Reklama
reklama

Pittovi bych řekla čau, směje se Kateřina Fialová

Energický smích. To je sousloví, které ji vystihuje. Culí se ústy. Směje se zvonivým hlasem. Smích jí prýští z gest a usmívají se i její oči barvy podzimního listí. Kateřina Marie Fialová (22) nevydrží v klidu. Pořád si s něčím musí hrát. Natolik, že se hraním i živí. Diváci ji mohou znát z Ordinace v růžové zahradě a Městského divadla Brno. Do povědomí široké veřejnosti se však dostala až působením v soutěži Tvoje tvář má známý hlas, kde nakonec brala stříbro. Nyní si na chvíli užívá klidu a míru svého pokojného Brna. „Tak co, jdeme na to?“ pronáší, šermujíc ve vzduchu fixou. Jak jinak než s úsměvem.

Byla jste vždy takto energická?
Utlumit mě je nadlidský výkon. Abych se neprojevovala, museli byste mě umlátit pánvičkou. Nemám
ráda promrhaný čas. Pořád potřebuji pořád něco dělat.

A že toho je. Divadlo v Brně, Ostravě, Praze. Seriál Ordinace v růžové zahradě. Ještě donedávna
Tvoje tvář má známý hlas. Kdy spíte?
Většinou v noci.

Vaše bezprostřednost je odzbrojující…
Na mně je hned vidět, co se mi honí hlavou. Po čele mi jezdí titulky. Ačkoli ani nemusí, jelikož jsem se
naučila říkat, co si myslím. Byť se to mnohdy špatně poslouchá. Ale lhaní mi přijde nefér. Stejně se na
něj přijde. Pravda vítězí!

Vcelku punková životní filosofie.
No jéje. Ale já za vše přebírám zodpovědnost. Lidé se názorově i povahově různí. Proč předstírat, že
to tak není? Můžeme se milovat, nesnášet, pěstovat k sobě sympatie, zášť a tak dále. To ale
neznamená, že bychom se sebou navzájem neměli jednat alespoň s nějakou úctou a s nějakým
respektem.

Herectví se věnujete léta. Do povědomí široké veřejnosti jste se ale dostala až se soutěží Tvoje tvář
má známý hlas. Jak vám změnila život?
Lidé mě víc poznávají a víc se zajímají. Třeba dříve po mně rozhovory nikdo nechtěl. Jsem na očích a
zvykám si na to.

Jak si zvykáte?
Většinou je to příjemné. My herci – ostatně lidi obecně – jsme jedno velké chodící ego. Jasně, že
máme rádi, když nám ho někdo šimrá pochvalami a lichotkami. Baví mě, jak lidé pokukují; zmatení,
jestli to jsem nebo nejsem já. Třeba zatímco si to obchodem šinu pro párky.

Pokukujete zpátky?
Ani ne. Mám vždy sluchátka. Když si všimnu, jak někdo kouká, odpovídám úsměvem. Ale rozhodně se
nenatřásám a nevyhledávám v každé situaci pozornost.

A negativní zkušenosti máte?
A kolik. Někomu sednete, někomu ne. Na ulici mě teda zatím nikdo neknockoutoval, sociální sítě jsou
však útočnější prostředí. Zpočátku jsem byla cíťa, ale po chvíli člověk získá nadhled. Přece mě nesloží pár urážek. Všechno dobrý. Jsem šťastný tvor. Ostatně proč by měl být člověk pořád nabručený? Není
vlastně důvod. Co dál?

Brňané vás znají i z vašeho působení v Městském divadle Brno, kde má v únoru premiéru činohra
Ztracený ráj, v níž hrajete archanděla Gabriela.
Tak tak, to jsem já. Gabriel. Bojovníček plný energie.

Můžete mi o této inscenaci něco říct?
Můžu… a nemusím. (směje se)

A povíte?
Prozradím, že je to dokonalý. Hra provádí příběhem vyhnání z ráje a Dodo Gombár (režisér, pozn. red)
to dělá tak skvěle, že ukazuje všechny možné úhly pohledu na Evu, její činy a motivace. Diváka do
ničeho nenutíme. Rádi bychom, aby si utvořil vlastní názor a aby při odchodu přemýšlel, co je jeho
podstata na tomto světě. Co je jeho ráj. Neodpovídáme. Jen se ptáme.

