Reklama
reklama

Zdenka Procházková: Nikdy ničeho nelituji

V lednu přišel do kin film Filipa Renče, ve kterém ztvárnila Zdenka Procházková Lídu Baarovou, herečku, kterou osobně znala, ale lidsky si jí nevážila. V letošním roce oslavila devadesáté narozeniny, dokončila svou pátou knihu v Nakladatelství Brána a další právě píše. Zdenka Procházková ve svém věku zkrátka rozhodně nezahálí.

Máte za sebou nespočet filmových rolí, byla jste v angažmá v Divadle státního filmu (dnešní ABC pozn. red.), poté sedmnáct let v Městských divadlech pražských, hrála jste v Düsseldorfu, Berlíně, ve vídeňském Burgtheatru a jinde ve světě. Lze vůbec říci, zda se považujete spíše za filmovou či divadelní herečku?

Já se považuju za herečku bez jakýchkoliv přívlastků. Dobrou roli v každém z těchto odvětví, a přidávám i televizi, rozhlas i samostatná zájezdová vystoupení, považuji za dar, a hraji se stejným nasazením, ať je to, kde je to.

Je Vám osobně bližší komorní svět divadla, kde můžete těžit z atmosféry a zpětné vazby diváků v hledišti či spíše světla kamer a práce „na place“. Nebo jako zkušený profík tyto oblasti vůbec nerozlišujete?

Bližší mi bylo samozřejmě divadlo, reakce publika, jeho smích či naprosté ticho jsou samy o sobě natolik inspirativní, že vás ženou k prožitku, jaký před kamerou, s mikrofonem nad hlavou, v prudkých světlech reflektorů, nemůžete mít. Technika vnější si žádá techniku vnitřní, nehledě k tomu, že herec netuší, co s ním dělají kamery, jestli jsem v detailu, nebo ve velikém celku, zepředu, zezadu, z profilu, a pak přijde střih, tady Vás kus ufikne, tady něco přehodí, prostě za výsledek není herec vlastně moc zodpovědný. Je v zajetí techniky jako v kleci, kontrola živého diváka mu chybí. Proto také pravá herecká kvalita se pozná jenom na jevišti. Film je konglomerát profesí a všechny jsou stejně důležité.

Nemohu se nezeptat. Ztvárnila jste roli Lídy Baarové ve stejnojmenném filmu Filipa Renče. Osobně jste Baarovou znala a netajíte se tím, že jste si jí po charakterové stránce příliš nevážila. Byla pro Vás tato role výzvou? Váhala jste nad tím, zda ji přijmout?

Výzvou k čemu? Role je role, ať hrajete kohokoli, živého, mrtvého, vymyšleného. Hlavně, aby byla dobře napsaná. A to, že jsem náhodou toho člověka, jehož život byl předlohou k onomu filmu, znala, mne přece nemůže odradit ten úkol přijmout. Baarová byla sice trochu jiná, než jak se vykresluje na plátně, ale autenticita ve hraných biografických filmech vždycky podléhá fantazii autora, má jiné zákony než dokument, který moc dobře natočila paní Třeštíková. A já jsem ráda, že jsem se se svou hereckou hřivnou mohla připojit k úspěchu Renčova filmu, který mne zaujal jako skutečné umělecké dílo.

Váš osudový muž, lze-li to tak říci, byl Karel Hӧger. S ním jste také vystupovala ve Vídni v Drahém lháři, což odstartovalo, díky Vaší precizní němčině, Vaši kariéru v německy mluvících zemích. Zároveň to ale v té době znamenalo přerušení kariéry zde, doma. Nelitovala jste někdy?

Nelitovala. Já nikdy ničeho nelituji. Kdo ví, jak by se můj herecký život odvíjel, kdybych zůstala v Praze. Věřím v osud, jak nám ten život připraví, tak je to správně.

Je znát, že je pro Vás herectví nejen profesí, ale i životní vášní. Přesto jste opustila svou kariéru i Burgtheater a vrátila jste se do Prahy za svou nemocnou maminkou. Jistě to pro Vás bylo náročné období, protože jste zde měla nespravedlivou nálepku emigrantky. Jakou roli pro Vás hraje rodina a zázemí? A vlastně i osobní čest? Pokud se vrátím k Baarové, právě její nedostatek a účinkování v nacistických filmech jí máte za zlé…

To je několik otázek pohromadě. Ano, po smrti mého tatínka jsem měla maminku u sebe ve Vídni, ona si tam však nemohla zvyknout, chřadla, nechtělo se jí už žít a toužila zpátky do Prahy. Po konzultaci s lékařem, který mi řekl, že musím volit mezi svou vídeňskou kariérou, nebo životem maminky, jsem se rozhodla vrátit se s ní domů. V Burgtheareru jsem si vzala roční neplacenou dovolenou, maminku posadila do auta a jely jsme. Oproti všem ponurým prognózám maminka doma chytila nový dech, žila do 95 let a já musela zůstat s ní. Emigrantkou jsem nebyla, za povolení zahraničního angažmá jsem Pragokoncertu platila nekřesťanské peníze, ale protože jsem se mezi tím po druhé vdala a tím získala rakouské občanství, stala jsem se nedůvěryhodnou a zůstala bez práce. Jsem ovšem z té staré školy, která nás učila ctít otce svého i matku svou, jiné východisko nebylo. A Baarová? Pro tu znamenala všechno jen její cesta nahoru, bez skrupulí, přes záda všech možných i nemožných mocných a obětovala svou čest pofiderní světské slávě. Však taky na to šeredně doplatila.  Umírala v Salzburgu jako svéprávnosti zbavená alkoholička, obtížná, nenáviděná. To jen u nás se stala legendou.

