Reklama
reklama

Ondřej Blaho: Když vidím Pálavu, tak to ve mně rezonuje

Přesto, že o sobě tvrdí, že není ranní ptáče, zpříjemňuje divákům České televize start dne v brněnském vysílání pořadu Dobré ráno. Odpoledne zase slýchají jeho hlas posluchači Hitrádia City Brno. Nejen to, jaký vztah má Ondřej Blaho k jihomoravské metropoli, nám sympatický moderátor prozradil v dopoledním rozhovoru u kávy na náměstí Svobody.

Jak se kluk z Valtic dostane přes Zlín až do Brna?

Noo. To je dobrá otázka. A jak víte, že jsem z Valtic? (smích). Původem jsem ale spíš Břeclavák. Tehdy tam totiž nebyla žádná porodnice, takže se všichni Břeclaváci rodili ve Valticích. Skutečně je to jen moje rodiště.

Cesty šly tak, že se naši rozvedli, pak jsme se přestěhovali do Holešova, kam moje máma udělala vcelku velký skok, a mnohem zajímavější než potom odtud já. Z ředitelování v mateřské škole přešla k policii a šla nejdříve na obvod a potom začala učit na policejní škole. Takže základní školu jsem vychodil v Holešově, ve Zlíně jsem dělal ekonomické lyceum. Po střední škole, kde se začal projevovat můj charakter, jsem začal tušit, že na vysokou to úplně nebude, že jsem spíš na průsery než na studium (smích), jsem měl dvě možnosti. Buď zůstanu ve Zlíně a půjdu někam do zaměstnání nebo půjdu do Brna. A protože jsem s Brňáky jezdil celé svoje dětství do Náměšti nad Oslavou na tábory, kde vznikla opravdu pevná přátelství, měl jsem celá školní léta v hlavě, že možná půjdu blíž k domovině, právě do Brna. 

Po maturitě jsem hledal práci a našel jsem nabídku na pozici mediálního konzultanta, tedy obchoďáka, v rádiu Kiss publikum ve Zlíně a stejnou nabídku i do tehdejšího Kiss Hády v Brně. Ze Zlína se mi po nějakém prvním kole už vůbec neozvali a z Brna volali, abych přijel na kolo druhé a pak na třetí a pak mě vzali. Takže jsem zhruba v srpnu v roce 2008 začal pracovat pro Kiss Hády jako obchoďák a prodával jsem reklamu. Tak jsem se dostal do Brna a vlastně i do médií, ve kterých jsem si do té doby ani nemyslel, že budu pracovat.

A pak zakročila tak trochu náhoda?

Přesně tak. Za mikrofon jsem se dostal zhruba za tři čtvrtě roku, co jsem do rádia nastoupil. Měli jsme tam takovou rubriku, kdy si moderátoři zvali lidi z davu na Tvoji pětku, což byla taková dvacetiminutovka, kdy posluchač mohl přijít, udělat si rozhovor a zjistit, jak to v rádiu chodí… Ale znáte lidi. Minimálně dvakrát do týdne se stalo, že pozvaný člověk nepřišel a ani se neozval. Takže když 5 minut před začátkem vysílání moderátoři zjistili, že nemají hosta, volali k nám na obchod a pozvali nás. A když jsem tam byl asi podruhé nebo po třetí, tak mě to začalo hrozně bavit. Shodou okolností se tehdejší kolegyně, která vysílala večer, potřebovala vrátit do Českých Budějovic, slovo dalo slovo a já jsem dostal možnost si moderování zkusit. Ale samozřejmě to nebylo bez potřeby změn a nutnosti na sobě zamakat.

Zvládáte poslouchat sám sebe nebo se na sebe dívat v televizi? 

Vlastně neznám člověka, který by se v rádiu nebo v televizi pohyboval a nevadilo by mu to. Myslím si, že všichni máme pořád stejný hendikep, že se neradi vidíme a neradi slyšíme. A taky si myslím, že pokud ho někdo nemá, tak se možná prožívá víc, než by bylo zdrávo. Že ta sebekritika a pokora, která s tím souvisí, by měla být u člověka pořád.

