Reklama
reklama

Martin Stropnický: Před premiérou se chovám jako zrychlená deska

Dva měsíce byl herec a režisér Martin Stropnický doma víc v Brně, než v Praze. V Mahenově divadle připravoval hru „Králova řeč“ o problémech britského panovníka Jiřího VI. Charismatický a vtipný muž si Brno oblíbil a Brno si oblíbilo jeho. Prodavačky z pekárny poblíž divadla, kam chodil na svačiny, mu dokonce před premiérou poslaly čokoládový croissant. Přiznává, že měl v Brně kliku na lidi a premiéra dopadla výborně. „Před uvedením hry moc nespím. Chovám se vždy jako zrychlená deska. A pak najednou máte v těle prázdno a tváříte se jak bernardýn, kterému vzali soudek. Bez ohledu na to, jak premiéra dopadla,“ popisuje svoje pocity v rozhovoru pro noviny CENTRUM news Martin Stropnický.

Když jste hru „Králova řeč“ poprvé dostal do rukou, co jste si pomyslel?

Že to autor napsal moc šikovně. A že osud toho scénáře je klasický paradox. Divadelní hru nikdo nechtěl, tak to David Seidler přepsal na filmový scénář. Následný úspěch filmu dal původnímu textu šanci dostat se na jeviště. Teď se Králova hra s úspěchem hraje ve čtyřech evropských metropolích. Pardon, v pěti. Přibylo Brno.

 

Neobával jste se toho, že když film získal čtyři Oskary a zazářili v něm hollywoodští herci, bude těžké pro Vás jako režiséra i pro vybrané herce správně hru uchopit? Tak aby měla co divákům říct a dát.

Musím říct, že ničeho z toho jsem se neobával. Jednak proto, že mám s uváděním filmových předloh na jevišti určité zkušenosti, například Felliniho Zkouška orchestru nebo Silnice.  A pak, jedná se skutečně o text, který má všechny parametry divadelní hry. A co je nejdůležitější. Králova řeč je dobře napsaný příběh. To je pro mě při volbě scénáře vždycky hodně důležité.

 

Jaký je podle Vás důvod, že diváci hru Králova řeč jak na filmovém plátnu, tak na prknech divadla milují?

Lidé mají rádi příběhy. A tenhle je silný, navíc exotický, určitě dojemný a neschází mu ani humor. Je o zápase se sebou samým. Je o boji s vlastním hendikepem, o síle vůle a přátelství. My své boje s vlastními nedostatky leckdy prohráváme. Vidět z hlediště, že i když je to bitva „proti přesile“, přesto se v ní zvítězit dá, je povzbuzení. V tom je katarze Královy řeči. A lidé si katarzi zaslouží.

 

Jak jste hru pojmul Vy, jako režisér?

Jako terapii. Většina lidí má občas se sebou nějaký ten trabl. Často drobnost, kterou si nesmyslně zvětší. Kvůli takové zvětšené drobnosti se pak dokážeme trápit celý život. Někdo to řeší rezignovaností, jiný alkoholem, další nenávistí k okolí. Lepší je cesta Bertieho. Vyhrnete si rukávy a řeknete si: „Ty prevíte, ty můj zatracenej probléme, ty mindráku, já tě dostanu!“  Pravda, k tomu ale potřebujete pomoc přátel a nejlépe ještě nějakou milující bytost navrch. Je to herecké představení. Baví mě detailní práce s herci. Nemám ambici z inscenace trčet a vysílat vlny o své úžasnosti.    

 

Z pohledu herce Martina Slámy, který hraje hlavní roli a musel se jako Král Jiří VI. naučit koktat, to bylo určitě náročné. Ale připravoval jste se na koktání na jevišti i Vy, jako režisér hry? Byly proto zkoušky v něčem jiné? Náročnější nebo naopak veselejší?

