Reklama
reklama

Voxel – To nejlepší jsem složil za běhu

Mladého a talentovaného hudebníka Václava Lebedu znají jeho fanoušci pod jménem Voxel. S kytarou, ukulele a looprem si klidně stoupne sám před mnohatisícové publikum. Když spustí oblíbený hit: „V naší ulici“, davy zpívají s ním. V den vydání tohoto rozhovoru oslaví Václav své čtyřiadvacáté narozeniny. Stihl toho dost – vydělávat si hudbou, a dokonce i založit rodinu. „Moje životní filozofie je přijímat věci, které se nám dějí, protože nás mají vždy něco naučit,“ vysvětluje.

Zdá se, že Voxel bez kloboučku je jako oheň bez kouře. Proč jste zvolil zrovna klobouk?

Když jsem přešel z elektro-popové scény na akustickou, zjistil jsem, že jako svůj imidž bych rád něco, v čem se budu cítit dobře a příjemně. A chtěl jsem, aby to korespondovalo s hudbou, kterou dělám. V té době byl můj největší vzor zpěvák Jason Mraz, který tyhle kloboučky nosí. Tak jsem se inspiroval a klobouček jsem zvolil jako takovou svou „signature věc“. Chci, aby mě podle kloboučku lidi poznali, takové to: „Aha, tak to je Voxel.“

To si přímo říká o vlastní kolekci klobouků!

Určitě plánuji dál tohle své logo podporovat, ať ho mají lidi čím dál víc propojené se mnou. A hrozně rád bych sám měl nějakou kolekci klobouků. Já to už řeším, ale zjistil jsem, že to vůbec není levná záležitost, když chci, aby byly kvalitní a zároveň jsme je třeba mohli na koncertech nabízet. Ale hledáme teď různé alternativy, jak to udělat. Mně to přijde jako věc, která mi dává momentálně nejvíc smysl – když chtějí mít lidi něco na památku, tak klobouk je v tuto chvíli pro mě to nejcharakterističtější. 

Máme téměř polovinu prázdnin, už jste byl někde na dovolené? Nebo spíše obrážíte festivaly a vystupujete?

Mně dovolená tohle léto určitě nehrozí, protože je to možnost si zahrát na co nejvíce koncertech, takže plánuji dál obrážet všechny možné slavnosti, festivaly a koncerty, abych právě mohl pak odjet někam na delší dobu. Nemám totiž naplánované žádné turné na jaro, abych mohl být víc se svou rodinkou a užít si s nimi nějaký čas.

Vystupujete na spoustě festivalů, kam se těšíte nejvíc?

Budu určitě na festivalu Trutnov, který je pro mě taková fajn záležitost. Byl jsem tam už loni jako ten nejpopovější interpret z celého festivalu, o to víc mě překvapilo, že mě pozvali tento rok zase. Když jsem hrál písničku „V naší ulici“, pařili na ni různí undergroundoví týpci a mě to hrozně bavilo. Tak se těším, že se tam zase s těmito týpky potkám… A jinak mě čekají ještě třeba Benátská noc, Sázavafest a další. Snad budeme mít možnost se ukázat ještě i na jihu Moravy. Z hlavy svůj program neznám, ale na Facebooku najdete seznam všech vystoupení.

Na pódiu stojíte obvykle sám, pouze s několika nástroji a looperem. Bojujete s trémou, nebo si naopak ty davy užíváte?

Než jsem se k tomuto bodu dohrabal, chvíli to trvalo. Nejdřív jsem hrál s kapelou, a pak, když už jsem začal vystupovat jako Voxel, tak jsem hrál vždycky v duu s nějakým perkusionistou, který hrál na kachon, djembe nebo jiné bubínky. Jeden z nejzásadnějších kroků pro mě byl, když jsem před několika lety zahrál na jednom festivalu v Ostravě poprvé sám s looperem. Bylo to strašně zdlouhavé, trvalo mi to a byl jsem nervózní, ale uvědomil jsem si, že se mi to líbí a že mě všechno mnohem víc baví, když je pozornost směřovaná jen na mě. Vím, že jsem to byl já, kdo si to všechno odmakal, že když se mi něco povedlo, mám z toho radost, a když se mi něco nepovedlo, je to příležitost to do příště zlepšit. Tenhle způsob práce mi dost vyhovuje. Zjistil jsem, že jsem docela sólista.