O čem Ztracený ráj přinutil přemýšlet vás?
O svém chování, jednání. O lidech. O respektu vůči světu kolem nás. Nejsem žádná horlivá ekoložka,
jenže pokud budeme dál ničit a devastovat vše, na co narazíme, nezůstane nám nic. Měli bychom si
více vážit toho, co máme.

Čeho si tedy nejvíce vážíte? Třeba na lidech?
Hlavně brutální upřímnosti. K okolí. Ke mně. I když to může zabolet. Taky ocením, když člověk dovede
trochu hlouběji vnímat a hlavním námětem k přemýšlení mu není jen jaký použije filtr k dalšímu
příspěvku na Instagramu.

Zpět k herectví. Pouštíte si své role k tělu?
No jistě, bez toho by to nešlo. Podle mě má v sobě každý člověk stejnou škálu emocí. Liší se jen jejich
míra. Pak už je jen potřeba ze sebe vytáhnout správný cit pro danou roli. Když je postava smutná,
nepřijdu tam jak vysmátý tele, že jo. O to v herectví jde, propůjčit sama sebe postavě. Tedy alespoň u
mě.

Nakolik vás při představení ovlivňují diváci?
Strašně moc. Divadlo je forma předávání energie. Když tam diváci sedí jak okurky, ovlivní vás to.
Člověk je na konci úplně vyfluslý. Nejvíc to je cítit u komedie. Pakliže se publikum nesměje, je to
strašné. A nejde o to, že by nechtěli. Sem tam si všimnu diváka, který se stydí rozřehtat – zasměje se,
rozhlédne, jestli někoho nevyrušil a pak… přestane. Haló, je to komedie. Není hřích se v hledišti
projevovat.

Liší se publikum v jednotlivých městech?
Nedávno jsme s Kočkami hostovali v Karlíně. Publikum bouřilo. Bylo naprosto fenomenální. Až jsem
při závěrečném aplaudování měla slzy v očích. V Ostravě zase lidé působí neuvěřitelně vděčně. Skvělí
jsou i u nás v Brně. A pořád mají zájem. To je důležité. Poněvadž jakmile lidi přestanou chodit do
divadla, tak… no, hlavně jsem bez práce.

S kým byste v budoucnu ráda spolupracovala?
S kýmkoli z Činoherního klubu či Dejvického divadla. Nebo se tam alespoň podívat do chodby.
Koukat, jak hrají, jak zkouší. Vidět ten proces. Učit se.

Potkat Brada Pitta, co byste mu řekla?
Čau.

Autor: 
návštěvník
Aktuálně
Různorodé zboží v ceně přes tři a půl tisíce korun údajně provezl kolem pokladen líšeňského supermarketu třiatřicetiletý muž.
29.09.2020 - 07:29
Jedni patří k jejich zastáncům a hojně je využívají, druzí by je nejraději nechali z města, a především z chodníků a silnic zmizet pryč. O čem je řeč? Přece o sdílených elektrokoloběžkách!
28.09.2020 - 08:16
Brněnské noční rozjezdy slaví letos v září 20 let provozu. Kořeny systému, kterým se inspirovala řada českých i evropských měst, však sahají až do 40. let minulého století. Dnes se každou půlhodinu...
26.09.2020 - 08:26
Zachránit čerstvě narozenou samičku divočáka se letos podařilo odchytáři brněnské městské policie Pavlu Antonínovi. Strážník ji během své služby našel u Brněnské přehrady, kde pobíhala ještě s...
25.09.2020 - 14:37
ČEZ po několika letech sníží cenu elektřiny pro fixované i nefixované produkty. Výrazná sleva čeká na české domácnosti u ČEZ i v případě plynu.
25.09.2020 - 07:01
Plastový pytel a v něm plastový odpad – ten dokáží tři studenti architektury z Fakulty stavební VUT proměnit za pár hodin v užitečný doplněk. Barevné plastové desky pak budí dojem abstraktních maleb...
24.09.2020 - 09:53
Komentáře