Reklama
reklama

Andrea Kerestešová - Myslím, že jsem indigové dítě

Andrea Kerestešová je velkou hvězdou seriálu Vyprávěj. Příjemná a usměvavá Slovenka navíc přemluvila kolegy herce a umělce, aby jí zapózovali, nechali se nalíčit, svázat nebo popsat tvář i tělo. Pak je nafotila a vyrobila obrazy. Ty se nyní draží v aukci. Vybrané peníze pak Andrea věnuje na pomoc v léčbě metabolických onemocnění. Výstavu obrazů Indigo předvedla herečka i v Brně. Když zrovna nepomáhá, nebo nenatáčí seriály, vydává se na dobrodružné cesty, třeba do pralesa. „Srovnávám si tak priority. Když se vrátím, připadá mi Praha jako hrozný teátr. Všichni si pořád na něco stěžujeme, na něco si hrajeme. A vlastně se máme dobře,“ říká v rozhovoru pro CENTRUMnews Andrea Kerestešová.

■ Jste herečka, nyní se představujete jako fotografka, jaký ještě další umělecký talent v sobě máte?

Nevím. Já vše dělám postupně tak, jak to v sobě cítím. Vystudovala jsem pedagogickou školu – učitelství a tvořivou dramatiku - a od mala jsem inklinovala k umění – od hraní muziky, malování. Mám ze všeho něco, i když jedno ne. Přestože jsem hrála na piano v Lidušce a na střední škole na kytaru, tak se zatím ze mě úplně vytratil ten hudební smysl. Já se ale snažím věci dělat tak, jak je cítím a třeba vyjádření fotkou je pro mě daleko výraznější než hudba, protože obrazy mlčí a přitom něco říkají.

■ Proč se vaše výstava jmenuje Indigo?

Vyplývá to z názvu indigové děti. Označují se tak děti nové generace, které disponují paranormálními schopnostmi, například schopností číst myšlenky a vnímají svět jinak. Hnutí indigových dětí věří, že se tyto děti narodily duševně spojeny se Zemí a myšlenkami ostatních. A já se za takové dítě považuji.

■ Co fotíte?

Jsou to portréty známých i neznámých osobností. A dvou holčiček, které trpí metabolickým onemocněním PKU. Já jsem patronkou sdružení, které lidem s tímto onemocněním pomáhá. Výstava je spojena s tímto projektem, tak aby se víc lidí dozvědělo, o této nemoci a výtěžek z prodeje výstavy půjde přímo na pomoc nemocným lidem.

■ Jak vznikají vaše obrazy?

Vše to jsou fotoobrazy. Vytvořím fotografii, kterou upravím v počítači – ovšem nic není nijak brutálně retušované. Pracuji hlavně se světlem, protože to lidi nejvíc změní. Pak je to vytištěné na originální plátno, tak, aby to nevypadalo jako fotka, ani malovaný obraz. Zajímavé ale je, že si nevybírám lidi jako model. První je myšlenka, kterou utvářím nějakou dobu a až pak hledám objekt a uchopení toho znázornění. V obrazech je vyjádřeno moje vnitřní já, portréty jsou o emocích. Například můj autoportrét s kocourem je znázorněn jeho pohledem přes lupu, což znamená, že se na svět dívá přes moji duši. Je to zvíře, které je se mnou intenzivně. Ač se to nezdá, já jsem velký introvert, proto se na svět dívám přes kocoura. Ten extrovert jsem jen kvůli mojí práci.  

■ Dalo vám hodně práce přemluvit svého kolegu ze seriálu Vyprávěj Romana Vojtka, aby se nechal nalíčit a vyfotit jako Joker?

Každý z nafocených lidí se nechal zvěčnit bez problémů. Roman Vojtek byl s výsledkem spokojený, protože on je prostě Joker. Je to člověk, kterého znám od začátku natáčení Vyprávěj a byl mi vždycky oporou. On je smíšek a komik a zároveň jeho druhá půlka osobnosti je citlivá lidská bytost.  

■ Takže koníčkem je pro vás i fotografování?

Je to hobby a činnost, při které se cítím svobodná a při které dokážu vyjádřit svoje bytí.  

■ Jste herečka s velkou rolí v seriálu Vyprávěj. To už vám nikdo neodpáře. Jste za roli Evy šťastná?

Jsem šťastná za tu roli, stejně tak, jako každý herec nebo herečka za nabídnutou roli. Když totiž nehrajete a nemáte role, tak hercem nejste. A já nejsem herečka. Jsem vystudovaná učitelka, takže pro mě je role herečky o to zvláštnější a vzácnější. Že se něco takového stalo, že jsem se dostala do takového seriálu. Já jsem si to během těch pěti let užívala každým dnem. Užívám si to i dnes, ale zároveň se těším, až to skončí. Protože když rok hrajete starou, ošklivou, protivnou a poslední měsíce i nemocnou ženskou, tak vám to ať chcete, nebo nechcete, začne lézt na mozek.

■ Překvapil vás úspěch seriálu?

Já nejsem člověk, který když jde do projektu, tak si představuje, že bude slavný a úspěšný. Do všech věcí jdu reálně, takže úspěch mě jenom může překvapit. A to se stalo i ve Vyprávěj.

■ Prošla jste v seriálu druhou polovinou minulého století. Máte ráda retro a retro módu?

Mám. Je součástí naší historie. Bavila mě šedesátá léta, méně nadšená jsem byla z osmdesátých a současnost mě nebavila. V módě mě seriál  ovlivnil hodně. Dnes si v civilním životě kupuji co nejméně retro oblečení, mám toho dost.  