V České televizi jste začínal jako rosnička… Věříte předpovědím počasí?

Věřím. Samozřejmě, že všichni víme, jak to funguje, že se něco řekne, ale za půl dne to může být úplně jinak. Ale ten půl den může být v tom našem světě, v té přírodě a v hydrometeorologii tak strašně dlouhý časový úsek, že se není čemu divit. 

A co předpovědi celkově? Například budoucnosti? Co říkáte na ně?

No, myslím si, že jsem racionální člověk, na druhou stranu velká část mé rodiny je tímto směrem trošku postihnutá. Mohl bych vám říct spoustu příkladů z rodinného prostředí. Ale beru to spíš jen jako zpestření možného utváření vlastního názoru.

Trochu klišé otázka. Diváky provádíte Dobrým ránem, jak pro vás vypadá ideální ráno?

Bez budíku, ideální ráno rovná se nejlépe dopoledne, a dobrá kávička, tu ráno potřebuji. Hned si pustit dobrou muziku, nějaké příjemné, veselé funky. No a musí svítit sluníčko. 

Když jsme telefonicky domlouvali rozhovor, říkal jste, že jste spíš zvyklý rozhovor vést, ne být tím zpovídaným:-) jak se cítíte na druhé straně pomyslné barikády?

No, s vámi hrozně příjemně. Protože jste hned nezačala otázkou, v kolik vstávám a neptáte se mě na to, jestli to, co v Dobrém ránu v rámci vaření uvaříme, i sníme. Toto jsou dva dotazy, které všichni, kteří na tom děláme, už úplně nemusíme.

Když už jste to nakousl. A sníte? 

Joo, ono by se to nevyhodilo. (smích) 

Jste spíš sova nebo ranní ptáče?

Stoprocentní sova. Já jsem večer plný energie…

Jak vypadá váš běžný den?

V televizním týdnu vstávám o půl páté, kolem půl deváté končíme s vysíláním a od 9 hodin je porada na druhý den, ta je plus mínus do 10 hodin. A od půl jedenácté jsem v rádiu Hitrádio City Brno, sedám do kanclu, dělám nezbytné věci, ve 13 hodin přijde kolegyně Petra, se kterou moderuji, a od jedné do tří se chystáme na vysílání. Pak tři hodiny vysíláme. Když potřebuji ještě něco dodělat, tak k tomu sednu a kolem sedmé, půl osmé přicházím domů a po těch 13 hodinách zápřahu čumím hodinu do blba… No, a potom si uvědomím, že se musím ještě chystat na druhý den do telky, tak sednu k přípravě na ranní vysílání a spát jdu tak kolem půlnoci. A druhý den zase to samé, o půl páté vstávačka.

Kde berete energii? 

Nevím. (smích) Spousta lidí se mě na to ptá, ale já na to nedokážu odpovědět. A taky si myslím, že ta energie musí zákonitě jednou dojít. Ale dokážu si to vynahradit v těch týdnech, kdy v televizi netočíme. To si můžu trošičku pospat…

Jste spíš typ, který rád improvizuje nebo máte rád vše pěkně připravené? Přece jen odmoderovat 2,5hodinový program musí být celkově náročné...

Vždy musím být připravený na to, abych byl schopný utáhnout celé dvě a půl hodiny sám, kdyby Soňa (Soňa Baranová, moderátorka, pozn. red.) náhodou třeba ze zdravotních důvodů nemohla. Musím mít tolik informací, abych to zvládl, a aby divák nepoznal, že se něco přihodilo. Síla naší dvojice se Soňou je to, že ona je perfekcionistka, skvělá studentka a strašně inteligentní ženská, která pořadu dává punc té veřejnoprávnosti a kvality obsahu. A mně to naopak dává prostor poslouchat a chytat se maličkostí, které by možná při těch jasně a striktně připravených otázkách nezazněly. Rozvíjet řečené myšlenky a ano, i částečně improvizovat. Takže jsem určitě improvizační typ. 

Podceňovat přípravu si určitě nemůžu dovolit, ale pokud bychom se podívali na přípravu moji a Soni, tak ten rozdíl by tam stoprocentně byl. Ale není to o přístupu k práci, ale o charakteru moderátora - nikoliv člověka - ale toho řemeslníka.

