Reklama
reklama

Pavel Trávníček: Divadlo musí herce uživit

Pavel Trávníček = princ. Tak toto spojení už dnes opravdu není aktuální. Pavel Trávníček je herec, ale především  ředitel divadla, dramaturg a režisér. Není pravdou, co o něm píše bulvár. Rozhovor za tisíce korun? Ne. Novinám CENTRUM  news ho Pavel Trávníček poskytl po krátké telefonické domluvě, byl milý a vtipný. Je úspěšný a ve svém divadle  hraje to, co chtějí lidé vidět. „Nemohu hrát sveřepě klasiku, když  se diváci chtějí bavit,“ říká herec.

Vánoce jsou spojené s pohádkami a s vaším obličejem v televizi. Kdybychom vás ale chtěli vidět jinde, než v televizi, kde vás zastihneme?

Před Vánoci mě zastihnete napřed v Německu, potom na Slovensku a pak doma. Do Německa jedu, jako každý rok, pracovně, na Slovensku to bude soukromá záležitost. A pak asi ještě pojedu lyžovat. O Vánocích ale budu doma.

Lyžovat? Tak, na které sjezdovce potkáme Pavla Trávníčka?

Mnoho let jsem jezdil na svoji krásnou roubenou chalupu do Krkonoš, takže jsem vždy lyžoval v Jánských Lázních. Teda když jsem ještě tu chalupu měl. Na sjezdovky vyrazím až po Vánocích. Kam, to zatím nevím, dostal jsem pár  pozvání od známých, třeba na Šumavu, tak se ještě rozhodnu.

Už řadu let máte vlastní divadlo. Co hrajete, jaký je jeho repertoár?

Repertoár každého divadla, o to víc soukromého, se řídí podle toho, co chtějí lidé vidět. Nemohu hrát sveřepě  nějakou vážnou klasiku, když to lidi nechtějí a chtějí se naopak bavit. Takže hrajeme komedie od slavných autorů, jakým je třeba Robert Thomas. Jsou to skvěle napsané komedie, tak, jak to  nikdo u nás napsat neumí. Hrajeme i vlastní autorské hry, posledním naším velkým úspěchem byla hra Sborovna, u té jsme už napsali i druhý díl. Je to hra z prostředí školy. Je o tom, jaká dnes škola je. Ovšem ne z pohledu žáků darebáků, ale z pohledu profesorů, kteří mají také svoje problémy a starosti. Je to ale hlavně velká zábava a komedie, protože se to celé odehrává na odborném zemědělském učilišti v malém českém městečku.

Jaká je dnes škola a jaké mají problémy učitelé? Jak je ve hře představujete?

Mají samozřejmě problémy s žáky, ale i problémy se vztahy mezi sebou. Potýkají se třeba s rozhodnutími  co a jak učit, a jestli ustoupit, když  chce někdo uplatit učitele. Jsou to taková těžká rozhodnutí, při kterých záleží na charakteru. A jsou ve hře i vztahovky a problémy. Takové, jaké řešíme každý den.

Jak náměty, které bude divadlo  hrát, vybíráte?

Ve svém vlastním divadle vybírám věci, které budeme hrát, já. Většinou je musím i dramaturgovat, režírovat a obsadit. Hodně čtu a poslouchám. Když někde zaslechnu, že se objevil nadějný autor, tak si jeho dílo přečtu. To ale dělá každý dramaturg v divadle: čte a čte a pak si rozmyslí, jestli to bude mít úspěch. Jsem herec, dramaturg  scénárista a režisér. To vše k divadlu patří. Navíc: když si musím program a repertoár sestavit sám, tak to musím dělat.

Je těžké přeskočit z „role“ herce do „role“ režiséra nebo ředitele divadla?

Já jsem začal režírovat už v karlínském divadle. Začalo to operetkou, ve které  poprvé zazářili mnozí dnešní úspěšní  herci, například Yvetta Blanarovičová. Pak se mi společně s Gustou Oplustilem a Tomášem Vondrovicem podařilo  napsat muzikál podle slavného filmu Zasněžená romance. Byl to kdysi populární film, ve kterém bruslila slavná Sonja Henie a hrál v něm swing orchestr  Glenna Millera. Na tom jsme postavili náš veleúspěšný muzikál, který jsem také režíroval. Opět v něm zazářilo mnoho herců. No a dnes režíruji jako na drátku komedie ve svém divadle. Moje komedie mají malé obsazení, pět až sedm lidí, tak jako to v soukromých divadlech bývá.

Jste spokojen v malém divadle?

Soukromé divadlo, to je strašně práce, ale o tom mluvit nechci. Má jednu výhodu: herci, kteří roli v malém divadle vezmou, ji vezmou proto, že ji hrát chtějí, vědí, s kým ji budou hrát, a vědí, za kolik ji budou hrát. Divadlo je musí uživit. Časy, kdy herec byl nejchudší, ještě chudší než ukrajinský dělník, jsou v mém divadle pryč. Už před dlouhou dobou jsem se rozhodl, že touto cestou nepůjdu. Herec se musí divadlem uživit

Když tedy jako ředitel obsadíte  ve svém divadle do role herce, tak se ten herec má dobře, protože ho dobře zaplatíte?

