Reklama
reklama

Michal Viewegh: Na knihy už se fronty moc nestojí

Michal Viewegh (57) je jeden z nejznámějších českých spisovatelů. Počet prodaných výtisků Vieweghových knih překročil milionovou hranici. V rozhovoru si povídáme o jeho tvorbě, ale také o tom, jak jeho život a práci ovlivnila prasklá aorta v roce 2012. „Když skoro umřete a pak několik let žijete v napůl vegetativním stavu, nemůže vás to jaksi nezměnit,“ vypráví spisovatel.

V březnu vám vyšla nová kniha Povídky o nelásce. Co je neláska?

Název Povídky o nelásce jednak samozřejmě odkazuje na úspěšné Povídky o lásce, a za druhé jsem tím názvem chtěl naznačit, že v téhle knížce je možná víc problémů s láskou než samotné lásky…

Povídky o lásce jste napsal před deseti lety. Jakou mají obě knihy spojitost?

Spojitost je logicky v povídkovém žánru a ve společném, byť v případě nové knížky lehce posunutém tématu.

Můžete čtenářům nastínit, o čem kniha Povídky o nelásce je?

Je v ní jedenáct dost odlišných povídek a jedna divadelní hra, je těžké najít nějaké výrazné pojítko, ale snad lze říct, že jsou to povídky o různých podobách lásky všemožně komplikované…

Vaše knížky byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Víte, v jaké zemi jste po Česku nejoblíbenějším autorem?

Obávám se, že v žádné jiné zemi než v Čechách jsem skutečné „oblíbenosti“ nedosáhl – snad jen na Slovensku a trochu v Chorvatsku, Slovinsku nebo v Německu, kde jsem byl jednu dobu řekněme „celkem známý český autor“, ale v jiných zemích mě skoro nikdo nezná.

Jestli se nepletu, je to vaše třetí kniha za dva roky. Je to inspirací, produktivitou, nebo něčím jiným?

Je to spíše náhoda, že se sešlo vydání dvou knih v jednom roce.

Váš nejúspěšnější román jsou Báječná léta pod psa. Čím si vysvětlujete jejich úspěch?

Ve šťastné souhře okolností: po roce 1990 se myslím tak trochu čekalo na humoristický román o socialismu – a já s ním přišel jako první… Navíc je to kniha s pochopením pro takzvanou šedou zónu, to znamená lidi, kteří sice nebyli tak stateční jako disidenti, ale zároveň to byli slušní lidé, kteří odmítali vstoupit do KSČ. Takových „pouze průměrně“ statečných lidí tu byla většina.

Víte, o jakém tématu byste asi teď musel psát, aby to mělo stejný účinek? Přemýšlel jste o tom někdy?

Ne, některé věci jsou asi neopakovatelné. Uvědomme si, že v roce 1989 jsme v televizi všichni měli dva tři programy, a že na nové knížky se před knihkupectvími stály každý čtvrtek dlouhé fronty. Umíte si něco takového představit dnes? Leda na nový I-phone…

V roce 2012 jste prodělal srdeční příhodu. Podepsala se tato skutečnost na vaší tvorbě?

Zásadně. Nejdřív jsem vůbec psát nedokázal, pak byl vrcholem mých tvůrčích možností deníček pacienta… Trvalo dlouho, než jsem se vrátil do hry.

Změnil jste se také vy sám?

Když skoro umřete a pak několik let žijete v napůl vegetativním stavu, nemůže vás to jaksi nezměnit. Všechno je už navždy jinak. Leccos se definitivně zhoršilo, ale i postupně zlepšilo.

Jak se teď cítíte? Omezuje vás to ještě v něčem?

Omezuje mě především poškozená paměť, to je nejviditelnější a nejhorší handicap.

Jste vášnivý běžec. Uběhl jste dokonce pražský maraton. Láká vás to zkusit znovu?

Dovolím si vás opravit. Byl jsem vášnivý běžec. Teď už jen střídám běh s chůzí a moc vášně v tom není.

Přemýšlíte už o nové knížce?

To jaksi musím, neboť se psaním stále živím. Teď vyjde nová knížka fejetonů, které jsem psal rok pro Lidové noviny. A přemýšlím o románu s pracovním názvem „Důchodce na fesťáku“.

Jste otcem tří dětí – dívek. Jaké to je být jediným mužem v rodině?

Být otcem (nejen trojnásobným) je životní závazek, pro mě ten úplně největší. Pohlaví dětí není rozhodující. Jenom se ty otcovské problémy jmenují maličko jinak.

Jak nejraději odpočíváte?

Třicet let jsem na volné noze, třicet let nemám šéfa a nechodím do práce, takže si troufám říct, že na odpočinek jsem odborník… Máloco mi v životě jde tak dobře jako odpočívání. Odpočívám velmi profesionálně: na sluníčku, doma na terase, při četbě, u televize, u vína, v barech, před grilem u sousedů, u moře, na lyžích v Dolomitech a tak dále – a všechny jmenované (a mnohé další) způsoby odpočinku mám upřímně rád.

 Děkuji za rozhovor.

Autor: 
Petra Slavíková
Aktuálně
Sbory dobrovolných hasičů z Drnovic, Letovic, Zastávky, Brna – Králova Pole, Hoštěrádek – Rešova a Rostěnic. Ti všichni se probojovali do finále devátého ročníku Ankety Dobrovolní hasiči roku. O...
18.09.2019 - 12:24
Zastávka na Moravském náměstí Foto: MMB
Z téměř 1500 brněnských zastávek má přístřešek asi třetina. Poměr by se měl začít navyšovat. Na základě pokynu města prověří možné umístění dalších přístřešků dopravní podnik.
18.09.2019 - 06:00
Do univerzitní červené barvy se symbolicky převlékne hrad Špilberk. Dominanta Brna změní háb ve čtvrtek 19. září od 22. hodiny. Právě na tento den připadá 120. výročí největší technické univerzity v...
17.09.2019 - 20:00
Jihomoravští pneumologové otevřou ve středu 18. září dveře svých ambulancí a nabídnou lidem vyšetření plic. Cílem této akce je upozornit na smrtelnou nemoc – idiopatickou plicní fibrózu (IPF) – a...
17.09.2019 - 16:00
Město centru prodloužilo nájemní smlouvu na dům v ulici Sýpka (na fotce) Foto: Google maps
Centrum pro týrané a zneužívané děti v ulici Sýpka neskončí. Město organizaci Spondea, která centrum provozuje, prodloužila nájemní smlouvu.
17.09.2019 - 12:00
Kamenná čtvrť Foto: Centrum news/ Tomáš Varga
Lávka přes řeku Svratku spojující Poříčí a Táborského nábřeží je významnou spojkou pro pěší i cyklisty. Připravované protipovodňové opatření se ale dotkne i jí a bude vybudována nová. Stavba si...
17.09.2019 - 07:00
Komentáře