Reklama
reklama

Zdeněk Junák: Divadlo neodpusti faleš

Znáte ho z divadla, z televize i z rádia. Jeho zvučným hlasem promlouvá Sean Connery, Alan Alda, Gérard Depardieu nebo také proslulý Horst Fuchs z teleshoppingu. Loni se objevil v televizním seriálu Vinaři jako křetický starosta Olin Vlček a Četnické humoresky by bez postavy Josefa Ambrože nebyly ono. Když v kultovním muzikálu My Fair Lady (ze Zelňáku) jako Alfréd Ďulínek „rozjede“ svůj taneček, diváci se neskutečně baví. Kdo je to? Samozřejmě Zdeněk Junák! Sympatický a oblíbený herec působí na prknech Městského divadla Brno už celých třiadvacet let. Do Prahy by nešel, v Brně je doma. Také proto, že to má odtud blízko do svých milovaných Bílých Karpat, na nichž si nejvíce cení krásných lesů, vinohradů a dobrých lidí.

Začíná nová divadelní sezóna, a tak by mě zajímalo, na kterou ze svých rolí se těšíte nejvíc?

Já se vlastně těším na všechny své role. A je mi líto, že s jednou se rozloučím už 27. října v sedm hodin na činoherní scéně našeho divadla. Je to postava profesora Lejsala ve hře Škola základ života.

Co vás vlastně v nadcházející sezóně všechno čeká?

V divadle mě čeká role Vévody z Glosteru v dramatu Williama Shakespeara Král Lear. Premiéra by měla být 14. listopadu. S naším hudebním sdružením Vinařští romantici máme už nasmlouvané nějaké koncerty a připravujeme novou desku. Každou sobotu od dvou hodin odpoledne do čtyř mě budete nadále slýchat – tedy pokud budete chtít – na vlnách Českého rozhlasu Brno v mém pořadu Randez vous s Junákem. A od 8. září budu vodit každé ráno svá vnoučata Sabinku a Sebastiana do školky. Sem tam zajdu na vínečko do vinotéky Na růžku k Fandovi Rezkovi a samozřejmě také k nám do „divadelního klubíčku“.

Kdysi jsem si o vás přečetla, že v mládí jste chtěl být buď hasič, právník nebo kněz. Je to pravda? Kde jste právě na tato povolání přišel?

Ano, je to pravda. Hasičem byl starší bratr mé matky. A vždycky, když k nám přišel v uniformě a vzal si mě na klín, tak já měl ty jeho výložky s těma zlatejma plíškama přímo u očí a tak krásně se leskly, že jsem toužil je taky mít. A když stál – byl to pořádný chlap, tak pro mě to byl hrdina. Ona uniforma sluší každýmu mužskýmu a zároveň z něho dělá chlapa. Právníkem jsem chtěl být, protože můj románový hrdina je Phil Marlowe z detektivek Raymonda Chandlera. A knězem, protože můj dobrý kamarád vystudoval teologii v Litoměřicích zrovna v době, kdy já byl na JAMU. A protože na ZDŠ jsme si po vzoru Vinnetoua a Old Shaterhanda slíbili, že se neopustíme, tak jsem to pociťoval jako zradu, že jsem šel na JAMU.

Kdy vás to začalo táhnout k divadlu a jak vzpomínáte na své herecké začátky?

Nikdy mě to k divadlu netáhlo. Je pravda, že moji rodiče hráli ochotnické divadlo v Kelčanech a my, malé děti, jsme občas v některých inscenacích hrály dav a také jsem chodil do dramatického kroužku na Lidovou školu umění  v Uherském Hradišti, ale hercem jsem nechtěl být. Rozhodnutí, že se „vyučím hercem“, padlo později a stalo se to náhodou. Začátky byly pro mě opravdu nejednoduché, někdy až hrozné, při vzpomínce na ně mě mrazí na zádech, tak je nechme spát… Myslím ty vzpomínky.

Netajíte se tím, že ačkoli vás diváci znají z televizních obrazovek, považujete se především za divadelního herce. V čem má pro vás divadlo i po letech své kouzlo?

Ano, jednoznačně miluji divadlo. A proč? Víte, divadlo je úžasný, živý, fascinující tvar. Žádné představení není stejné. Na jevišti, během představení, nemůžete říct: „Promiňte, já bych si tuto pasáž vzal ještě jednou.“ Divadlo vám neodpustí žádnou faleš. A když ho nepodvádíte, bude vás milovat.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou jste si ještě nezahrál, ale chtěl byste?

Měl jsem hned tři. Dvě už se mě splnily: mlékař Tovje v muzikálu Šumař na střeše a Zorba v muzikálu Řek Zorba. Mám ještě jednu vysněnou roli, a protože jsem o těch dvou nikdy nemluvil a splnilo se, že jsem si je zahrál, tak vám tu třetí neprozradím, abych to nezakřikl.

