Reklama
reklama

Lukáš Hejlík: Můj život je pestrobarevnější než duha

Lukáš Hejlík je herec, jehož tvář známe z televizních seriálů Ošklivka Katka, Ordinace v růžové zahradě nebo Kriminálka Anděl. Je ale hlavně zakladatel scénického čtení LiStOVáNÍ. Jeho jedinečný projekt zaujal například spisovatele Roberta Fulghuma nebo Dana Browna. „Čtenářství dneska není trapná nudná věc, může změnit lidem názor a dokonce i záliby,“ tvrdí v rozhovoru pro noviny CENTRUM news charismatický herec, který žije střídavě v Říčkách na Brněnsku a v Praze.

■ Vzkazujete čtenářům: „Mávám z cest“. Takže odkud máváte a co pro vás cestování znamená?
Když teď řeknu, že z cest z Prahy do Brna, bude to asi nejpoplatnější, protože to je moje nejčastější cesta. Nicméně urazím osm tisíc kilometrů měsíčně, takže mávám opravdu z cest velmi často i pro mě obtížně zmapovatelných.

■ Co všechno herec Lukáš Hejlík dnes dělá, myslím tím, kde všude a v jakých projektech se představuje divákům?
V televizi běží tuším úterý a čtvrtek Ordinace v růžové zahradě, kde se objevuju zřejmě poměrně často, neboť natáčím v jednom kole. Nicméně s mým projektem LiStOVáNí objíždíme celou republiku, poctivě od Třince až po Cheb, takže jsem k zastižení opravdu všude.

■ Jako první se na internetu u vašeho jména objevuje LiStOVáNÍ. Co je to? A co chcete, aby LiStOVáNÍ přinášelo lidem? Jak vlastně LiStOVáNÍ vzniká?
LiStOVáNí je mé dítě. Je to můj projekt. Všechno kolem je pomíjivé, LiStOVáNí je věc, která mě s kolegy napadla, ve které se nám daří, která je, jakkoliv se věnuje čtení, což na první pohled nezní zábavně, velmi sexy a sakra akční. Ukájím v ní všechny své ambice, jsem tam nejenom hercem, ale i režisérem, dramaturgem, scénografem a hlavně principálem. Jestli mě Google řadí LiStOVáNí na první místo, nemýlí se!

■ V nabídce LiStOVáNÍ máte knihy od těch dětských až po dospělé a každý si najde své. Podle čeho si vybíráte, kdo bude listovat?
Udělali jsme za více než deset let přes osmdesát titulů a přesně, hrajeme pro všechny. Od nejmenších až po veřejnost na večerních představeních. Ty fungují také jako takový seriál.  Lidi se vrací a je jim docela jedno, co budeme hrát. Věří nám, že to bude stát za to. A my se tedy snažíme především neopakovat se. Střídáme žánry jako vláda své ministry. Tedy neustále. Proto nás v projektuhraje i více, v jednom představení však vždy jen dva nebo tři, abychom se neopakovali divákům i my, jako herci.

■ To, že nyní máte rád literaturu, je asi jasné, ale četl jste hodně i jako dítě – prostě dřív, v mládí?
Paradoxně jsem si svou cestu ke čtení také hledal až po střední škole. I možná proto věřím, že všechno, co ukáže, že čtenářství dneska není trapná nudná věc, může změnit lidem názor a dokonce i záliby. Samozřejmě si nepředstavuju, že budou pobíhat doma s knížkou po kuchyni, jako my na jevišti.

■ Jak dobře si žije herec na volné noze, který se věnuje kultovnímu projektu scénických čtení?
Troufám si říct, že dobře. Rozhodně lépe, než tomu bylo v angažmá. Jsme bezkonkurenční projekt, a to nejen v republice. Všichni autoři, kteří nás kdy doprovázeli, v lednu to bude třeba i Dan Brown, mi tvrdili sami od sebe, jak je to skvělý nápad, se kterým se ve své zemi nepotkali. Stephen Clarke, autor bestsellerů Merde, chce dokonce ve Francii a Británii podobné „listování“ založit. Robert Fulghum si ode mě také vyžádal scénáře z jeho knih, se kterými byl s námi na turné a doporučuje ho všem nakladatelům po světě jako skvělý způsob prezentace knihy a čtení, ale i jako skvělý způsob jak knihu zpropagovat a prodat. LiStOVáNí je prostě dobrý nápad a jsme v něm opravdu napřed.

