálu?

 

Většina těchto firem má dominantní nebo monopolní postavení. Snad kromě Budvaru. Jejich hospodaření je však mnohdy tristní, týká se to především Českých drah, a.s., ale nejsou na tom o nic lépe ani ČSA, a.s. Z dlouhodobého hlediska není důvod, aby stát byl vlastníkem těchto společností. Stát by měl vytvořit podmínky, aby i do těchto oblastí a odvětví, kde se zatím drží tyto firmy, mohla vstoupit konkurence, protože tam, kde není konkurence, tam samozřejmě firmy „zahnívají a parazitují“ na svém postavení a berou si jako rukojmí své zákazníky.

 

Ti pak mnohdy platí zbytečně vysokou cenu za služby či zboží, které tyto firmy poskytují či vyrábějí. V současné fázi průběhu hospodářského cyklu je však situace pro prodej těchto firem velmi nepříznivá. Ze zisků společnosti ČEZ, a.s. by měl být pokryt churavějící penzijní účet. Bohužel některé z uvedených firem jsou již tak zkostnatělé, že spíše připomínají při svém řízení komunistické korporace a je na místě uvažovat o jejich prodeji, případně i rozdělení.

 

Vláda zvýšila spodní sazbu DPH z 10% na 14%. Považujete to za systémový krok, nebo je to krátkozraké řešení, jak snadno získat finance do státní pokladny?

 

Obecně zvyšování daní je nepříjemné pro spotřebitele. Ovšem chronický deficit veřejných rozpočtů, který zasahuje nejenom českou ekonomiku, si žádá hledat nějaké cesty k jeho snížení. Zvýšení spodní sazby není úplně systémový krok. Za systémové opatření by se dal považovat v případě, že by směřoval ke sjednocení sazby DPH.

 

Už zhruba před 15 lety jsme navrhovali postupné sjednocování sazby DPH. Tehdy to bylo ještě z úrovně 22% a 5% tak, že by se po pěti, šesti letech sešli na 17%. Byla k tomu i příznivá doba, protože ceny potravin, (což byla ta hlavní skupina zboží, která byla ve snížené sazbě) na přelomu tisíciletí stagnovaly či dokonce klesaly.

 

Spotřebitelé by to v podstatě v té době ani nijak nepocítili. Toto se ovšem neuskutečnilo a v dnešní době, jak je zřejmé i z vývoje, tak tyto změny spotřebitele bolí.

 

Často se hovoří o viditelných daních (daň z příjmu, DPH). Daňové poplatníky přesto více zatěžuje rostoucí hladina sociálního a zdravotního pojištění. Co by měli politikové udělat, aby tyto výdaje zbytečně nezatěžovaly občany?

 

To je dobře, že si mnozí začínají klást tuto otázku. Vy se tady ptáte na to, jestli by se neměla nějakým způsobem upravit hladina sociálního a zdravotního pojištění. Předně musím upozornit na to, že se nejedná o žádné zdravotní a sociální pojištění, protože pojišťovací prvky v této platbě nejsou prakticky zahrnuty. Jinými slovy, jedná se o zdravotní a sociální daň, kterou odvádíme.

 

Pouze se vytváří iluze, že se jedná o pojištění. Pojišťovací prvky by to mělo tehdy, kdyby existovalo více programů zdravotního pojištění, kdyby si subjekt (tzn. jednotlivec) mohl vybrat z nějaké nabídky programů zdravotního pojištění, případně i z nabídky alternativního penzijního pojištění či celkově sociálního pojištění. To tady zatím neexistuje, a proto znovu upozorňuji, že se jedná o zdravotní a sociální daň.

 

Politikové by měli konečně prosadit systémové změny, udělat reformu v té části veřejných financí, která se týká penzijního a zdravotního systému. Už roce 1995 jsme vydali publikaci Penzijní systémy, časovaná bomba, kde jsme upozorňovali na problémy, které mohou nastat. Tyto problémy samozřejmě nastaly, ale bohužel systém na to připraven nebyl. Je úsměvné, že dneska proti penzijní reformě, resp. jejímu nástinu vystupuje třeba Bohuslav Sobotka, který několik let v parlamentu vedl komisi, která měla penzijní reformu připravit.

 

Výsledkem jeho práce byla nula. Z jejich pera nepřišly žádné návrhy, neudělali vůbec nic. A takhle se promrhala doba zavedení penzijní reformy. Nový systém mohl být již funkční, a dopad nákladů na zavedení mohl být zmírněn už i tím, že ekonomika v té době rostla.

 

Když už zde byla zmínka o přímých daních. V některých státech USA se daň z příjmu neplatí vůbec. Setkal jste se v ČR někdy s politikem, který by vážně uvažoval o zrušení této daně?

 

Tento návrh zrušení přímých daní, pochází např. z pera Rogera Douglase, velkého reformátora na konci 80. a na začátku 90. let, který provedl velmi úspěšnou reformu na Novém Zélandu. Myšlenka to není úplně nová. Mám takový dojem, že kdysi jsem tuto větu zaslechl i od bývalého ministra financí Kočárníka.

