Reklama
reklama

Michal Viewegh: Na knihy už se fronty moc nestojí

Michal Viewegh (57) je jeden z nejznámějších českých spisovatelů. Počet prodaných výtisků Vieweghových knih překročil milionovou hranici. V rozhovoru si povídáme o jeho tvorbě, ale také o tom, jak jeho život a práci ovlivnila prasklá aorta v roce 2012. „Když skoro umřete a pak několik let žijete v napůl vegetativním stavu, nemůže vás to jaksi nezměnit,“ vypráví spisovatel.

V březnu vám vyšla nová kniha Povídky o nelásce. Co je neláska?

Název Povídky o nelásce jednak samozřejmě odkazuje na úspěšné Povídky o lásce, a za druhé jsem tím názvem chtěl naznačit, že v téhle knížce je možná víc problémů s láskou než samotné lásky…

Povídky o lásce jste napsal před deseti lety. Jakou mají obě knihy spojitost?

Spojitost je logicky v povídkovém žánru a ve společném, byť v případě nové knížky lehce posunutém tématu.

Můžete čtenářům nastínit, o čem kniha Povídky o nelásce je?

Je v ní jedenáct dost odlišných povídek a jedna divadelní hra, je těžké najít nějaké výrazné pojítko, ale snad lze říct, že jsou to povídky o různých podobách lásky všemožně komplikované…

Vaše knížky byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Víte, v jaké zemi jste po Česku nejoblíbenějším autorem?

Obávám se, že v žádné jiné zemi než v Čechách jsem skutečné „oblíbenosti“ nedosáhl – snad jen na Slovensku a trochu v Chorvatsku, Slovinsku nebo v Německu, kde jsem byl jednu dobu řekněme „celkem známý český autor“, ale v jiných zemích mě skoro nikdo nezná.

Jestli se nepletu, je to vaše třetí kniha za dva roky. Je to inspirací, produktivitou, nebo něčím jiným?

Je to spíše náhoda, že se sešlo vydání dvou knih v jednom roce.

Váš nejúspěšnější román jsou Báječná léta pod psa. Čím si vysvětlujete jejich úspěch?

Ve šťastné souhře okolností: po roce 1990 se myslím tak trochu čekalo na humoristický román o socialismu – a já s ním přišel jako první… Navíc je to kniha s pochopením pro takzvanou šedou zónu, to znamená lidi, kteří sice nebyli tak stateční jako disidenti, ale zároveň to byli slušní lidé, kteří odmítali vstoupit do KSČ. Takových „pouze průměrně“ statečných lidí tu byla většina.

Víte, o jakém tématu byste asi teď musel psát, aby to mělo stejný účinek? Přemýšlel jste o tom někdy?

Ne, některé věci jsou asi neopakovatelné. Uvědomme si, že v roce 1989 jsme v televizi všichni měli dva tři programy, a že na nové knížky se před knihkupectvími stály každý čtvrtek dlouhé fronty. Umíte si něco takového představit dnes? Leda na nový I-phone…

V roce 2012 jste prodělal srdeční příhodu. Podepsala se tato skutečnost na vaší tvorbě?

Zásadně. Nejdřív jsem vůbec psát nedokázal, pak byl vrcholem mých tvůrčích možností deníček pacienta… Trvalo dlouho, než jsem se vrátil do hry.

Změnil jste se také vy sám?

Když skoro umřete a pak několik let žijete v napůl vegetativním stavu, nemůže vás to jaksi nezměnit. Všechno je už navždy jinak. Leccos se definitivně zhoršilo, ale i postupně zlepšilo.

Jak se teď cítíte? Omezuje vás to ještě v něčem?

Omezuje mě především poškozená paměť, to je nejviditelnější a nejhorší handicap.

Jste vášnivý běžec. Uběhl jste dokonce pražský maraton. Láká vás to zkusit znovu?

Dovolím si vás opravit. Byl jsem vášnivý běžec. Teď už jen střídám běh s chůzí a moc vášně v tom není.

Přemýšlíte už o nové knížce?

To jaksi musím, neboť se psaním stále živím. Teď vyjde nová knížka fejetonů, které jsem psal rok pro Lidové noviny. A přemýšlím o románu s pracovním názvem „Důchodce na fesťáku“.

Jste otcem tří dětí – dívek. Jaké to je být jediným mužem v rodině?

Být otcem (nejen trojnásobným) je životní závazek, pro mě ten úplně největší. Pohlaví dětí není rozhodující. Jenom se ty otcovské problémy jmenují maličko jinak.

Jak nejraději odpočíváte?

Třicet let jsem na volné noze, třicet let nemám šéfa a nechodím do práce, takže si troufám říct, že na odpočinek jsem odborník… Máloco mi v životě jde tak dobře jako odpočívání. Odpočívám velmi profesionálně: na sluníčku, doma na terase, při četbě, u televize, u vína, v barech, před grilem u sousedů, u moře, na lyžích v Dolomitech a tak dále – a všechny jmenované (a mnohé další) způsoby odpočinku mám upřímně rád.

 Děkuji za rozhovor.

Autor: 
Petra Slavíková
Aktuálně
Ohňostroj Foto: MMB
Významná brněnská výročí, charleston a rozzářené brněnské nebe. Tak by šlo charakterizovat letošní ročník mezinárodní soutěže ohňostrojů Ignis Brunensis. První ohňostroj osvítí nebe nad Špilberkem už...
23.05.2019 - 17:42
Už po jedenácté se tento pátek vydají lidé v Brně a okolí do kostelů, kaplí a klášterů. Řada z nich nikoli za modlitbou, ale za zážitkem. Ten pro ně organizátoři letos připravili na rekordních 204...
23.05.2019 - 17:28
Sportovní a rekreační areál Kraví hora oslaví v sobotu 25. května 15 let od otevření krytého bazénu a zrekonstruovaného venkovního areálu včetně koupaliště.
23.05.2019 - 10:30
Vizualizace Pohořelce Foto: MMB
V těchto dnech roste na Pohořelci u Malinovského náměstí architektonická instalace, která pomůže zanedbaný kout na pár týdnů přeměnit na živé místo určené k setkávání. Připravovaný festival „Kam...
23.05.2019 - 08:00
Hledaný muž Foto: PČR JMK
Hledaný muž ukradl v kasinu v Popůvkách číšnici peněženku, která v sobě měla více než sto tisíc korun. Policie zná totožnost muže. Nyní po muži policisté pátrají.
22.05.2019 - 13:52
Vítězná fotka Foto: MMB
Sté výročí vzniku Velkého Brna oslavuje město kromě jiných aktivit i fotosoutěží. Po dvou týdnech zná soutěž své vítěze. Nejvíce zabodovala fotka z Maloměřic.
22.05.2019 - 08:11
Komentáře