Působíte na mě jako hodně komunikativní a ukecaný člověk. Máte to tak i v soukromí?

Jak kdy. I tohle se rozděluje na osobní a společenský život. V rámci toho společenského, když vyjdu třeba na pivo nebo s kamarády na nějakou akci, tak vnitřně mám nějakou potřebu pořád ťápat nějaké ptákoviny, pořád něco vykládat a zapojovat se do konverzace. Kdežto v tom osobním životě, tam je to mnohem těžší a zatím vlastně i každá moje partnerka měla dost velké problémy s tím, že když přijdu z práce, tak se mnou moc řeč není. Potřebuji chvilku mlčet, uzavírám se do sebe a moc mi nejde rozebírat jaký byl den a bavit se o pocitech.

V Brně jste už 12 let. Považujete se za Brňana?

Ano.

A míříte někam dál? 

Ne. A víte co? Tím, že jsem narozený ve Valticích, pak přišla Břeclav, Holešov, Zlín, teď Brno, tak jsem vlastně až do nějakých osmadvaceti pořádně nevěděl, kde je moje doma, pořád jsem byl nějak neukotvený. Ale potom, co zrušili Kiss, a co jsem měl víc času, měl jsem týden televizi a týden volno, začal jsem se věnovat vinohradu, který jsem po tátově smrti zdědil kousek od Břeclavi. Říkal jsem si, proč se to nenaučit, když jsem s tátou nestihl pokračovat v té rodinné tradici. A vlastně až ochutnáním prvního vína, které jsem vyrobil, jsem zjistil, že ano, že tady jsem doma. A hlavně to, že jsem v Brně, že mám Brno rád, nemířím z Brna pryč, i kdyby přišla pracovní nabídka, tak bych pořád rád v Brně nebo okolí bydlel a někam třeba jen dojížděl na pár dnů, tak to už ve mě prostě je. 

Hlavně se ale nepokládám tak úplně za Brňáka, na to si myslím, že je 12 let pořád málo, i když to tady bezmezně miluji. Ale za Jihomoraváka na 100 %, protože když vidím třeba Pálavu, tak to ve mě rezonuje. 

A co je zajímavé, tak mi v tom ukotvení pomáhá třeba i sport, na který tady rád chodím. Kometa, Zbrojovka… Najednou jsem se i na těch zápasech začal cítit hrozně dobře. Prostě jsem tady našel domov.

Takže před zápasem Komety nebo Zbrojovky už říkáte, že hrají naši?

Jasně. Až tady jsem zjistil, co to je s něčím souznít a něčemu pořádně fandit.

Děkuji za rozhovor.

Autor: 
Lenka Gregorová
Aktuálně
Různorodé zboží v ceně přes tři a půl tisíce korun údajně provezl kolem pokladen líšeňského supermarketu třiatřicetiletý muž.
29.09.2020 - 07:29
Jedni patří k jejich zastáncům a hojně je využívají, druzí by je nejraději nechali z města, a především z chodníků a silnic zmizet pryč. O čem je řeč? Přece o sdílených elektrokoloběžkách!
28.09.2020 - 08:16
Brněnské noční rozjezdy slaví letos v září 20 let provozu. Kořeny systému, kterým se inspirovala řada českých i evropských měst, však sahají až do 40. let minulého století. Dnes se každou půlhodinu...
26.09.2020 - 08:26
Zachránit čerstvě narozenou samičku divočáka se letos podařilo odchytáři brněnské městské policie Pavlu Antonínovi. Strážník ji během své služby našel u Brněnské přehrady, kde pobíhala ještě s...
25.09.2020 - 14:37
ČEZ po několika letech sníží cenu elektřiny pro fixované i nefixované produkty. Výrazná sleva čeká na české domácnosti u ČEZ i v případě plynu.
25.09.2020 - 07:01
Plastový pytel a v něm plastový odpad – ten dokáží tři studenti architektury z Fakulty stavební VUT proměnit za pár hodin v užitečný doplněk. Barevné plastové desky pak budí dojem abstraktních maleb...
24.09.2020 - 09:53
Komentáře