Reklama
reklama

Pavel Šporcl: Energii nabírám v mrazu kryokomory

Houslový virtuóz Pavel Šporcl patří k nejvýraznějším osobnostem současné mladé generace houslistů. Mluví čtyřmi jazyky a koncertuje po celém světě. Se svou partnerkou herečkou Bárou Kodetovou vychovává tři dcery: Lilly, Violetu a Sophii, přičemž nejstarší dcera je jeho partnerky z předchozího vztahu. Když vezme do rukou své modré housle, je na pódiu jedničkou. Ve vztahu je to ale podle Pavla Šporcla jinak. „Druhé housle chlapi hrají pořád, jen si to nedokážou přiznat nahlas,“ usmívá se houslista při rozhovoru pro noviny CENTRUMnews.

Vaše housle mají modrou barvu. Proč?

Jsou to housle, které speciálně pro mě postavil náš nejlepší mistr houslař Jan Špidlen před sedmi lety. Nechtěli jsme, aby moje housle vypadaly, jako housle všech ostatních. Panu Špidlenovi se můj nápad s barvou líbil a ve hře byly zelená a modrá. Nakonec to vyhrála modrá, která je mojí oblíbenou barvou. Mistr houslař do houslí navíc přidal několik svých inovací.

Cvičíte na housle denně?

Ano. Houslová technika je natolik subtilní, že prsty musí být neustále v pohybu. Na udržení je potřeba cvičit každý den. Kdybych nehrál delší čas, odvyknu si od houslové pozice a dvouhodinový koncert prostě nevydržím. Po půlhodině nastane únava, která zasáhne fyzickou i psychickou stránku. Když se chystá něco nového, nebo něco, co jsem dlouho nehrál, musím tři čtyři hodiny denně cvičit. Znám jak svoje cíle, tak svoje slabiny, vím, co vylepšovat, a hlavně vím, že touto cestou se leccos odbourat opravdu dá, protože už jsem si to ověřil.

Housle vás nikdy neotravovaly, ani jako malého nebo v pubertě?

Když jsem byl malý, tak mě samozřejmě k houslím musela přivést maminka. To mi bylo asi pět let. V pubertě už jsem věděl, že chci být houslista, nikdy jsem neměl pocit, že mě housle otravují, nebo že bych nechtěl hrát.  

Opravdu jste vždycky věděl, že chcete být houslista? Ze začátku to věděla maminka, pak už i já sám. Samozřejmě jsem chtěl být původně popelář a na základce, když Vladimír Remek letěl do vesmíru, tak jsem chtěl být kosmonaut. Držel jsem lajnu s dětmi. Ale jinak jsem chtěl být houslistou.  

Máte absolutní hudební sluch? Ano, ale nemám ho vrozený, nýbrž naučený. Tím, že jsem hrál od kolébky. Poznám tóny, ale přesto se mi někdy, když delší dobu nehraji, stane, že se třeba o půl tónu netrefím.  

V Brně jste byl loni na podzim se svým turné Sporcelain. Snažil jste se tou elektronickou hudbou proniknout do popového světa. Jak se to podařilo?

Určitě se mi to podařilo. Primárně to turné nebylo o tom, že bych se snažil vměstnat mezi popové hvězdy. Snažil jsem se ukázat můj pohled na housle v jednadvacátém století, v moderní populární hudbě. Určitě jsem s tím neskončil, budu pokračovat dál, je to pro mě důležitý aspekt mé současné kariéry a podoby. Také se mi líbilo, že jsem si několik skladeb složil sám, což mě inspirovalo i pro další skladby do klasického repertoáru. Nejdůležitější koncert z turné se hrál na letišti Václava Havla a natáčela ho televize. Nyní na začátku května ho budou vysílat.  

Je vám blíže moderní pojetí hudby nebo klasická hudba?

Samozřejmě klasická hudba, ve které jsem vyrostl. Hraji ji nejdéle a je mému srdci nejbližší. I když se snažím z ní občas udělat krůček vedle. Projektem Sporcelain i například projektem Gipsy Way s cikánskou cimbálovou kapelou.  

Je tedy vaším cílem přiblížit vážnou hudbu mladým?

Nikdy z mých úst neuslyšíte „vážná hudba“. Vždy to je u mne klasická hudba. To slovo vážná je nesmírně zavádějící, vždyť klasická hudba je hudba, která obsahuje všechny lidské emoce, tedy jak smutek, tak radost, jak vážnost, tak veselí. Snažím se ji přiblížit nejen mladým. Já se snažím hudbu přiblížit všem generacím a lidem, kteří běžně na koncerty klasické hudby nechodí. Projekt Sporcelain má hudbu a housle, jako nádherný nástroj, přiblížit lidem.

Co z vašeho repertoáru hrajete nejraději?

