Reklama
reklama

Martin Kopáček: Učil v české škole v Himalájích

Nádobí, které nejde až do oběda umýt, protože je přimrzlé, teplota přes den mínus třicet, žádný internet ani jiné vymoženosti moderní doby, zhruba třicet dětí různého věku, které sice milují školu, ale ani na chvíli neposedí. A říkají vám „sir“. Taková byla realita všedního dne pro osmadvacetiletého pracovníka brněnské charity Martina Kopáčka, který strávil celé čtyři měsíce v Himalájích v nadmořské výšce 4200 metrů.

Ve vesnici Kargyak, která je jedním z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura, totiž funguje unikátní česká sluneční škola, v níž Martin působil jako dobrovolný učitel. Škola je projektem občanského sdružení Surya, jehož předseda Jan Tilinger ji před osmi lety navrhl a obhájil jako svou diplomovou práci, a následně ji skutečně postavil. V geograficky izolované vesnici bez základní infrastruktury, která je navíc v zimě celých pět měsíců odříznutá od okolního světa, se v ní místní děti vzdělávají od roku 2008. Solární škola je postavená z místních materiálů, je ale navržena pro specifické podmínky, které v Himalájích panují.

 

„Výjimečná je škola hned ve třech bodech, protože je česká, je ekologická a také poskytuje celoroční výuku, což rozhodně není běžné. Vládní učitelé obvykle přijdou třeba jen na tři měsíce a pak hned zmizí, aby kvůli sněhu nezůstali odříznutí od světa,“ popisuje Martin unikátní projekt. „Třikrát do roka přijedou do školy dva dobrovolníci z Čech, kteří mají za úkol školu vést a zároveň vyučovat žáky. Já jsem měl na starosti první a druhou třídu a přípravku,“ říká. Kromě českých dobrovolníků působí ve škole ještě dva až tři místní učitelé.

 

Rozhodnutí, proč se Martin vydal učit zrovna do školy v Himalájích, padlo docela nečekaně. „Když mi moje kamarádka poprvé řekla, že pojede uprostřed ledna do Himalájí učit do místní školy, sice mě to zaujalo, ale nepřidal jsem se. Jenomže měsíc před jejím odjezdem jsme spolu byli na svařáku a Petra byla nešťastná, že to kolegyně, s níž měla jet, zrušila, a nemohou takhle rychle nikoho sehnat,“ vzpomíná Martin. A protože byl prý už svařákem také trochu posilněn, rozhodl se, že vyrazí do horské školy s ní. Za dva týdny už seděl v letadle do indického Dillí. „Přílet do Indie pro mě byl silný zážitek. A to i přesto, že jsem doma zapomněl nabíječku na telefon a celou dobu jsem ji sháněl,“ vzpomíná.

 

Již v hotelu v Dillí, kde přespával, ho však přepadly pochybnosti. „Byla mi zima v pokoji a najednou jsem si neuměl představit, že dobrovolně jedu do Ladakhu, kde bude mínus třicet, čtyřicet!“ Všechny pochybnosti ale rychle zmizely, když druhý den nasedl do letadla do Lehu, odkud měl dál pokračovat pěšky do Kargyaku. „Začalo se rozednívat a já jsem uviděl východ slunce nad Himaláji. To byl takový zážitek, že všechny splíny rázem zmizely,“ vzpomíná Martin.

 

Z Lehu následoval čtyřdenní přechod zamrzlé řeky, což byla jediná přístupová cesta do vesnice, která se na další měsíce měla stát jeho domovem i pracovištěm. „Cestou jsme viděli jen jedny turisty a jinak jsme potkávali samé místní. Pro ně je to hlavní tepna, kudy mohou do svého regionu dostat alespoň nějaké zásobování,“ vysvětluje Martin. Během cesty po zamrzlé řece přespávali s Petrou v jeskyních, v několika úsecích se dokonce museli ledovou vodou i brodit! „Byli jsme vybavení - měli jsme vyčleněny jedny ponožky, které jsme si vždy navlékli, protože jsme se nechtěli zranit o dno,“ popisuje své zážitky Martin.