Ano, já ho poměrně slušně zaplatím. On sice hraje ve více divadlech, ale tak, jak je zaplacený u mě, o tom si může nechat ve státním divadle jen zdát.

 Zpět k pohádkám. Pavel Trávníček = princ. Jak se žije s nálepkou prince?

Teď jste mě rozesmála. Ta otázka je stále stejná. Musím říct, že já žádnou nálepku necítím. Musíte se na to dívat s odstupem času. Někdo hrál hodně princů, někdo hodně vodníků. Já si vůbec nestěžuji. Naopak moje role princů, to jsou krásné vzpomínky na role, které se povedly.

 Ale přece Tři oříšky pro Popelku vám už nikdo neodpáře.

Tak například i Němci považují ten film za svůj. Herci, kteří se v něm objevili,nemají žádnou nálepku. Je to velmi, velmi úspěšný film, který si neustále během roku pouští. Oni jsou šťastní, že se tohoto natáčení mohli zúčastnit. Nikdo je nepronásleduje a neztotožňuje s Popelkou, princem, králem nebo královnou. Nikdo neříká, že jim zůstala nějaká nálepka, nikdo se jich neptá na to, jak s tím v soukromí bojují, jestli nemají deprese. To je jen specialita českého bulváru. V Německu to tak není. Němci si některých věcí, na rozdíl od Čechů, váží. Proto to v té zemi tak vypadá, a proto tam tak rád jezdím.

O čem je film v Čechách?

O shánění peněz. Jinak je jedno, co se bude točit a kdo v tom bude hrát, důležité je sehnat peníze. S režisérem Milošem Zábranským připravujeme film Kabaretiér. Je to hezký příběh, který chceme natočit už v létě. Takže sháníme peníze. Například vyhrát ve Sportce by nám teď hodně pomohlo :-)

Jste původem z Moravy, z Prostějovska  a z hudební rodiny. Umíte zpívat?

Doma jsme byli vychovaní k muzice. Zpívat umím. A kromě výchovy z domova jsem také absolvoval Janáčkovu  akademii múzických umění v Brně. Když byl náš ročník na škole, zrovna otevřeli katedru herectví a muzikálu. Jenže muzikál tehdy ještě nikoho nezajímal, žádný boom neprožíval. Přesto jsme na škole dělali hodně muziky a zpívání. Byla to dobrá průprava, zpívání patří k vybavení herce.

V Brně jste začínal v Divadle bratří Mrštíků. V čem jste hrál poprvé?

Dnes je to muzikálové divadlo, ale já tam úplně poprvé hrál pod vedením režiséra a ředitele Milana Páska. Ten rozhodl, že mladý herec by měl dostat příležitost, takže jsem šel z role do role. Vůbec první moje role v Brně byla role ve hře Radůz a Mahulena. V divadle bratří Mrštíků jsem byl moc šťastný a rád. Začátky v Brně byly perfektní.

 Co vás odvedlo do Prahy?

To je jednoduchý příběh. Dostal jsem na hostování roli v jedné hře v Činoherním klubu v Praze. Byl jsem tam dva roky a pak jsem už šel dál po pražských divadlech.

Jak vzpomínáte na Brno?

V Brně jsem prožil rok 1968. Byla to doba, kdy se vše otevřelo, lidé se nadechli, mohli jsme vydávat a hrát, co se dřív nesmělo. Takže se nám ve škole a v Brně všem moc líbilo. Bylo to nádherné období, musím vzpomínat na všechny profesory. A také se našemu ročníku podařilo odjet na světový festival do Francie, poprvé jsem se tenkrát ocitl na západě. Prostě z Brna na západ.

Další vaší životní rolí je dabing. Mluvíte jako Alain Delon, půjčil jste hlas Alanu Aldovi, Johnu Travoltovi, Melu Gibsonovi. Přitom na začátku kariéry váš moravský přízvuk tak vadil, že vás i předabovali.

Ano. Ve Třech oříškách pro Popelku. Režisér Vorlíček říkal: Jinak to nejde, mluvíš strašně moravsky.

Je přízvuk pro herce opravdu překážkou?

Tak, když někdo přijde a řekne: Copa to tu dělááááš... hned vím: Plzeň. Jenže když někdo mluví Plzeňsky, tak to nikomu nevadí. Kdežto moravský zvuk je tak typický a Češi jsou na něj hákliví. Víceméně, kdo nemluví pražsky, jako by nebyl. Já to tak necítím, je mi to upřímně jedno. Vlastně není. Pražštinu nesnáším... (pozn. Redakce Pavel Trávníček se smíchem napodobuje pražský přízvuk). Myslím, že český jazyk by se měl posadit do roviny středočeské úrovně, ten je i v dabingu žádoucí.