■ Pocházíte z východního Slovenska. Jak se to stalo, že je z vás herečka v Praze?

V podstatě to je celý můj životní příběh. Osmnáct let jsem žila ve vesničce Hlinné. Pak jsem odešla na vysokou školu do Trnavy a během školy jsem začala chodit na castingy na reklamy, což mě celou vysokou školu živilo. No a z reklamy mě Karel Janák vytáhl do filmu, prvním byly Rafťáci, pak jsem se dostala ho hledáčků agentur a znovu přišly castingy, takže se to tak nějak samo začalo posouvat dál. Je jedno, jak to kdo nazve, jestli štěstí nebo osud, všichni máme v životě nějaké místo, cestu a buď se jí chytíme, nebo ne.

■ Východní Slovensko je konzervativní, pocházíte z věřící rodiny, co na vaši hereckou kariéru říkají rodiče?

Můj současný život je pořád pro ně španělská vesnice. Nedokáží pochopit můj systém života a bytí, protože ho nežijí. Ale je to moje rodina, já jsem jejich dcera, dítě, takže jsme spolu a neřešíme práci, ale emoční vztahy a rodinu.

■ Jak často na Slovensko jezdíte?

Vánoce, Velikonoce a léto. Není to moc, mrzí mě to, ale z Prahy je to domů strašně daleko.

■ V poslední době jste si dělala několik radostí. Máte nové bydlení, novou lásku – co ještě je u vás nového?

Jé, to snad stačí! Já jsem moc ráda, že vše funguje, i když ne vždy je vše úplně jednoduché. Mám v sobě takové pětiletky a na konci jedné z nich právě jsem. Stojím na křižovatce, končí Vyprávěj, nějakou kapitolu života musím uzavřít. A hodně věcí také začíná a výsledek se dostaví možná později. Jsem nyní připravená na nový věk a myslím si, že jsem konečně dospělá.  

■ Jak to máte s češtinou?

Mluvíte obdivuhodně, úplně bez přízvuku. Já nyní v podstatě pořád mluvím česky, i v civilu a češtinu se stále učím. S Češima, Čechama …. vidíte,, nyní nevím, jak je to správně … s Čechy mluvím česky, ale jakmile potkám Slováka tak „samozrejme som rada a začínam hovoriť slovensky“. Přízvuk slyšet je. Záleží na tom, jak se soustředím, jak jsem unavená, jak mám naučený text. Velký problém mám s tím, že mluvím velmi rychle, myšlení předbíhá moji řeč a na to velice doplácím.

■ Vy natáčíte celkem všude, že?

Na cestách, například v Nepálu na střeše autobusu. To je další umělecká činnost, takže s kamerou vás to baví? Miluji cestování a natáčení momentů z cest. Cestování totiž každého naučí, že Praha, Česká republika, Evropa není střed světa. Že planeta je velká a že ne vždy je smyslem života to, co právě děláme. Při cestování se učím životním hodnotám.  

■ Na Slovensku jste prý natáčela nějaký horor?

Začalo se natáčet, ale nedokončil se a jsem moc ráda, že to nedopadlo. Šla jsem do toho s tím, že se zkusíme domluvit, protože jsem v životě žádný horor neviděla. Ani se na něj nepodívám, nesnáším krev. Jsem ráda, že to nedopadlo, někdy se prostě věci dějí tak, jak mají.

■ Co ráda děláte, když nepracujete?

Spím, ležím, mazlím se s kocourem, přítelem, jím, chodím na procházky, na obyčejné nákupy pro toaletní papír nebo chleba. Jsem s lidmi, které miluji a snažím se aspoň v tom volnu žít, protože jinak mám velmi málo času.

■ Koho na filmovém plátně nebo prknech divadla obdivujete?

Miluji a obdivuji jako herce Romana Luknára, který mě moc naučil, obdivuji Ninu Divíškovou, která je pro mě velkým vzorem, Sváťa Skopal je skvělý herec.

■ A co je vaše největší přání?

Jednou, za padesát let, až už to nebude tak hrozně drahé, bych se ráda letěla podívat do vesmíru. To mě fakt láká.

Autor: 
redakce
Aktuálně
Od pátečních pozdních nočních hodin vyšetřují brněnští kriminalisté zvlášť závažný zločin, který se stal ve vlaku směřujícím z Brna směrem do Adamova.
24.09.2017 - 20:29
Mezinárodní den kávy připadá každoročně na 1. říjen a Brno již posedmé chystá festival kávy, který se řadí mezi největší takovou akci v České republice.
24.09.2017 - 12:55
Fenomén únikových her, kdy účastníci musí řešit různé rébusy a snaží se dostat ven z labyrintu, pronikl do České republiky už dávno. Díky logickému myšlení a týmové práci musí skupina vyřešit příběh...
24.09.2017 - 09:00
Václav Vydra se narodil v Praze do herecké rodiny Dany Medřické a Václava Vydry. Diváci jej mohou vidět na prknech Divadla na Vinohradech, v karlínském divadle, ale také na televizních obrazovkách....
23.09.2017 - 16:58
Roční e-šalinkartu si v Brně pořídilo už téměř 30 tisíc cestujících. Pracovníci DPMB zatím nezaznamenali hromadný přechod mezi jednotlivými kategoriemi jízdného. Na podzim navíc dopravce chystá...
23.09.2017 - 12:38
Další z brněnských obchodních domů čekají změny. V letošním roce své vlastníky již změnila Olympie a Nákupní centrum Královo Pole, od srpna má nového majitele i Tesco u hlavního nádraží na ulici...
23.09.2017 - 08:37
Komentáře