 

Spíš to bylo v nadsázce, když v té době navštívil Nový Zéland nebo Austrálii a někdo mu tam tuto otázku položil. Ve spojených státech si myslím, že je situace rozdílná, protože  přímé daně se většinou platí a dokonce u korporací jsou vyšší, než je tomu v ČR.

 

Co je ale důležité, aby zůstala daňová konkurence a aby se neunifikoval celý daňový systém v rámci EU, protože tím by se zakonzervovali i velké rozdíly, které mezi jednolitými zeměmi jsou. Jednotlivé země by si měly konkurovat, pokud nebude konkurence i v této oblasti, tak to stíží procesy vyrovnávání ekonomické výkonnosti členských zemí EU.

 

Je v blízké budoucnosti vůbec reálné, aby se objevila nová generace politiků, která bude nezištně prosazovat omezování role státu v hospodářství, aniž by se jednalo o pouhá předvolební hesla?

 

Mám velmi vážné obavy, že se tomu tak nestane. Slovo politika pochází z řeckého polis - město a politiké techné znamená správa obce. Již od antického Řecka je politika chápána jako správa věcí veřejných, věcí občanů. Bohužel však v realitě je tomu úplně jinak. Politika se stala kolbištěm pro prosazování individuálních případně úzce skupinových zájmů prostřednictvím toho, že se prohlásí něco za tzv. veřejný zájem a to něco se prohlásí kdykoliv, kdekoliv, kde kým a za kde co.

 

Politika dneska přináší především takové typy lidí, kteří žijí spíše ve virtuální realitě, než v realitě běžného života. Dneska je politik spíš dílem imagemakerů, manipuluje veřejným míněním, dezinterpretuje informace a statistické údaje, zkresluje realitu. Vlastnostmi politika je dnes povětšinou sebestřednost, bývá často narcistní a používá sociální demagogii.

 

Mám vážné obavy, že současné politické entity jsou tak zakopané a jsou pod kuratelou takových lidí, kteří se vlastně ničím jiným nikdy neživili. Když se podíváte například na některé politické strany u nás, tak to jsou chlapci a děvčata, kteří vyšli ze střední či vysoké školy, případně si dodělali nějakou obskurní vysokou školu po střední škole a vlastně od mládí nedělají nic jiného než tzv. politiku.

 

V jejich podání to ovšem není politika, ale politikaření. Já si myslím, že tito lidé by měli projít běžným zaměstnáním, že by si měli zkusit sami na vlastní kůži organizovat, vést firmu a pak by teprve měli být do politiky „připuštění“. Ale to již dneska zařídit nejde. Nejvýraznější vlastností politiků je to, že Vám lžou klidně do očí a vůbec se nezardí. Někteří jsou opravdu výstavní demagogové.

 

Politikové a někteří ekonomové s oblibou mluví o spotřebě domácností, jak „táhnou“ ekonomiku vzhůru a pokles spotřeby označují za nezdravý trend, který je nutno aktivními zásahy zvrátit. Je tedy tzv. „pod spotřeba“ domácností opravdu tak nezdravá pro hospodářství?

 

Musím podotknout, že spotřeba je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který vstupuje do tvorby hrubého domácího produktu a z tohoto pohledu je zvyšující se spotřeba žádoucí. Spotřeba vlastně určitým způsobem roztáčí kola ekonomiky. Co je ovšem nezdravé, je nadspotřeba některých nezdravých výrobků, jako jsou třeba cigarety a alkohol, případně drogy.

 

A co se mi hodně nelíbí, když se plýtvá. V dnešní době, když jdete kolem odpadkových košů, kontejnerů a popelnic, mnohdy vidíte, že se velmi značným způsobem plýtvá například jídlem. Na jedné straně tu jsou skupiny obyvatelstva, které si plýtvat mohou dovolit, na druhou stranu je tady mnoho obyvatel, kteří mají problémy, získat prostředky na základní obživu.

 

Stále častěji se hovoří o vysoké pravděpodobnosti rozpadu „eurozóny“. Může v této souvislosti naše občany něco zaskočit nebo spatřujete v možném rozpadu i nové příležitosti? Pokud ano, jaké?

 

Osobně si myslím, že EU resp. eurozóna se může pohybovat pouze ve dvou koridorech. První koridor je, že bude pokračovat eurozóna směrem, zavedení tuhé fiskální a tím pádem i sociální unie, resp. společnou fiskální a sociální politiku. To ovšem předpokládá vznik superstátu, tak jak tady byl mnohými z nás již avizován. A pak to povede k vytvoření vlastně jakési Evropské socialistické unie, kde svou významnou roli bude hrát jakási podoba evropské státní plánovací komise.