Bráním se interpretaci Královy řeči jako hře o koktání. To by bylo málo. Samozřejmě, je to okolnost, se kterou se hlavní představitel musí vyrovnat. Ale jde jen o techniku.  A technika je pouze věcí tréninku.  Co se natrénovat tak úplně nedá, je schopnost být na jevišti za všech okolností pravdivý. Takže my jsme se věnovali koktání tak z desíti procent. Dobře koktat a špatně hrát, to by byl malér.

 

Shodou okolností máte z České televize zkušenost s dabingem logopeda Lionela Logue, který učil krále mluvit. Využil jste toho při režii?

Tak určitě není od věci, když opakovaně a pod dabingovou lupou pozorujete ty chlapíky, kteří to celé provedli tak skvěle, že byli oceněni Oscarem. Já tu možnost měl. Dabing mě utvrdil v tom, o čem jsem byl téměř přesvědčený: je to text, pro jeviště jako stvořený.

 

Lionela Loguea hraje ve Vaší inscenaci Ladislav Frej. Některá média Vás dva označila za „vyhnance“ z Vinohrad. Co si o tom myslíte a proč právě padla volba na pana Freje? Jak jste vybíral klíčové představitele hry?

Vyhnanci? O tom nevím. To vymyslela určitě nějaká zoufalá duše z bulváru. To komentovat nebudu.  Ladislava Freje jsem obsadil, protože má pro tu roli všechny předpoklady. A také proto, že se léta dobře známe. U ostatních rolí jsem vycházel samozřejmě ze souboru Mahenova divadla, kde je řada velmi kvalitních lidí.

 

Neměl jste chuť si také v Brně Královu řeč zahrát, nejenom režírovat?

Chuť je jedna věc, profesionalita druhá. Takové představení nemůžete režírovat a zároveň v něm hrát.

 

Liší se Vaše působení v brněnském Mahenově divadle nějak od divadel pražských? Jak se režíruje a pracuje v Brně?

Rozdíly nejsou zásadní. Všude jsou talentovaní a pracovití lidé, potom pracovití lidé, pak pohodlní talentovaní lidé a nakonec pohodlní netalentovaní lidé. Drobné rozdíly jsou v poměrech zastoupení jednotlivých skupin. Drobné. Já ale měl v Brně na lidi kliku. Pracovalo se mi se souborem moc příjemně. Ale i na všechny další důležité profese bylo spolehnutí. Ostatně mám pocit, že celá činohra jako celek začala v poslední době podstatně lépe fungovat.

 

Jaké bylo přejíždění mezi Brnem a Prahou, jak často jste se viděl s rodinou?

Jestli měla práce v Brně nějakou nevýhodu, tak to určitě byla vzdálenost od domova. Já jsem hodně toulavá povaha, navíc trochu samotář. Přesto mi rodina začala hodně scházet. Byl jsem doma vždycky jenom v neděli. Ještě že je Veronika tak odolná a schopná leccos zastat. A cestování? O té silnici, co se jí říká D1, mluvit nebudu, ta si to nezaslouží. Škoda, dlouhé trasy mě v autě totiž baví. Normálně si při nich odpočinu. To ale na tankodromu D1 opravdu nejde.

 

Oblíbil jste si v Brně nějaké podniky, kam chodíte rád na jídlo nebo si odpočinout?

Byl jsem leckde a musím říct, že v Brně je spousta příjemných kaváren i restaurací. Nejste sice zrovna nejlevnější město, ale zato se tu například nekrade na kávě. Je podstatně lepší než v Praze. Jsem známý svou slabostí pro Itálii. No a Brno je pocitově takové kouzelné moravské italské předměstí. Opravdu, těch dvě stě kilometrů, o které jste moři blíž, dělá divy. A také tu zjevně během historie nějaký ten italský voják sem tam, s prominutím, upadl na některou z vašich prababiček. Je to znát. Měli jste prostě krásné prababičky.

 

Období před premiérou je vždy hektické, jak jste ho prožíval, co všechno jste si musel pohlídat a co jste nestihnul?