Setkal jste se někdy s herci, které dabujete?

Třeba s Delonem. Několikrát. On jezdí  do Prahy i tajně. Jednou byla premiéra  filmu ve Světozoru. Červený koberec a najednou přišel Delon. Všichni čuměli, a já si tenkrát říkal, jak na lidi funguje aura hvězdy. Mám s ním spojenou hezkou historku. Prohodili jsme pár slov, něco jsme si řekli i francouzsky. On odcházel, vyšel do pasáže do Vodičkovy ulice a míjeli ho dvě nějaké dámy. Jedna se otočila a říká: Prosím tě, to snad byl Delon. A druhá jí říká: Seš blbá, co by tady dělal? Já jsem si taky před chvílí myslela, že vidím Trávníčka a neotravuju tě s tím.

Hodně se u rozhovoru smějeme, jaký máte rád humor?

Řeknu vám definici humoru od velkého klasika, o které si myslím, že je pravdivá. Voltaire řekl geniální věc: Že humor je vše to, co se stane někomu jinému. Což je určitě pravda. Například když vidíte muže, který se ohlíží za slečnou a hlavou strašlivě narazí do dopravní značky, padne, omdlí, lidi se můžou uřechtat smíchy. Nikoho ani nenapadne, aby mu šel pomoc.

 Je pro vás politika humor nebo vážná věc?

Politiky si celý život nevšímám, ale  bohužel, politika dnes ovlivňuje všechny lidi. U nás je zpolitizovaný i rohlík a měl by se najít někdo, kdo to politikům zatrhne. Vždyť oni se cítí, že jsou to větší hvězdy než Elvis Presley. Pustím si televizi a jsou tam, pořád. Melou kraviny, pitomosti, politikaří a lidé kolem je spontálně nenávidí. Na politiky by měl platit jiný trestní řád. Politik vás může přivést do neštěstí, do války, zničí vám život. Je jedno, jak se politická strana jmenuje, ale to vše může politik. Politika je hnusná, oplzlá a odporná záležitost.

Dotýkáte se politiky někdy v divadle, ve hře?

Ale to ano. Lidé mají narážky rádi, ale to jsou vždy jen jedna, dvě věty a rychle od toho jdeme pryč.

Poslední otázka. Byl jste nyní hodně nemocný. Je už vše v pořádku a mohou se na vás diváci opět na jevištích těšit?

Už jsem se vzchopil. Jsem za to rád a doufám, že mně bude líp a líp.

 

 

Pavel Trávníček Český herec, dabér, moderátor a režisér se narodil 26. 10. 1950 v obci Konice u Prostějova. Jeho matka Anna pocházela ze Slovenska a otec z Hané. Má sestru Martu, která je učitelkou hudby. Vystudoval brněnské JAMU a zanedlouho dostal v tamějším divadle bratří Mrštíků angažmá. Od roku 1984 je člen Městských divadel pražských. V současné době je majitelem a zároveň také hercem Divadla Pavla Trávníčka. Do diváckého podvědomí se zapsal především díky rolím princů ve známých českých pohádkách, jako jsou Tři oříšky pro Popelku (1973), Klaním se, měsíci (1991), O štěstí a kráse (1985) nebo Třetí princ (1982). Kromě herectví se také věnoval zpěvu. Moderoval zábavný hudební pořad Do-re-mi. Pavel Trávníček má dva syny. 

Autor: 
redakce
Aktuálně
Během druhého srpnového víkendu se město proměnilo v obří hudební scénu. Představily se desítky umělců, na které se přišlo podívat více než 16 000 diváků.
19.08.2017 - 16:04
Včera krátce po půl třetí odpoledne se u stanice Olbramkostel na železničním přejezdu střetl vlak s osobním autem.
19.08.2017 - 12:45
Největší obchodní centrum severní části Brna, Nákupní centrum Královo Pole, zná svého nového majitele. Investiční skupina CPI Radovana Vítka jej získala od britského investora do realit, skupiny...
19.08.2017 - 09:10
Dvanáctiletá dívka je pohřešovaná od úterního večera, kdy byla spatřena na zastávce Kuldova v Brně-Zábrdovicích. Policisté prověřují nemocnice i všechna známá místa.
18.08.2017 - 18:16
Tři srpnové dny, během kterých se v jihomoravské metropoli pozmění režim. Centrum i okolí ožije, noční klid vezme za své a reaguje například i Ředitelství silnic a dálnic. Do města zavítá...
18.08.2017 - 08:57
V parku na Kraví hoře čekalo dnes v noci na policistu překvapení. V nastartovaném autě seděl muž v bezvědomí. Zřejmě se pokoušel o sebevraždu.
17.08.2017 - 13:47
Komentáře