Reklama
reklama

Herečka Květa Fialová: Každý den je nový a úplně nejhezčí

Herečka Květa Fialová je jako osobnost až neuvěřitelně pozitivní a přijímá život tak, jak přichází. V rozhovoru se nenechá ničím rozhodit a odpovídá pohotově, někdy s dávkou ironie. V mládí byla univerzální královnou víl, později půvabnou a tajemnou lady. A také sexsymbolem jako Tornádo Lou v komedii Limonádový Joe. V posledním  letošním rozhovoru novin CENTRUM news Květa Fialová říká. „Ráda bych lidi na další rok naladila pozitivně, dodala všem sílu, energii a životní optimismus.“

Hrajete v pěti pražských divadlech a jste spojená se Slováckým divadlem. Jak často ještě vyjíždíte mimo Prahu. Třeba právě do Brna?

Několikrát v měsíci jezdím hrát mimo Prahu. A skáču po jevišti každý den. Ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nyní hostuji sama, takže tam také sama jezdím. Vlakem. Jako za Kajetána Tyla. Nejezdím sice za publikem koňským spřežením, ale je to trochu podobné.

Jak se vám po republice cestuje vlakem?

Ale dobře. Rychlíky jsou čisté, sednu do nich v Praze a v Uherském Hradišti vystoupím.

Brno máte určitě spojené se studentským životem. Jaký byl?

V roce 1946 jsem odešla studovat na Janáčkovu akademii múzických umění v padesátém roce ji absolvovala. Studentský život nebyl špatný, stejně tak jako celý můj život. Musíte si ho totiž přeložit. Nic není špatně, každá přesdržka vám v životě pomůže. Hlavní je nevnímat, že je něco špatně. A jestli se něco člověku děje, tak si to vždy zaviní sám svojí blbostí.

Vzpomínáte na svoje mládí s nostalgií? Od kolika let jste vlastně u divadla?

Od šestnácti a dnes - ve svých čtyřiaosmdesáti letech - jsem už mnohem šťastnější, než když jsem byla mladá. Opravdu, toto je mé nejkrásnější období. Jako mladá jsem tomu životu příliš nerozuměla a některých věcí si nevážila.

Kdy jste si uvědomila, že stáří může být krásnější než mládí?

Nějak jsem to tušila, když jsem pozorovala maminku. Byla úžasná. V ruském gulagu přišla o nohu, měla vysokou protézu a uměla tak krásně a pozitivně žít.

V Redutě jste se s Petrem Nárožným a Ladislavem Trojanem představila ve hře Tři na lavičce. Je to tragikomedie o stáří a lidské důstojnosti odehrávající se na lavičce v parku a hrajete ji už vice než pět let. Jak vám role učitelky v penzi sedí?

Tu hru mám ráda, je to příběh o osudech tří odrostlejších lidí s náhledem na život, kteří si povídají. Hlavně jsem velice ráda na jevišti s oběma pány. Jsme dlouhé roky kamarádi, vlastně herci jsou všichni kamarádi. A Petrovi Nárožnému dělám jen samé radosti. Vždy když se po týdnu sejdeme, tak říká: Květa je zase o týden šťastnější.

Jste označována za stálého optimistu, jak to děláte?

Ale to je povinnost nás všech, být dobře naladěni. Když už nás jednou Pan Bůh poslal na tento svět, tak tady musíme být, musíme být šťastní a děkovat mu za to. Každý den je nový a nejhezčí. Držím se hesla: Přijmout, poděkovat a zvládnout.

Často mluvíte o duši - rozdělujete lidi na andělské, normální a ďábelské. Jak poznáte kdo je kdo?

To se pozná. Někdo je na první pohled andělský. Jsou jich tisíce. Pak jsou lidé normální, kteří mají obojí, dobro i zlo, a často nevědí, co s tím. Někdy vykonají, co by neměli. A další jsou ti, co už překročí tu mez. Jejich činy spadají do toho pekelného. A právě ti nás zraňují. Vůbec nás totiž nenapadne, že jiná lidská bytost je schopná tolik negativního.

Prozradíte mi něco o vašem čarování?

Čarování je věřit a milovat. Lidi nechápou, že svět neexistuje. Že je pouze v našich myslích, jak co prožíváme. Oni si ale myslí, že nám všechno musí donést před nos. Jenže každá situace může být vnímána sto lidmi pokaždé jinak.

Prý máte ráda rok 1900?

Já v něm žiju. Byl takový poklidnější. Když mně nabízí maily a počítač, já jim říkám. Co to je? Není to nějaké vulgární slovo? Tady je rok devatenáct set, o čem to mluvíte? Je to taková moje obrana. V roce 1900 platí vyšší principy a myslím, že těch dneska ubývá. Na druhou stranu ale tvrdím, že dobra je v každé době víc než zla.

Jakou roli jste měla ve své herecké kariéře nejraději?

To nemohu jednoznačně říct. V každé inscenaci je něco. Někde je to role, někde příběh, někde dobří kolegové. Ve hře Harold a Maude byla Maude krásná role pro ženu.  S tou rolí opravdu souzním a myslím, že jsem ji lépe hrála v osmdesáti než v pětašedesáti. Ale není mi líto, že skončila. Tak to má zkrátka být a já to beru. V mládí jsem hrála i princezny, což už nemůžu, takže teď hraji čarodějnice. A vše je to hezké.