 

Za tohoto předpokladu lze, byť s vysokými náklady a dlouhodobě neefektivně fungující eurozónu zachovat. Taková eurozóna,  pak bude sloužit řádově šesti stům tisícům eurokratů, eurohujerů a dalším eurofilům. Nebude v zájmu ostatních občanů EU. Již v současné době se tento evropský establishment resp. evropská šlechta chová tak, jako by žili v komunismu, kde všichni všechno mají, ale bohužel se to týká jenom této skupiny vyvolených eurokratů. Takovou EU nechci.

 

Druhým koridorem, kterým se EU, eurozóna může pohybovat je, že si uvědomí, že se dostala do slepé uličky, z této slepé uličky vycouvá zpátky na křižovatku a vydá se konečně cestou budování a dobudování vnitřního trhu se všemi pozitivy. Takto pak může EU sloužit pro naprostou většinu občanů zemí EU. Nebude tedy sloužit pouze úzkým zájmovým potřebám různých lobbistických skupin v Bruselu a Štrasburku, ale bude se snažit využít toho pozitivního, co by mohla přinést ekonomická integrace.

 

První koridor má na konci socialistickou politickou unii. Druhý koridor má v cíli větší svobodu a větší hojnost pro většinu obyvatel. Rozpad eurozóny by samozřejmě s sebou přinesl taktéž náklady. Z krátkodobého hlediska by mohlo dojít k určitým šokům. Z dlouhodobého hlediska si myslím, že by bylo lepší, aby se jednotlivé země vrátily zpět ke svým dílčím hospodářským politikám, aby je mohly uplatňovat jak v podobě fiskální, tak i v podobě monetární.

 

Někteří liberální ekonomové se přiklání ke zrušení centrální banky. Jaký je váš postoj pane docente?

 

Já osobně nejsem zastáncem nějakého rychlého rušení centrální banky. Dovedl bych si představit sice tuto situaci teoreticky, ale vzhledem k vývoji v okolním světě si myslím, že toto zatím není možné. Teoreticky ovšem tato možnost je, protože víme, že kapitalistická ekonomika se dříve budovala i bez toho, že by existovaly centrální banky.

 

Co zatím schází české ekonomice, aby se stala ekonomickým tygrem a naopak nezůstala pouhou středoevropskou ovcí?

 

Odvaha být velmi nekompromisní při šetření. Odvaha při tom, aby se snížili výdaje na veřejné zakázky a to tím, že tyto veřejné zakázky budou od začátku pod drobnohledem. Budou vyvěšovány na internetu a výběr těch nejlepších z nich bude prováděn aukcí. U většiny veřejných zakázek si myslím, je to možné.

 

Dále chybí to, aby lidé byli vzdělání, nepodléhali demagogům z různých politických stran.

Aby si uvědomili, když jim politikové něco slíbí, tak že to není zadarmo, protože politikové nepoužívají k plnění svých slibů peníze svoje, ale povětšinou peníze právě voličů. Dále bych si přál, aby bylo v této zemi méně závisti, zášti a zloby. Lidem by se potom uvolnili endorfiny a mohli by možná i s větší radostí pracovat a sami sobě tak přispívat ke svému blahobytu.

 

Myslím si, že by mohl být přijat ústavní zákon, který by zakazoval politikům vytvářet strukturální deficity a vedl by je konečně k šetření tak, aby pro budoucí generace tady nezůstaly jenom dluhy. 

 

                                                                                                 

                                                                                                                                             Děkuji za rozhovor

                                       

                                                                                                                                                                      Marek Mokrý

 

 

Autor: 
redakce
Aktuálně
Brněnský magistrát má plán, že do třiatřiceti let vybuduje chytré město. Z toho důvodu již nějakou dobu pracuje na strategii Brno 2050, kterou diskutuje s občany a která slibuje omezení dopravy a...
25.09.2017 - 08:00
Od pátečních pozdních nočních hodin vyšetřují brněnští kriminalisté zvlášť závažný zločin, který se stal ve vlaku směřujícím z Brna směrem do Adamova.
24.09.2017 - 20:29
Mezinárodní den kávy připadá každoročně na 1. říjen a Brno již posedmé chystá festival kávy, který se řadí mezi největší takovou akci v České republice.
24.09.2017 - 12:55
Fenomén únikových her, kdy účastníci musí řešit různé rébusy a snaží se dostat ven z labyrintu, pronikl do České republiky už dávno. Díky logickému myšlení a týmové práci musí skupina vyřešit příběh...
24.09.2017 - 09:00
Václav Vydra se narodil v Praze do herecké rodiny Dany Medřické a Václava Vydry. Diváci jej mohou vidět na prknech Divadla na Vinohradech, v karlínském divadle, ale také na televizních obrazovkách....
23.09.2017 - 16:58
Roční e-šalinkartu si v Brně pořídilo už téměř 30 tisíc cestujících. Pracovníci DPMB zatím nezaznamenali hromadný přechod mezi jednotlivými kategoriemi jízdného. Na podzim navíc dopravce chystá...
23.09.2017 - 12:38
Komentáře