■ Jak jste se dostal k herectví?
Já k tomu přičichl naprostým omylem, troufnu si říct s velmi jalovou představou. Vše se samozřejmě změnilo prvním setkáním s mým hereckým profesorem, Janem Hartlem. Neměl jsem žádné zkušenosti z dramaťáků a recitačních soutěží, což je možná (tedy určitě) asi i lepší. Stejně si myslím, že kluci chodí na hereckou školu proto, aby na to balili holky
a děvčata zase proto, aby byly slavné. Další velkou školou pro mě byly všechny práce s režisérem Zdeňkem Černínem, jedním z nejlepších českých režisérů, kterého dnes ale například Brno ke své škodě bohužel opomíjí.

■ Účinkujete v seriálech. Jaký zaujímáte k seriálům, ale i reklamám postoj?
Víte, na škole se každý prsí, jak by nikdy nehrál v reklamě a seriálu, ale jen co mu zazvoní telefon, změní hlas a kde že je včerejší kocovina, servilně hned cítí kšeft, zkušenost a slávu. To není nic zlého, herec je pes, který jde za svými kostmi. Rolemi, úspěchem. A penězi, je to přece jeho práce.

■ Můžete říct, že Vám seriál a s ním spojená popularita, pomohla ve vašich projektech?
Ano, na LiStOVáNí, ve kterých hraju já, chodí o třetinu víc lidí. Mně to nevadí, ale jsem pyšný především na ty dvě třetiny, které si zamilovaly pořad jako těleso, které na mě není závislé. Nebojte, kolegové jsou ve výsledku mnohem lepší, než já.

■ Díky seriálu vás lidé poznávají, máte i hodně „fanynek“. Je to příjemné?
A víte, že mám i dost „fanoušků“. Jo, je to hra, kterou s tím musíte přijmout. Dřív jsem to zvládal klidněji, ale na Ordinaci asi opravdu kouká každý a dneska je to někdy těžší. A čím menší město, tím je to intenzivnější. Dost ostrý je to s dětmi ve školách, kde listujeme. Musím jím opravdu potvrdit, že jsem to já, že v danou chvíli nejsem doktor, ale někdo, kdo se je vtipně pokusí přesvědčit, že číst dneska knížky, může být stejně fajn, jako si porovnávat aplikace v mobilu.

■ V Říčkách na Brněnsku máte chalupu, zvířata. Ale chalupu nabízíte k pronájmu. Jak a kde tedy žijete?
Říčky jsou můj domov, teď chalupu trochu rekonstruuju. Tedy vlastně dost, takže mám při špatném počasí docela depky. Aby ne, když dělám střechu takhle na zimu. Mám i byt v Praze a baví mě oba styly žití. Těším se tam i tam. A jsem šťastný, že se tam líbí i mé přítelkyni a sdílí to se mnou. To tempo přesunů je totiž kalamitní.

■ V rozhovorech často zaznívá téma farma na Moravě, ale prý už žádná farma není? Proč?
Farma to nikdy nebyla. Ok, chovám na chalupě ovce a dva dny v roce, kdy zabíjím a rozvážím maso, jsem opravdu farmář. Ale mediálně to je zajímavější. Podívejte se na potraviny, kolikrát tam padne označení „farmářské, z farmy, jako od babičky“ - ale buďme realisté, je vám asi jasný, jak ona farma vypadá.