Ale v pohádkách v rolích princezen Vás moc neznáme. Snad jen ve vánoční Princezně se zlatou hvězdou a tam jste také nepředstavovala klasickou princeznu.

Princezny jsou krásná role. A víte, že by mě zajímalo, zda si mě lidé v pohádce Princezna se zlatou hvězdou vybaví. Jestli si vzpomenou, jakou princeznu tam Květa Fialová hrála.

Jak budete trávit Vánoce?

Můj muž už je na nebesích, takže já na Štědrý den půjdu k dceři a vnučce, dáme si rybu a odevzdáme si vzájemně lásku. Přeji si, aby byly šťastní lidé, které mám okolo sebe. Aby si lidé neubližovali. A dárky moc neřeším. I vnučka se už vdala, tak se spíš ptám, co potřebuje, abychom nekupovali nějakou hloupost.

Prý Vám chodí dopisy s prosbou o pomoc a žádný neodmítnete?

No chodí mi dopisy a složenky, určitě tak patnáct do měsíce. Netřídím to, samozřejmě nikomu neposílám tisíce, ale posílám všem po stovce. Každá koruna je dobrá. A mám v Africe adoptivní holčičku, tam posílám peníze ročně, podporuji ji už pět let a díky tomu vystudovala.

Sledujete politiku?

Vůbec. Politici mě rozčilují. Radši si v televizi zapnu nějaký kanál se zvířaty. Radši želvy a velryby.

Je ještě něco, co nemáte ráda?
To jistě. Kromě politiky nesnáším sex, kolektivní hry a heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám! Všechno to totiž často plodí násilí.

Ty přívěsky a obrázky Buddhy, co máte na krku, nějak souvisejí s maminkou?

Ano. Ona byla buddhistka, doma jsme měli oltář s Buddhou, maminka malovala buddhistické obrázky, takže pro mě tento přístup k životu byl odmala přirozený. Jeho základem je přijmout věci tak, jak přicházejí, i když se mi nemusí líbit, a poděkovat za ně. Já děkuju několikrát denně. Nejen za sebe, ale za všecky lidi.

A neměla maminka s tímhle vyznáním v naší společnosti problém?

Ale ne. Maminka kvůli úrazu nechodila do práce, malovala duchovní obrazy, dělala sochy. V blízkosti se vyráběly cihly, tak tam byla dobrá hlína. Dělala různé lidi, Buddhy, bytosti, sošky. Byl tam takový rybník a kolem něj stály. Vzpomínám si, že jsem je strašně milovala - jejich přítomnost mi byla moc příjemná, tak jsem je objímala.

Vypadáte pořád svěže. Asi tu otázku dostáváte často, ale jak to děláte?

Můj kosmetický salón je příroda. Nedělám nic, v životě jsem nebyla u kadeřníka. Naděnka Konvalinková mi vždycky jen řekne: „Más to dlouhé“ a já si skočím v divadle do vlásenkárny a poprosím holčičky, aby mi to trochu ustřihly. A když nemám čas, tak si to u zrcadla zkrátím sama.

Jak vlastně nejraději odpočíváte? 

Volna moc nemám. Ale když je, vezmu si většinou knížky a lehnu si s nimi. Nesedím, aby se mi nehrbil hřbet. Dostala jsem také od kamarádky posilovací přístroj, tak když jdu kolem, cvičím a je to příjemné. A jak mohu, tak se jdu ráda projít.

Říkáte, že jste za svůj život naplnila svou stodolu zážitků a zkušeností. Jak probíhalo její plnění a co si z ní nyní berete?

Já jsem se moc nehonila, ale stodola byla prázdná, tak jsem ji musela nějak naplnit. A teď už je plná. Už si jen z toho beru ten extrakt, a proto se mi žije tak dobře. Když z těch hroznů udělám víno, je to doslova archivní víno mého života. A to víno nyní piju, už neplním, jen si užívám.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Fenomén únikových her, kdy účastníci musí řešit různé rébusy a snaží se dostat ven z labyrintu, pronikl do České republiky už dávno. Díky logickému myšlení a týmové práci musí skupina vyřešit příběh...
24.09.2017 - 09:00
Václav Vydra se narodil v Praze do herecké rodiny Dany Medřické a Václava Vydry. Diváci jej mohou vidět na prknech Divadla na Vinohradech, v karlínském divadle, ale také na televizních obrazovkách....
23.09.2017 - 16:58
Roční e-šalinkartu si v Brně pořídilo už téměř 30 tisíc cestujících. Pracovníci DPMB zatím nezaznamenali hromadný přechod mezi jednotlivými kategoriemi jízdného. Na podzim navíc dopravce chystá...
23.09.2017 - 12:38
Další z brněnských obchodních domů čekají změny. V letošním roce své vlastníky již změnila Olympie a Nákupní centrum Královo Pole, od srpna má nového majitele i Tesco u hlavního nádraží na ulici...
23.09.2017 - 08:37
Systém parkovací revoluce, který plánovali brněnští radní spustit v letošním roce, se odsouvá. Rezidentní parkování mělo ve středu města nejprve platit již od jara, poté se start přesunul na letošní...
22.09.2017 - 19:01
S nástupem dětí do škol a školek se pojí zvýšená nemocnost. Nárůst nemocnosti mezi dětmi bývá patrný pravidelně již od poloviny září a jde především o respirační onemocnění a infekční nemoci...
22.09.2017 - 13:46
Komentáře