Už to finále prožívám s větším klidem, ale přesto je to logicky období, kdy se tak trochu zblázníte. Veronika mi často říká, že jsem na své okolí trochu rychlý. Možná je to pravda. Já před premiérou moc nespím. Pořád hledám, který detail jak vylepšit a čekám to i od ostatních. Detaily, jak známo, dělají rozdíl. Píšu lidem esemesky v pět ráno a v šest očekávám, že už moje připomínky zpracovali. Chovám se jako poblázněná zrychlená deska. Pak přijde premiéra a bum a bác a – nic. Najednou máte v těle prázdno a tváříte se jak bernardýn, kterému vzali soudek. Bez ohledu na to, jak premiéra dopadla.   

 

Dlouhé roky jste se pohyboval mezi politiky a diplomaty. Co čekáte na poli kultury od nového prezidenta, kterého si lidé sami zvolili v přímé volbě?

Nemyslím, že by se nový prezident nějak zvlášť věnoval kultuře. Ostatně, nemá to ani ve svých pravomocech. Mně by bohatě stačilo, kdyby přispěl k vylepšení celkové kultivovanosti naší země. Aby odlišný názor nebyl vnímán jako nepřátelství. Aby módní nebyla hrubost, nýbrž gentlemanství. Aby poctivost a pravdomluvnost nebyly zesměšňovány, ale staly se metou. To by byl od prezidenta podle mě větší počin, než úsilí o zvýšení hrubého národního produktu o 0,01%.

 

Budete po premiéře odpočívat, co budete dělat? Připravujete už opět nějakou další režii nebo budete v nějaké inscenaci hrát?

Myslím si, že budu pár dnů odpočívat, ale určitě to dopadne jinak. Znám se. Brzy začnu pracovat na přípravě inscenace pro nás – tedy pro Veroniku a pro mě. Budeme ji hrát v Praze i jinde. Další režie mě čeká u Karla Heřmánka v Divadle bez Zábradlí. Na Vinohradech budu dál hrát Cyrana, na obzoru je i nějaký film, dál budu psát články pro Mladou frontu Dnes a připravuji i vydání knížky. 

 

Prozraďte prosím nějaké cíle, tužby do budoucna – profesní, osobní?

Cíle mám skromné: chci být šťastný, zdravý a bohatý. Člověk toho nesmí chtít moc. Jinak riskuje, že bude zklamaný.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Pořídit si nemovitost jako další zdroj příjmu. Češi i přes stále se zvyšující ceny považují koupi bytu či domu a jeho následné pronajímání za jeden z nejvýhodnějších způsobů jak zhodnotit své vlastní...
19.09.2017 - 20:14
Vymyslet za 24 hodin inovativní řešení reálného byznysového zadání, tak aby se dalo uplatnit v praxi. A to navíc s lidmi, které jste poznali teprve před chvílí. To bude cílem ČEZ Inovačního maratonu...
19.09.2017 - 19:55
Alkohol, možná v kombinaci s drogami, hrál pravděpodobně podstatnou roli včera nad ránem v Mokré.
19.09.2017 - 07:31
Kožní problémy, tělesné bolesti a řadu dalších zdravotních neduhů, které sužují mnoho lidí, lze u nás řešit zákonnými produkty z konopí. Od prosince roku 2016 mohou obyvatelé moravské metropole Brno...
18.09.2017 - 20:03
Pokoje zalité sluncem a doširoka otevřené okenice, se kterými si pohrává lehký vánek se slanou příchutí. A šplouchání moře. Idylická představa bydlení, která ožívá především nyní, v čase...
18.09.2017 - 18:18
Řidiči si v centru Brna musí připravit pevné nervy. K mnoha uzavírkám se dnes přidala další. Jejich trpělivost prověří zákaz vjezdu do Křenové ulice.
18.09.2017 - 12:41
Komentáře