A jste sólista nejen v hudbě, ale i v životě?

Asi taky. Můj největší poradní hlas je moje žena, ale co se týče ostatních, většinou na jejich rady nedávám a o všem si rozhoduji já sám.

Chtěl jste být zpěvákem odjakživa?

Odjakživa jsem zpívat určitě nechtěl. Vztah k hudbě jsem tedy měl vždycky kladný, už na základce jsem začal hrát na klavír klasiku a cvičil jsem třeba i šest hodin denně, ale co se týče samotného zpívání, k tomu jsem se dostal postupně. Vlastně mě k němu dokopali kluci z kapely. Původně jsem vůbec nechtěl, ale nakonec jsem moc rád, že to dopadlo, jak to dopadlo, a že mě k tomu dokopali.

Proč jste nechtěl zpívat?

Protože jsem se asi i nějakým způsobem bál a u nástrojů mi bylo příjemné, že jsem se za ně mohl schovat. Ale hned po prvním koncertě jsem zjistil, že mě ta přímá komunikace s publikem moc baví. Přesvědčilo mě to o tom, že chci být ten, kdo hudbu předává dál. Ještě se to pak znásobilo, když jsem přestal zpívat anglicky a začal zpívat česky.

To se nedivím, za angličtinu se vlastně také dá schovat, zatímco když zpíváte česky, lidi najednou rozumějí…

Přesně tak, česky už je člověk napospas tomu všemu.

Vaše hudba je melodická, často optimistická, texty jsou chytlavé a dobře se pamatují. Ponese se vaše třetí album, které chystáte, ve stejném duchu?

Já bych byl rád, kdyby bylo hlavně pestré. A tím, že už si tentokrát dělám věci komplet sám – hudbu i texty – otevírají se mi různé nové roviny. Kolikrát to má formu určité terapie. Tím, že tohle moje album vzniká postupně a pomalinku, je těžké říct, jaké bude, ale rozhodně můžu říct, jaké ho chci. Momentálně mám vytvořených třeba osm, devět písniček, ale rozhodl jsem se, že jich složím třeba třicet, čtyřicet nebo klidně i padesát, a pak vyberu jen ty, které jsou nejlepší a nejpestřejší. Nechci, aby tam bylo deset vysmátých písniček na čtyři akordy. 

Když skládáte hudbu, potřebujete k tomu nějaké speciální podmínky? Třeba se někam zavřít nebo utéct do přírody…

Paradoxně je to přesně naopak. Většina písní vzniká v době, kdy bych je psát vůbec neměl, když nemám čas. Ale zjistil jsem, že když moje písničky vznikají v takovéhle stavu, jsou nejupřímnější, jdou z intuice, ze srdce. A když se pak chci někde zavřít a tvořit v klidu, je z toho cítit křeč. A křeč já ve svých písničkách nechci. Ty nejlepší písně jsem složil „za běhu“.

Je vám třiadvacet a máte s přítelkyní skoro dvouletého syna. To rozhodně není obvyklý model, trend teď velí pořídit si rodinu až po třicítce a hranice se stále posouvá k vyššímu věku. Jak se vám jako otci daří? Vidíte výhody i nevýhody toho být tak mladým otcem?

Pro mě je hlavně hrozně zvláštní přemýšlet o nějakých výhodách nebo nevýhodách otcovství, mně to zní, jako by to byla třeba nějaká nová práce nebo místo, kam se chci stěhovat. Ale tohle je něco úplně jiného. Moje životní filozofie je přijímat věci, které se nám dějí, protože nás mají vždy něco naučit. Ten drobek, který teď kolem mě zlobí a dělá kraviny, je výsledkem zázraku, že z nás dvou vznikl nový život a zároveň je svůj. Je to nádherné, že můžeme být svědkem toho všeho, a jsem za to strašně rád, než abych v tom viděl nějaké nedej bože nevýhody! Rodičovství člověku změní životní priority a nakopne ho, aby přestal řešit prkotiny a řešil to zásadní. Místo toho, abych řešil, jestli mi hrají singl v rádiu nebo že bych měl vydělat tolik a tolik, je pro mě zásadní třeba to, že je malý zdravý.

Jste hodně aktivní na Facebooku, vyvěšujete tam své názory i fotky rodiny. Mnoho interpretů si své soukromí úzkostlivě hlídá. Vám ztráta soukromí nevadí?

