Reklama
reklama

Miroslav Etzler: Bez každodenního překvapení není dobrý život

Narodil se v Ostravě, v jihomoravské metropoli vystudoval JAMU a poté přesídlil do Prahy. Nyní se po dlouhé odmlce vrací na brněnské jeviště. S Miroslavem Etzlerem jsme si povídali ve foyer Divadla Bolka Polívky, kde ho diváci mohou nově vidět v inscenaci Mindgame – Líbezné vyhlídky v produkci divadelní společnosti StageArtCz. Co jej zaujalo právě na této hře? A jaký má vztah k Brnu?

Jak vlastně započala vaše spolupráce s divadelní společností StageArtCz?

Přes sociální síť, tuším, že to byl Facebook, jsem dostal zprávu od Petra Halberstadta, o kterém jsem v té době věděl, že je tady v Mahenově divadle a jinak prakticky nic, jestli si náhodou nechci přečíst hru, kterou on by chtěl režírovat tady u Bolka Polívky pro svou divadelní společnost. A poslal mi text, který se mi teda už na první přečtení strašně moc líbil. A splnil i to, co mě dnes hlavně zajímá, protože si už velmi pečlivě vybírám, do čeho divadelně půjdu, a to je, že jde opravdu o velkou hereckou příležitost. Takže to mě opravdu hned lákalo. Navíc když jsem se dozvěděl, že v tom hraje i Gábina Míčová, to už pro mě byl úplný bonbónek nahoře toho dortu. Takže takhle to vzniklo.

Mindgame je čistokrevný thriller, což není úplně běžný divadelní žánr. Navíc se inscenace v české republice ještě neuváděla. Stojí za vaším rozhodnutím i to, že jste chtěl vyzkoušet něco nového? Nebo hráli roli právě i vaši herečtí kolegové?

Dominantní roli hrál určitě text, to je jednoznačné. A to, že se našlapuje kolem žánru thrilleru, je podle mého soudu opravdu nesmírně komplikované. Protože například film má možnost zkratky, střihu, velmi rychlé a následné změny prostředí a to divadlo nemá. Takže i to mě velmi zajímalo a mělo smysl se s tím potkat, ať to dopadne jakkoliv. A mám pocit, že jsme dobře nakročili a že to, co jsem od této zkušenosti očekával, mi i přinesla.

Jihomoravskou metropoli znáte více než dobře. Studoval jste zde na JAMU, hrál jste i v místním Národním divadle. Byl jedním z rozhodujících důvodů i návrat na brněnské jeviště?

Stoprocentně ano. Brněnská škola byla vlastně až čtvrtým místem, kde mě přijali na herectví, protože jsem se před tím třikrát hlásil do Prahy, a tady jsem měl to velké štěstí, že mě potkala celá řada velkých brněnských osobností, na které velmi rád vzpomínám. Hned v prvním ročníku jsem nastoupil do Mahenova divadla, kde jsem měl to obrovitánské štěstí pracovat se Zdeňkem Kaločem, který nenaučil strašně moc jen mě, ale celou řadu dalších herců včetně třeba Igora Bareše a mnoha dalších a dnes podle mě stěžejních figur českých jevišť. A zároveň jsem měl možnost hrát s těmi nejlepšími, kteří tady byli, ať to byl Láďa Lakomý, Josef Karlík, paní Hlaváčková, Jaroslav Dufek, František Derfler a Ivana Valešová a nechci na někoho zapomenout, zkrátka celou plejádou těchto gigantů. Takže pochopitelně ty nejlepší začátky, které jsem mohl v kariéře mít, mě sem nostalgicky pořád vracely, a když jsem si řekl, že tady teď budu moci strávit aspoň generálkový týden a že si to Brno budu moci procházet, tak že bych byl pěknej kňour, kdybych do toho nešel.

Pocházíte původem z Ostravy, z Brna jste rovnou zamířil do Prahy. Nechybí vám váš rodný kraj?

Já jsem upřímně řečeno v Ostravě dost často. Studoval jsem tam s Jankou Ryšánek, která je shodou okolností také absolventkou brněnské JAMU, Polonia v ostravském Hamletovi. Ale jinak ano, Morava mi chybí stoprocentně. A co je zvláštní, tak i když jsem v Praze třicet let, tak jsem si tam nezvykl. Není to moje město. Dívám se na něj jako na takovou pohlednici a chodím tam a je to takové anonymní. A tady v Brně jsem vlastně asi třetím dnem a už jsem potkal asi osm kamarádů, což je docela dobré, protože to se v Praze nestane za deset let.