Patříte k oblíbeným hercům i díky svému velkému smyslu pro humor a častým vtípkům. Už se vám někdy stalo, že se vám vtipkování vymstilo?

No jéje! To se dá těžko popsat. Ty trapasy se musí vidět. Stavte se někdy k nám do hlediště našeho divadla a já vám to předvedu.

I když herectví je na prvním místě, máte blízko také k hudbě. Zpíváte v muzikálech, a dokonce hrajete již téměř dvacet let v kapele Vinařští romantici, o které jste se již zmínil na začátku našeho rozhovoru. To je krásný název – jak vznikl?

Vinařští romantici vznikli z popudu mých dvou kolegů Jožky Hanáka a Zdeňka Šmukaře. Kluci jsou z Krumvíře, krásná vinařská oblast, a nejenže umí víno pít, umí ho taky vypěstovat a rozumí mu. A pak to byl Igor Vavrda a já. A my dva s Igorem jsme dodali tu romantiku a Vinařští romantici byli na světě. Od těch dob se Vinařští romantici poněkud proměnili. Přišel nový houslista Jan Kružík, Igor bohužel zemřel, a tak přišel nový hráč na klávesy Rostislav Komosný z Křepic. A v tomto složení dnes Vinařští romantici hrají.

Jakou hudbu s kapelou hrajete? A co sám rád posloucháte?

Senzační, skvělou, náročnou, poslechovou a melodickou. A jakou poslouchám? Přece tu samou!

Prozradil jste, že máte chalupu v Bílých Karpatech. Proč právě tam?

Protože jsem vyrostl ve Starém Městě a později v Uherském Hradišti, vždycky jsem měl našlápnuto z jedné strany do Buchlovských kopců, z druhé strany k Lopeníku a z té třetí k Bílým Karpatům. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že z krásných vinařských oblastí, ať už jsou to Strážnice, Petrov, Veselí nad Moravou atd., je to jen skok do Bílých Karpat. A tak asi právě pro tu blízkost krásných lesů, překrásných vinohradů a hlavně opravdu dobrých lidí, zvolili jsme s mojí ženou tuto oblast.

Se svou ženou jste manželé přes třicet let. Jaký je váš recept na šťastné manželství?

Recept nemám. Ale já jsem zamilovaný do své ženy stejně jako tenkrát, když jsem ji před čtyřiatřiceti lety poprvé spatřil v kuřárně Mahenova divadla, kde jsem tenkrát byl v angažmá.

Rád o sobě říkáte, že ačkoli jste z malé vesnice, jste městský typ. Proč máte raději město?

Proč? No přece abych se těšil do těch nádherných Bílých Karpat.

Co vám v životě pomáhá překonat těžké chvíle?

Jednoznačně moje žena, rodina, pár dobrých kamarádů a moje práce.

 A teď mám pro vás takové „rychlootázky“.

Kočka nebo pes?

Pes, protože to je přítel člověka.

Víno nebo pivo?

Podzim, zima, jaro – víno. V létě pivo.

A zelená.

Tmavá nebo blond?

Spíš tmavá až zrzavá, hezké oči, plné rty, uklidňující úsměv, větší prsa, čisté ruce s dlouhými prsty, pevné boky, větší zadek, pěkné nohy.

Léto nebo zima?

Raději léto.

Televize nebo kniha?

Televize, ovšem pouze filmy se Silvestrem Stallonem. A kniha zásadně jen na doporučení.

Cesta nebo cíl?

Cesta. Jsem člověk houževnatý a vytrvalý, takže k cíli se určitě dostanu.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Alkohol, možná v kombinaci s drogami, hrál pravděpodobně podstatnou roli včera nad ránem v Mokré.
19.09.2017 - 07:31
Kožní problémy, tělesné bolesti a řadu dalších zdravotních neduhů, které sužují mnoho lidí, lze u nás řešit zákonnými produkty z konopí. Od prosince roku 2016 mohou obyvatelé moravské metropole Brno...
18.09.2017 - 20:03
Pokoje zalité sluncem a doširoka otevřené okenice, se kterými si pohrává lehký vánek se slanou příchutí. A šplouchání moře. Idylická představa bydlení, která ožívá především nyní, v čase...
18.09.2017 - 18:18
Řidiči si v centru Brna musí připravit pevné nervy. K mnoha uzavírkám se dnes přidala další. Jejich trpělivost prověří zákaz vjezdu do Křenové ulice.
18.09.2017 - 12:41
Krátce po velkých změnách ve vlakové dopravě během letních prázdnin musí cestující počítat s dalšími výlukami na železniční trati.
18.09.2017 - 08:30
Ceny bytů v České republice stále rostou a současný stav neovlivnily ani prázdninové měsíce. V meziročním srovnání nyní pořídí Češi nové bydlení až o 20 % dráž a průměrná rodina tak na vlastní...
17.09.2017 - 19:58
Komentáře