 

Setkání s místní kulturou pro něj byl další zážitek. „Je opravdu zajímavé, jak jsou místní zvyklí na zdejší podmínky. My jsme měli to nejmodernější outdoorové vybavení a ještě nám byla zima, zatímco oni klidně chodili třeba v plátěných kalhotách a teniskách,“ říká obdivně. Stejně se vyjadřuje i o pohostinnosti tamních lidí. „Cestou jsme také přespávali u vesničanů. Nikdy pro ně nebyl problém posadit nás ke stolu a dát nám jídlo, ubytovat nás, ačkoli jsme si vůbec nerozuměli. Jednou nás dokonce ubytovali mniši v místním buddhistickém klášteře,“ vypráví Martin.

  

Ve škole si Martin musel rychle zvyknout na denní rutinu, samota jej ale netížila. Dobrovolníci mají totiž také za úkol udržovat kontakt s místními či vyučovat starší dívky, které zůstávají neprovdané, aby svým rodičům pomáhaly s hospodářstvím. „Vzdělanější lidé odcházejí pryč, ale ti, kteří zůstávají, už také cítí potřebu umět alespoň číst a psát. Zatím je to tam takový skanzen, to ale nejde udržet napořád,“ míní Martin.

 

Děti navštěvující školu byly sice hodně neposedné, ale pro to měli všichni pochopení. „Vyrůstají v horách, jejich rodiče do školy nikdy nechodili a oni opravdu nechápou, proč by měli sedět v lavici. Do školy ale chodily moc rády, protože objevovaly úplně nový svět knih, časopisů, věcí, s nimiž se jinde nesetkají,“ vysvětluje Martin. Jednou na jaře se také vydal do města nakoupit nové učebnice a pomůcky. „V praxi to znamená týdenní cestu,“ směje se.

 

Na své působení ve sluneční škole vzpomíná Martin s úsměvem, přestože dlouhý pobyt a jednotvárný život v něm občas vyvolávaly smutek. „Zpětně toho rozhodně nelituji, ale nebudu říkat, že bylo všechno skvělé, když jsem tam byl. Kolikrát se mi stýskalo po domově a komfortu, na který je člověk zvyklý. Internet tam nebyl, jen ve vesnici byl jeden satelitní telefon, přes který se dalo aspoň jednou za čtrnáct dní vyřídit pár e-mailů. Domů jsem volal tak dvakrát za celý pobyt,“ popisuje místní poměry.

 

Návrat domů pro něj byl údajně náročnější, než si vůbec dokázal představit. „Musím říct, že kulturní šok při příjezdu do Indie byl menší, než když jsem se pak vrátil zpátky. Snad půl roku jsem se vzpamatovával a znovu sžíval s moderním světem. Konfrontace třeba s tím, že vás mobil může zastihnout kdekoli a kdykoli… Je mnohem snazší zvyknout si na klid a na pomalé tempo, v němž se odvíjí život v Himalájích,“ přiznává.

 

     

Autor: 
redakce
Aktuálně
Kvalita ovzduší v městě Brně a Jihomoravském kraji se výrazně zlepšuje, zaznamenaly to všechny typy stanic imisního monitoringu, které tento trend potvrzují od roku 2010. Silniční doprava je...
22.09.2017 - 07:55
Letos v dubnu vyvolal poprask a nevoli obcí, o kterých se nelichotivě zmiňoval, nyní vychází jeho nová verze. Autentický průvodce To je Brno má i novou kapitolu, v níž dotčená místa vyzdvihují svou...
21.09.2017 - 19:53
Prostor Flédy se v neděli 1. října opět zaplní oblíbeným bleším trhem. Celkem tu nabídne téměř 50 lokálních prodejců vlastnoruční výrobky, věci z druhé ruky, knihy, originální retro věci a rozšíří se...
21.09.2017 - 13:38
Milovníci tradičních i netradičních burgerových specialit a dobré společnosti zbystřete. Již od pátku do neděle můžete potěšit své chuťové pohárky, stačí jenom zavítat na prostranství před obchodní...
21.09.2017 - 07:00
Měsíc po umístění speciální lavičky plné knih v parku na Obilním trhu si už jen tak nepočtete. Knihy jsou rozebrané, prostor lavičky zaplnily odpadky.
20.09.2017 - 19:53
Víno a burčák ze čtyřiadvaceti vinařství, řemeslné a dárkové zboží, občerstvení a farmářské produkty a denně doprovodný program od odpoledních do večerních hodin. Přesně na tohle se mohou těšit...
20.09.2017 - 11:56
Komentáře