Já si myslím, že když je člověk interpretem, musí si v prvé řadě určit, jak to vlastně chce. Jestli chce mít nějakou roli, kterou hraje, nebo je sám za sebe. Já jsem dřív měl právě tu roli, musel jsem tajit soukromí a různě jsem se paktoval s bulvárem. Ale zjistil jsem, že je to něco, co mě vůbec nenaplňuje, a že mě hraní role vysiluje. Teď, když tu roli nemám a Voxelem jsem já a já jsem Voxelem, tak mi nedělá problém vše prezentovat tak, jak to mám. Nikdo na mě nemá co vytáhnou, neotravují mě z různých bulvárních plátků a tak. Ale jsem rád, že jsem si to prožil a mám srovnání.

Na Facebooku máte přes pětašedesát tisíc fanoušků a klidně dáte na profil i fotku Vašíka, celé vaší rodiny. Nemáte strach, že by toho mohl někdo zneužít?

Nebojím se, protože věřím a mám s tím několik osobních zkušeností, že když se člověk něčeho bojí, tak se mu to v životě děje, aby to vyřešil. A dokud se bude dál bát a nevyřeší to, tak mu to bude život pořád a pořád dokola předhazovat a ukazovat. Já jsem se rozhodl jít cestou beze strachu, a když budu nějaký strach cítit, mám různé prostředky a způsoby, jak ten strach v sobě vyřešit. Když se ničeho nebojím, nic špatného se mi nestane. Strach mě míjí.

Říkáte, že máte prostředky a způsoby, jak své strachy vyřešit. Jaké to jsou?

Hlavně nechci nikomu nic cpát, protože každý má svou cestu. Mně hrozně pomohla metoda RUŠ, což je metoda, kdy se jde do příčiny vzniku strachu. Takhle to praktikuji pokaždé, když cítím, že v sobě potřebuji nějaký strach vyřešit. Příčina leží vždy v minulosti, a když ji vyřeším a přijmu, strach zmizí a neovládá mě.

Prozradíte své nejbližší plány, co vás čeká po prázdninách?

Věc, která mi bude naplňovat téměř celý podzim a začátek zimy, je turné, které jedeme společně s kamarádem Pokáčem. Bude to turné „na sezení“, což je pro nás takové nové. Vždycky jsme jeli turné „na stání“, takže teď chceme přivézt trošku té kavárenské atmosféry. V Brně budeme hrát 15. listopadu v klubu Metro. A další pro mě velmi zásadní událost je svatba, na kterou se připravujeme už nějaký ten pátek a nějaký ten měsíc. Na to se moc těším, chystáme ji v takovém bohémském stylu. Pořád tu teď řešíme nějaké dekorace, hudbu, jídlo a všechno kolem. Doufám, že si to hlavně užijeme – protože ten den má být o nás! – a nebudeme se stresovat tak, jak se stresujeme teď. Ale já věřím tomu, že to bude moc fajn.

 

Autor: 
redakce
Aktuálně
Během druhého srpnového víkendu se město proměnilo v obří hudební scénu. Představily se desítky umělců, na které se přišlo podívat více než 16 000 diváků.
19.08.2017 - 16:04
Včera krátce po půl třetí odpoledne se u stanice Olbramkostel na železničním přejezdu střetl vlak s osobním autem.
19.08.2017 - 12:45
Největší obchodní centrum severní části Brna, Nákupní centrum Královo Pole, zná svého nového majitele. Investiční skupina CPI Radovana Vítka jej získala od britského investora do realit, skupiny...
19.08.2017 - 09:10
Dvanáctiletá dívka je pohřešovaná od úterního večera, kdy byla spatřena na zastávce Kuldova v Brně-Zábrdovicích. Policisté prověřují nemocnice i všechna známá místa.
18.08.2017 - 18:16
Tři srpnové dny, během kterých se v jihomoravské metropoli pozmění režim. Centrum i okolí ožije, noční klid vezme za své a reaguje například i Ředitelství silnic a dálnic. Do města zavítá...
18.08.2017 - 08:57
V parku na Kraví hoře čekalo dnes v noci na policistu překvapení. V nastartovaném autě seděl muž v bezvědomí. Zřejmě se pokoušel o sebevraždu.
17.08.2017 - 13:47
Komentáře