Během tiskové konference k inscenaci Mindgame jste zmínil, že hra neustále překvapuje. Jak to máte vy osobně, necháváte se v životě rád překvapovat?

Myslím si, že ten, v jehož životě zmizí překvapení, tak nežije. A taky si myslím, že stereotyp a nuda a taková ta pomalu tekoucí stoka je to nejhorší, co vás v životě může potkat. Ano, bez každodenního překvapení podle mého není dobrý život.

Máte za sebou nespočet filmových, seriálových i divadelních rolí. Já osobně vás ale stále vnímám hlavně jako divadelního herce. Upřednostňujete komorní svět divadla či spíše světla kamer? Co je vám nejbližší?

Divadlo. Před osmnácti lety jsem se z mnoha důvodů rozhodl odejít z Národního divadla, kde jsem ale zažil i ty nejkrásnější chvíle, které jsem tam mohl zažít. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem tam mohl stát vedle těch největších z největších českých divadelních herců. A potom jsem se nějak potloukal deset let Ungeltem (Divadlo Ungelt, pozn. red.) a různými hostovačkami. A já mám divadlo strašně moc rád z mnoha důvodů. První je ten, že miluju setkání s živým divákem, to je k nezaplacení. Druhá věc je to, že je to adrenalin jako hrom, protože nemáte moc co zpravit, když to zničíte, což je třeba u natáčení jinak. Tam se řekne stop a točí se znova, tam je to normální. A například u této inscenace Mindgame si myslím, že každý herec by byl rád, kdyby ho potakala takováto role, protože to je opravdu kaskáda fantazie a nápadů. Je to opravdu mimořádně dobrá hra. A když se objeví taková, která není vyčichlá, která rozhodně není stará a nebyla inscenovaná jinde než ve Spojených státech, Británii nebo Estonsku, tak je to vlastně zázrak a já jsem moc rád, že v tom můžu figurovat já.

Podtitul inscenace, kterou jste v Brně nyní nazkoušel je:  Zapomenete dýchat! Jaký je Miroslav Etzler jako divák? Zapomínáte v divadle často dýchat?

Musím říct jednu věc.  Dnes jsem si uvědomil, že dříve jsem byl mladý debil a byl jsem kritický, ale dnes jsem si po mnoha a mnoha zkušenostech, protože mám za sebou zhruba 120 divadelních rolí, uvědomil, že je to opravdu velmi náročná práce, která byť je někdy myšlena velmi dobře, může dopadnout velmi špatně. A teď už mám tu schovívavost, že tomu rozumím, když se třeba něco nepovede. To znamená, že nejsem ten, kdo by demonstrativně odcházel, kdo by věci někde pomlouval, protože vím, jak velké úsilí to všechny stojí. A jestliže v té práci vidím lásku, jestliže tam vidím aspoň trochu energie a jestliže vidím na jevišti lidi, kteří svou práci berou smrtelně vážně, potom mě baví skoro všechno.

Autor: 
Lenka Gregorová
Aktuálně
Odtahová služba na Zelném trhu v Brně Foto: Centrum news
Neoprávněné parkování v modrých zónách se řidičům v Brně nemusí vyplatit. Místo pokuty je čeká rovnou odtažené auto.
16.10.2018 - 10:35
Ilustrační foto Foto: Centrum news
Zmateného muže skákajícího před projíždějící auta zahlédl muž na Lesné. Kvůli obavě o jeho zdraví přivolal strážníky. Muž hlídce ale nedokázal říct ani své jméno.
16.10.2018 - 08:00
Zábrdovický most Foto: Google maps
Na celých 15 měsíců uzavřou opravy Zábrdovický most spolu se Zábrdovickou ulicí. Uzavírka začne v sobotu 20. října. Chodci mohou pro přechod řeky Svitavy využít lávku, řidiči ale budou muset most...
15.10.2018 - 13:50
V nákupním centru AVION Shopping park Brno se ve dnech 19. - 20. října 2018 uskuteční festival s názvem Senioři v akci. Tento festival je určený nejen seniorům, ale všem, kteří mají chuť se dozvědět...
15.10.2018 - 10:58
Modré zóny Foto: Centrum news/ Daniel Kempský
Dodržování rezidentního parkování v Brně nyní hlídají strážníci, popřípadě jedno auto s kamerami. V budoucnu se ale chystá rozsáhlý kamerový systém, který bude kontrolovat vjezdy aut do modrých zón...
15.10.2018 - 08:00
Počátkem letošního roku zde došlo k ukončení provozu léčebny, před letními prázdninami budil areál naopak emoce kvůli umístění části nájemníků z ubytovny v Šámalově ulici. Nyní je vše jinak a začne...
14.10.2018 - 08:21
Komentáře