Všechno hrají rád. To se nedá vypíchnout jedna skladba. Třeba projekt s cikánskou cimbálovkou jsem hrál asi sto osmdesátkrát a pořád mě to moc baví. Jsem narozen ve znamení býka, jsem proto velice trpělivý člověk, takže většinou se mi nestává, že bych nějakou skladbu hrál, až bych ji prostě nemohl.  

Jste známý na celém světě. Čeho ještě chcete dosáhnout? Stále je co zlepšovat po technické i hudební stránce a já chci být lepší a lepší. Provedení může být vždy procítěnější a zralejší. Znám své limity, to mě žene dopředu, a to mě zakazuje se nudit.  

Jakou hudbu posloucháte, když nehrajete? Hodně rádio, ale mám moc rád Stinga, Beyonce, Hanu Hegerovou.    

Vystupujete také v různých benefičních projektech. Proč? Pomáhám tak dobré věci, shánět peníze. Třeba téma dětské onkologie je mi bližší. Jako otec vím, jak je to důležité. Mám rodinu, děti a chci, abychom byli zdraví. Pro mě je to jedna z důležitějších věcí, které je nutné podpořit.  

Jak vnímají vaši hudbu dcery? Hudba u nás hraje celý den. Pětiletá Violetka už hraje na housličky, tříletá Sophie si neustále zpívá. Zdá se však, že bude mít herecký talent po Báře. Nejstarší Lilli, kterou vychovávám, je spíš do sportu a gymnastiky. Ale po předcích, kteří byli velice výtvarně ladění – sochař Kodet, zdědila i tento výtvarný talent. Z uměleckého hlediska máme v rodině vše, jsme hodně kulturní rodina.  

Jak se s koncerty a hraním po celém světě stíháte věnovat rodině?

Zvládám to tak, jako každý zaměstnaný člověk. Až na poslední událost v rodině, kdy Violetce vypadl první zoubek, jsem do té doby v rodině nic podobně tak důležitého neprošvihl. Mám z toho radost.  

Co je pro Vás relaxací a odpočinkem?

Mám velkou výhodu v tom, že hraji na nástroj, který je ze dřeva. Takže jsem neustále ve spojení s přírodou. Taky mám velké štěstí, že mě práce baví, takže já vlastně relaxují svojí prací. Mám rád cestování, při něm také člověk přijde na jiné myšlenky a cestování k mojí práci patří. Pak relaxuji s dětmi, protože to je vlastně něco úplně jiného než moje práce a občas si zahraji tenis, čtu a chodím do kryokomory.

Kryokomora je opak sauny. Jdete do mrazu mínus 130 stupňů Celsia. Jak často tam chodíte a proč? Aby to mělo smysl, měl by se v kryosauně dělat cyklus deseti návštěv v co nejkratší době za sebou. Poslední jsem absolvoval loni a na další cyklus se chystám na jaře. Kryokomora je úžasná věc, dá to tělu absolutní uvolnění a je to velká vzpruha energie.

Co máte v plánu nového? Supraphon mi ke čtyřicátým narozeninám vydá trojalbum, zlatou kolekci Best Off.  Dostanu multiplatinovou desku za 190 tisíc prodaných nosičů, což je v mojí branži úžasné číslo. Mezitím budu natáčet novou desku, která vyjde v září, na které se vrátím ke klasické hudbě a budu hrát skladby mých slavných předchůdců ze začátku minulého století, jak byl Kubelík nebo Kocián.  

Čím je vám blízké Brno? Mám tu spoustu fanoušků, mám to tady moc rád. Je to větší město, které je vlastně ještě pořád malé, takže každé účinkování je pro mě v Brně příjemnou záležitostí. Na pódiu vždy v Brně zním božsky.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Měsíc po umístění speciální lavičky plné knih v parku na Obilním trhu si už jen tak nepočtete. Knihy jsou rozebrané, prostor lavičky zaplnily odpadky.
20.09.2017 - 19:53
Víno a burčák ze čtyřiadvaceti vinařství, řemeslné a dárkové zboží, občerstvení a farmářské produkty a denně doprovodný program od odpoledních do večerních hodin. Přesně na tohle se mohou těšit...
20.09.2017 - 11:56
Za měsíc se uskuteční volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a všichni obyvatelé republiky mají právo volit i mimo místo svého trvalého bydliště. Musí si však včas vyřídit voličský průkaz.
20.09.2017 - 08:17
Pořídit si nemovitost jako další zdroj příjmu. Češi i přes stále se zvyšující ceny považují koupi bytu či domu a jeho následné pronajímání za jeden z nejvýhodnějších způsobů jak zhodnotit své vlastní...
19.09.2017 - 20:14
Vymyslet za 24 hodin inovativní řešení reálného byznysového zadání, tak aby se dalo uplatnit v praxi. A to navíc s lidmi, které jste poznali teprve před chvílí. To bude cílem ČEZ Inovačního maratonu...
19.09.2017 - 19:55
Alkohol, možná v kombinaci s drogami, hrál pravděpodobně podstatnou roli včera nad ránem v Mokré.
19.09.2017 - 07:31
Komentáře