 V zahraničí pracujete stále, jste tam i mnohem známější tváří. Kde nyní vystupujete?

V Rakousku natáčím takový nekonečný komerční seriál a jezdím po německy mluvících zemích s pořady o v Praze narozených básnících a spisovatelích německého jazyka, kteří se stali klasickými představiteli světové literatury, jako Kafka, Brod, Rilke, Kisch, Werfl atd. U nás hraju sem tam drobné roličky v Ulici, nebo Ordinaci, ale hlavně jezdím na zájezdy s povídáním o Karlu Čapkovi, s básněmi jeho bratra Josefa, s V. Žmolíkem o sobě, se sestrami Havelkovými o prvorepublikových písničkách a šlágrech. Je to únavné, ale dělám to ráda a myslím, že je to lék na mou devadesátku!

Je pro Vás práce v zahraničí a zde doma rozdílná? Například v podmínkách nebo v přístupu štábu a kolegů?

Nemyslím. Všechno záleží na lidech. Všude jsou dobré party, a nedobré. Potkáváte lidi sympatické a nesympatické. Podmínky jsou určovány množstvím peněz a přístupem k spolupracovníkům. V tom se ovšem u nás pořád ještě pokulhává. Ale všeho do času!

Máte nějakou roli, o které by se dalo říci, že je ta Vaše nej? Do které jste se vtělovala úplně nejraději?

Jistě, jsou to role, ve kterých máte ten největší úspěch. A těch mám několik.

 A je nějaká, kterou jste si ještě nedostala možnost zahrát, ale toužíte po ní?

Víte, to je ošidná otázka. Dnes už na divadlo ani nemyslím. Ale když jste mladá, je spousta Ofélií, Desdemon, Líz Doolittleových, Maryš, Rosalind, za které by dal člověk nevím co. A pak některou z nich dostanete. Radost veliká, nádherný sen se splnil! Ale: režisér jde proti vašim představám, kostým vás řeže v pase, zakopáváte o příliš vysoké schody, které nechal výtvarník na jeviště postavit, partnerovi páchne z úst, herečka, která má stěžejní dialog s vámi, je špatně obsazená a ještě k tomu zadrhává v roli, a tak se z toho krásného snu pomalu ale jistě stává noční můra. Takže po podobných zkušenostech přestanete mít touhy, snažíte se z každého úkolu vykřesat to nejlepší, co se dá, a ejhle, z mnohdy podceňované role se stane jevištní bestseller a vám se otevřou dveře k dalším úspěchům.

Nevěnujete se pouze herectví, ale zároveň jste i autorkou pěti knih. Ta poslední vyšla v letošním roce, k Vašim devadesátým narozeninám. V knihách se nevěnujete pouze svým vzpomínkám, ale například i problémům, které přináší stáří nebo naopak tematice lásky a sexu. Všechny ale mají společné jedno, humor a nadhled. Odráží se v nich Váš celkový pohled na lidský život?

Asi odráží. Člověk nemůže psát o něčem, čím se ho život nedotknul. To by pak bylo scifi a k tomu mám daleko.

Vašim koníčkem je cestování, projezdila jste pracovně i soukromě téměř celý svět. Je Vám nějaká země nebo město natolik blízké, že si dokážete představit, že byste žila právě tam? Samozřejmě nemyslím zrovna Vídeň…

Kdekoliv jsem byl, kdekoliv bylo mě být, tam jsem byl rád, tam jsem byl rád… parafrázuji starou Werichovu píseň. Myslím, že bych se uměla přizpůsobit všude, pokud tam nejsou hladomory a války a Islámské státy a koncentráky... Jak vidno jsem asi nejraději doma, tady.

Prozradíte, jak se udržujete ve formě? Jste nesmírně aktivní, počítač ovládáte lépe než mnoho mých vrstevníků. A jako ženu mě přirozeně kouzlo Vašeho vzhledu zajímá.

Ve formě se neudržuju, forma udržuje mne. A až se ta formička jednou rozpadne, tak bude po mně veta. Jen doufám, že to bude najednou. Umřít neforemná se mi věru nechce.

 

Autor: 
redakce
Aktuálně
Velice svérázně si představoval podnikání třiapadesátiletý muž ve svém obchodě.
20.11.2017 - 15:36
Vánoční trhy začnou v pátek
Jako každý rok, brněnské Vánoce odstartuje slavnostní rozsvícení vánočního stromu na náměstí Svobody. To se letos bude konat v pátek 24. listopadu v 17 hodin.
20.11.2017 - 08:00
V noci na neděli spěchali strážníci do Židenic, aby prověřili oznámení o údajném napadení na zastávce hromadné dopravy.
19.11.2017 - 19:13
Konstrukční i programovací schopnosti středoškoláků prověří oblíbená soutěž Merkur perFEKT Challenge. Mladí studenti téměř ze všech koutů republiky se utkají v úterý 21. listopadu 2017 v montování...
19.11.2017 - 15:00
Rozhodli jste se investovat finanční prostředky a pořídit si byt či dům a následně jej dále pronajímat? Nebo již s pronájmem nemovitosti zkušenosti máte? Pak jistě víte, že právě v případě pronájmu...
19.11.2017 - 08:33
Podle dostupných údajů žije v České republice téměř třetina obyvatel v panelových domech. Blížíte-li se k velkoměstům, již z dálky vás ve většině případů vítá šedá náruč okrajových sídlišť. V žádném...
17.11.2017 - 09:15
Komentáře