Reklama
reklama

ROZHOVOR: Na malém místě se dají dělat velké věci

Vladimíra Polívku jeho nejbližší popisují jako vstřícného, vlídného a trpělivého. A podle zkušeností redakce Centrum news takový opravdu je. S jakými pocity se vrací do Brna a co dalšího na sebe v rozhovoru prozradil?

Narodil jste se v Ženevě, vyrůstal v Brně, studoval například v Kanadě, teď jste v angažmá v pražském Dejvickém divadle. Stihl jste toho už poměrně dost. Netáhne vás to zpět do zahraničí? Přece jen, události minulých měsíců tak trochu vybízely k bilancování a možná i k novým plánům.


Seznámil jsem se s okolním světem, chcete-li s cizinou, poměrně v časném věku, to je pravda. Dává to člověku dobrý prostor pro uspořádání vlastního názoru, až na to dojde. Nějak si myslím, že se na malém místě dají dělat velké věci, dobrým příkladem je právě například Dejvické divadlo. Pracoval jsem vícekrát v cizině, a když se naskytne příležitost, tak rád za prací vyrazím. Ale v tuto chvíli rád pracuji se svými kolegy a pro Čechy. Myslím, že se najdou lidi, které to potěší... že jsme zůstali :-)


V návaznosti na předchozí otázku se ještě zeptám. Jste konzervativní typ člověka, který má rád svůj řád a své zajeté koleje, nebo se spíš obáváte stereotypu a vyhledáváte změny?


Řád je pro mne nutný, ale musí být posílený chutí a vášní, která mi zase přijde, že vychází ze změny. Takže mne možná najdete dvakrát denně jinak. Asi trochu klišé otázka, ale nedá Na malém místě se dají dělat velké věci mi to. Jak jste vnímal, především v době dospívání, to, že jste synem slavných rodičů? Zvlášť v Brně, které si Bolka tak trochu „přivlastnilo“? Rozhodně totiž nepůsobíte jako někdo, kdo by se v pozlátku slávy vyžíval... Klišé bude asi jen moje odpověď. Jediné, co teď můžu říct, abych se neopakoval je, že to vnímám každým rokem jinak, ostatně asi jako spoustu jiných věcí. Ale ve zkratce: Zkuste vyrůstat v devadesátkách na Dominikánským s Bolkem a Chantal. Zapotila byste se, to mi věřte :-)


Představte si, že jste na pracovním pohovoru. Jak byste sám sebe popsal v pěti větách?


Uf! Jsem neúnavný, vytrvalý a chybující člověk s velkou chutí pro věc. A je to v jedné větě, taky se dá říct, že charakteristika, ne?:-)

K době koronaviru se již úplně vracet nechci, jednu otázku ale položit musím. Herci si tak trochu museli zvyknout na něco nového, a to především díky streamování. Jaké to bylo odehrát představení do prázdného hlediště, pro diváky, které ale bezprostředně nevidíte a není tam z jejich strany interakce?


Já jsem takové nehrál, ale co jsem slyšel, kdo měl hlavně problém, byla generace starších herců. Mladí se dokáží rychle adaptovat, možná dokonce věřit, že bude brzy všechno v pořádku. Pro ty starší to možná znamená spíš skeptičtější přístup. Nevím, nebyl jsem u toho. Jen z doslechu.


K divadlu diváci jednoduše patří. Herci se ale na nějaký čas museli obejít bez nich. Bez čeho nebo bez koho si naopak svůj život vůbec nedokážete představit?


Myslíte můj divadelní život? Nedokážu si představit za žádných okolností jakýkoliv náznak reálné cenzury. Cenzura k divadlu nepatří asi tak, jako tam patří diváci.


V Dejvickém divadle měla loni premiéru inscenace Henrika Ibsena Přízraky. Máte svoje osobní přízraky?


Kdo je nemá? Hraní té věci ve mne způsobuje nezadržitelný výplav emocí, které normálněčlověk nechce mít. Nebo je možná spíš chce ignorovat. Fakta z našich životů, která potíráme útěkem od nich, kostlivci ve skříni ignorovaní pokaždé, když si berete košili. O tom to je. Je to vlastně varování. A já v tom mám všechny tyhle věci obsažené. Když to hrajeme, jdou ze mě šílené věci ven.


V brněnském Divadle Bolka Polívky hrajete v inscenaci Šašek a syn. Po divadelních prázdninách se v ní s otcem potkáte hned 1. září. S jakými pocity do Brna vyrážíte? Jedete „domů“ nebo je to pro vás běžná hostovačka?


Jedu samozřejmě domů! Brno mám zaryté v srdci hluboko, i lidi v něm. Vracím se tam asi raději než z Brna do Prahy. Možná i proto, že jsem podezřele vyčerpanější, když se vracím z Brna.


Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány? Co vás v nejbližší době čeká?


V tuto chvíli nemůžu nic prozradit, ale brzy se vše dozvíte. Můžu slíbit, že toho málo není... což někoho potěší a někdo se bude čertit. Ale mě to baví:-)

Děkuji za rozhovor.

Autor: 
Lenka Gregorová
Aktuálně
Různorodé zboží v ceně přes tři a půl tisíce korun údajně provezl kolem pokladen líšeňského supermarketu třiatřicetiletý muž.
29.09.2020 - 07:29
Jedni patří k jejich zastáncům a hojně je využívají, druzí by je nejraději nechali z města, a především z chodníků a silnic zmizet pryč. O čem je řeč? Přece o sdílených elektrokoloběžkách!
28.09.2020 - 08:16
Brněnské noční rozjezdy slaví letos v září 20 let provozu. Kořeny systému, kterým se inspirovala řada českých i evropských měst, však sahají až do 40. let minulého století. Dnes se každou půlhodinu...
26.09.2020 - 08:26
Zachránit čerstvě narozenou samičku divočáka se letos podařilo odchytáři brněnské městské policie Pavlu Antonínovi. Strážník ji během své služby našel u Brněnské přehrady, kde pobíhala ještě s...
25.09.2020 - 14:37
ČEZ po několika letech sníží cenu elektřiny pro fixované i nefixované produkty. Výrazná sleva čeká na české domácnosti u ČEZ i v případě plynu.
25.09.2020 - 07:01
Plastový pytel a v něm plastový odpad – ten dokáží tři studenti architektury z Fakulty stavební VUT proměnit za pár hodin v užitečný doplněk. Barevné plastové desky pak budí dojem abstraktních maleb...
24.09.2020 - 09:53
Komentáře