■ Máte vlastní kolekci košil. Jak je navrhujete, proč a co pro Vás znamená móda?
S módou nebo spíše oblíkáním to mám jako s vařením. Nebojím se ho. Rád vařím z dobrých surovin, rád si oblékám hezké věci. Miluju kombinace chuti a barev, v jídle i módě. V tom
jsou Češi stále konzervativní, uprdění, škodí sami sobě tím, že si říkají „to je pro mě škoda“. Vychytávají slevy 15%, ale jedí toho o 45% víc, než potřebují. Košile LooKS pro mě šije firma Arikos, tradiční a vlastně poslední velký český výrobce košil. Je to kolekce 6 kusů, které by měli každému chlapovi, co chce být trochu švihák, vystačit pro všechny situace. Stačí mi poslat email a míry, já vše zařídím - loooks@hejlik.cz).

■ Jak byste popsal svůj životní styl? Nevím. Pestrobarevnější než duha. Až z toho někdy člověk prahne po jisté stálosti, po jedné barvě, na kterou má náladu déle než půl hodiny.

■ Co rád jíte a kde a co nejraději vaříte? Máte i Gastrokroužek, co to znamená?
Gastrokroužek není nic odborného. Je nás šest kamarádů, kteří se scházíme u mě v bytě. Každý vaří jeden chod a učí ho ty druhé. U toho si povídáme a pijeme dobré víno. Není to nic, co by lidé nemohli dělat kdekoliv a jakkoliv. Nedívejte se na Prostřeno v televizi, ale uspořádejte si ho s kamarády. Budete nadšení.

■ Jak nejraději trávíte volný čas?
S dcerou Klárkou a přítelkyní Veronikou. Plánů mám spoustu. A samozřejmě na chalupě, díky které mám p***l v kalupu.

■ Kde Vás mohou potkat sportovci?
V divadle.

■ Prý jezdíte po Praze na elektrokole. Proč?
Ano, je to skvělá věc do jakéhokoliv města. Chystám se pořídit si i3, tedy elektrické auto. Člověk jede za vesměs za nulu korun na stoprocentně nulu emisí. Ta svoboda na kole je neskutečná. Je to jako na koni, což po městě úplně nejde. Do patnácti let bude mít polovina z nás elektromobily, jsem rád, že jsem u toho na začátku. 

■Jak a v čem sám sebe vidíte v budoucnu?

Chtěl bych si vyzkoušet film. Hrál jsem v mnoha seriálech, nejhorších i těch nejlepších, v nesledovaných i nejsledovanějších. Má meta je tedy celovečerní film a dobrá práce s režisérem, který ví, co chce.

http://lukas.hejlik.cz/

Autor: 
redakce
Aktuálně
Kvalita ovzduší v městě Brně a Jihomoravském kraji se výrazně zlepšuje, zaznamenaly to všechny typy stanic imisního monitoringu, které tento trend potvrzují od roku 2010. Silniční doprava je...
22.09.2017 - 07:55
Letos v dubnu vyvolal poprask a nevoli obcí, o kterých se nelichotivě zmiňoval, nyní vychází jeho nová verze. Autentický průvodce To je Brno má i novou kapitolu, v níž dotčená místa vyzdvihují svou...
21.09.2017 - 19:53
Prostor Flédy se v neděli 1. října opět zaplní oblíbeným bleším trhem. Celkem tu nabídne téměř 50 lokálních prodejců vlastnoruční výrobky, věci z druhé ruky, knihy, originální retro věci a rozšíří se...
21.09.2017 - 13:38
Milovníci tradičních i netradičních burgerových specialit a dobré společnosti zbystřete. Již od pátku do neděle můžete potěšit své chuťové pohárky, stačí jenom zavítat na prostranství před obchodní...
21.09.2017 - 07:00
Měsíc po umístění speciální lavičky plné knih v parku na Obilním trhu si už jen tak nepočtete. Knihy jsou rozebrané, prostor lavičky zaplnily odpadky.
20.09.2017 - 19:53
Víno a burčák ze čtyřiadvaceti vinařství, řemeslné a dárkové zboží, občerstvení a farmářské produkty a denně doprovodný program od odpoledních do večerních hodin. Přesně na tohle se mohou těšit...
20.09.2017 - 11:56
Komentáře